Je to bianko šek k vzniku základen americké armády na našem území, nebo snad dokonce komplot Fialovy garnitury na potlačování nastávajících protivládních nepokojů americkými vojáky? Jana Černochová minulý týden ve Washingtonu podepsala Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Podle naší ministryně to je moment srovnatelný se vstupem do NATO či Evropské unie. Po bližším ohledání smlouva tak přelomový význam, jaký jí přisuzuje naše ministryně obrany a z druhé strany radikálnější kritici vlády, nemá. Avšak důležitým krokem na cestě k něčemu, co vláda chápe jako utužení vojenské vazby na USA a protistrana jako náš příspěvek k nebezpečné eskalaci v Evropě, tato mezinárodní smlouva určitě je.

Ve srovnání se Slovenskem před čtvrt rokem se česko-americké vyjednávání o smlouvě DCA neslo dosud v takovém klidu, že to vypadalo téměř jako pokoutní podnik lidí, kteří mají co schovávat. Ve skutečnosti se ministerstvo obrany vlastně po celý rok intenzivních jednání netajilo tím, o co mu jde. Měla to být praktická manifestace české spolupráce s Amerikou. Když byla loni v dubnu Jana Černochová na „nástupní“ návštěvě v Pentagonu, Američané, kteří po debaklu s radarem v Brdech před patnácti lety Čechy k DCA netlačili, využili toho, že takto „proamerický“ kabinet v Praze dlouho neměli a mít nebudou, a smlouvu Černochové sami navrhli. Ministryně se toho chytila, a ačkoli protistrana jí nabízela podpis v Praze s velvyslancem a pod radarem veřejnosti, ona naopak trvala na slavnostním aktu se svým resortním protějškem Lloydem Austinem přímo ve Washingtonu.

Politicky je rozdíl proti Slovensku dán hlavně tím, že tam proti dohodě vystoupila nejsilnější opoziční strana Smer Roberta Fica, který žádá referendum. U nás se proti dohodě žádná skutečně relevantní opozice nestaví. Rámus ještě ve sněmovně nějaký bude, ale plánuje ho jen Okamurova SPD.

Zařízení a prostory

Co je tedy obsahem české DCA? Spojené státy mají víceméně totožné dohody uzavřené s naprostou většinou ostatních členských zemí NATO, každá z nich má usnadnit pohyb a činnost americké armády na území hostitelského státu. V našem případě půjde jednak o přelety nebo přesuny jednotek přes české území, jednak o eventuální americkou přítomnost v areálu stávajících jedenácti objektů české armády někdy v budoucnu. Čtyři z jedenácti objektů tvoří vojenská letiště (Mošnov, Čáslav, Pardubice, Náměšť), zbytek kasárna. Vyčleněným prostorům se v textu smlouvy říká „dohodnuté prostory a zařízení“.

Začněme základnami, tímto nejtěžším argumentem proti smlouvě. Vznikly by díky ní americké základny odříznutím části pozemku na českých základnách? Ne i ano. Obava, která zazněla z nitra ministerské byrokracie, totiž že si Američané na vyčleněném pozemku bez našeho souhlasu postaví „paneláky v lese“ (a implicitně hostitelská země úplně ztratí přehled, co se odehrává uvnitř), textem smlouvy není ani potvrzena, ani vyvrácena. Česká strana v tomto ohledu staví na slovních ujištěních Američanů a na několika ujištěních smlouvy o vzájemných konzultacích a domluvě. Veronika Kuchyňová Šmigolová, ředitelka odboru amerických států ministerstva zahraničí, tlumočí americká ujištění, že typicky by prostorem a zařízením byla nějaká zamčená skříň v hangáru, v níž si USA chtějí uchovávat nějakou techniku. Náměstek na ministerstvu obrany Jan Jireš, hlavní vyjednávač za českou stranu, uvádí další možnosti: sklady náhradních dílů, datové centrum, „komunikační zařízení“.

Zásadní argument, který uplatňují zástupci vlády, respektive poslanci pětikoalice: nová dohoda nic nemění na podmínce, podle níž by s trvalou přítomností americké armády u nás musely souhlasit obě komory parlamentu. DCA na tomto bodu, což je mimochodem ještě dozvuk traumatu sovětské okupace ukončené nedlouho před vznikem české ústavy, nic nemění. Stejně tak každá přítomnost na každé základně, každý poskytnutý prostor a zařízení vyžadují souhlas styčného úředníka na ministerstvu obrany.

Paneláky v lese

Jiná věc je, jestli až se jednou parlament vysloví pro pobyt americké armády a styčný úředník odsouhlasí konkrétní prostor, nebudeme ztrácet suverenitu v každodenním provozu. Podezření na zbytečné ústupky české strany vyvolalo znění několika článků smlouvy.

