Vylézt na brněnský Špilberk se vyplatí kdykoli a bez bližšího důvodu, ale když už se tam člověk ocitne, neměl by si nechat ujít výstavu, jež zároveň může být důvodem a motivací toho ocitnutí. Do 5. února tam oslavuje své šedesátiny Oddělení dějin architektury, což je instituce, kterou jako součást Muzea města Brna v roce 1962 založil brněnský historik umění Iloš Crhonek, který k tomu navíc loni oslavil devadesátiny.

Ona instituce – dlouho byl jejím jediným zaměstnancem Crhonek – měla původně dokumentovat soudobou brněnskou výstavbu, ale pod jeho rukama se vyvinula ve špičkové úložiště různých soudobých i historických pokladů, především tedy spojených s architekturou Brna. Postupně tam přesouvali svou archivní pozůstalost významní architekti, a to nejen brněnští. Dnes shromažďuje složky šedesáti významných architektů a přibývají další. V průběhu let vznikla ale rozmanitá kolekce muzeálních předmětů, například sbírka designu, tedy především nábytku a bytových doplňků, ale též uměleckého řemesla, třeba hraček a loutek, které po roce 1918 vznikaly v brněnských Uměleckořemeslných dílnách architekta Bohumíra Čermáka. Ukázky lze nyní vidět právě na té výstavě, jde o pěkné kousky, hned by je člověk pořídil sobě i děckám k potěše. Touhu vzbuzuje i nábytek se značkou ARTEK, jež dosud uvede estéty v nadšení, neboť jde o ohýbané lepené překližky, s nimiž se už koncem třicátých let do Brna dostal pravý finský design: konkrétně zásluhou teoretika i praktika moderního stylu Františka Kalivody, který byl pro Brno tím, čím pro Prahu Karel Teige.

Výstava se jmenuje Sólo pro stále mladou dámu, což se vztahuje k těm šedesátinám, ale svým plakátem (jazzová saxofonistka) a pak především obsahem asociuje právě tu „zlatou éru“ brněnské architektury. Ta byla spojena se jmény Emil Králík, Dušan Jurkovič, Bohuslav Fuks, Ernst Wiesner, Vladimír Karfík, Jiří Kroha, František Kalivoda, Bedřich Rozehnal… Architekti, kteří něco znamenali nejen v brněnském kontextu a kteří, dalo by se říct, přivedli moderní architekturu na Moravu