Hned v článku 3 o přístupu k vyčleněným prostorám pro Američany se konstatuje, že obě smluvní strany budou mít do zmíněných objektů přístup stejný kromě těch objektů, do nichž bude mít přístup výlučně americká strana. Vzápětí čtenář smlouvy najde český slib zjednávat Američanům dočasný přístup také na obecní či soukromé pozemky, které „nejsou součástí dohodnutého zařízení“, které by se však Američanům hodily. Vyjednávači toto ustanovení poněkud bagatelizují, typicky by prý šlo o kabel vedený po pozemku sousedícím s „americkou“ částí vojenské základny, pravda však je, že česká strana se tu rozhodla jen pro nezávaznou formulaci: „Na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán... přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA... dočasný přístup“ na soukromý či veřejný pozemek. Američané si v tomto bodě představovali od českého státu pevnější závazek.

Další sporný odstavec článku 3 dovoluje Američanům v oněch dohodnutých zařízeních a prostorách stavět. To v ministerské byrokracii, konkrétně mezi experty na mezinárodní právo, vyvolalo jistý odpor, slovy jednoho z nich Američané postaví v lese paneláky a my do nich nebudeme smět vstoupit.

V podobném duchu je formulován článek 11. Stanoví, že americká „letadla, plavidla a vozidla... mohou volně vstupovat a pohybovat se“ na českém území a že „na palubu takových letadel, plavidel a vozidel nebude možné bez souhlasu Spojených států vstupovat nebo je podrobovat prohlídce“. České úřady tedy nebudou mít možnost samy zkontrolovat vnitřek vozidla a nezbude jim než se spokojit s obdobou celní deklarace (USA v těchto případech naší vládě předem oznámí jen „typy, počty a rozvrhy takového umisťovaného materiálu“). To ovšem není změna proti smlouvě NATO SOFA, platné pro všechny členské státy navzájem, přičemž dosud toto ustanovení, připomínající privilegia pro diplomaty, žádné pohoršení nebudilo.

Ráz diplomatických privilegií nesou i články 16 a 17. Ty americké vojáky osvobozují od platby cel a některých daní. Tady se českým vyjednávačům podařilo Američanům vysvětlit, že například při hromadných nákupech v supermarketech musejí nejprve zaplatit DPH a ta bude jejich armádě až následně refundována.

Posledním větším kamenem úrazu by se při parlamentní rozpravě mohl stát článek 12. Řeší eventuální trestní stíhání amerických vojáků nebo zaměstnanců, a to ve prospěch americké armády. Ta si své výtečníky chce vyšetřovat a trestat sama. Češi si vymohli, že v „konkrétních případech zvláštního významu“ si přednostní právo na výkon jurisdikce mohou vyreklamovat zpátky. Lidově řečeno USA budou vyšetřovat trestné činy spáchané Američany na Američanech, Češi trestné činy Američanů spáchané na českých občanech. Podle právních suverenistů by se naše jurisdikce neměla vzdávat ani první kategorie, trestný čin se koneckonců stane na území České republiky. Při jednáních se však ukázalo, že tady mají Američané no-go zónu.

V této souvislosti musíme zmínit ještě článek 14, neboť vyvolal jisté lidové znepokojení. Článek umožňuje „využití ozbrojených sil USA mimo prostory“ základen „za účelem udržení kázně a pořádku ve vztahu k příslušníkům ozbrojených sil USA“. Právnicky neobratná čeština umožňuje výklad, že US Army snad bude vymáhat kázeň a pořádek při vnitrostátních demonstracích proti vládě, vyjednávači však ubezpečují, že tím se myslí jen výjezd hlídky ke zpacifikování amerického vojáka (řekněme v nějaké přilehlé restauraci), a tento výklad jednoznačně potvrzuje i pohled do anglického znění smlouvy.

Tranzit, týl, skladiště

DCA tedy nelze považovat za zelenou ke stavění základen, ovšem přípravné práce v tomto směru to jsou. Smlouva se uzavírá na deset let a je zamýšlena pro případ dalšího vyostření geopolitických poměrů v Evropě. Náměstek Jireš celkem bez obalu říká, že sice není reálné, aby na českém území v budoucnosti vznikla masivní základna Američanů po vzoru západoněmeckého Ramsteinu, že ale přesto náš význam v plánovacích štábech NATO významně roste. Letos v létě se na summitu Aliance budou přijímat nové operační plány. „Úkol pro nás bude, abychom fungovali jako týlové území, zabezpečili masivní přesuny amerických vojáků z Německa na východ,“ tvrdí Jireš. V takovém případě se zmiňované „prostory a zařízení“ mohou přeměnit v obří sklady pro desítky tisíc mužů.

Ratifikovat tuto dalekosáhlou smlouvu by obě komory českého parlamentu mohly už v červnu. Odpor odjinud než z SPD se nepředpokládá. Ve vládním táboře vycházejí z optimistické domněnky, že hnutí ANO zaujme neutrální postoj, což prakticky bude znamenat volné hlasování, hlasy podstatné části klubu pro smlouvu a hlavně žádnou frontální opozici à la Fico ze strany předsedy Babiše. S Andrejem Babišem však zatím nikdo z vlády o smlouvě nemluvil – na rozdíl od skupiny směrodatných poslanců ANO, jimž se na ministerstvu obrany řádně věnovali. Nejmenovaní členové této poslanecké skupiny uznávají, že česká DCA byla například ve srovnání se slovenskou vyjednána obstojně, jen prý nejsou ochotní dělat stafáž „aktivistické vládě“, čímž je myšlena především ministryně Černochová.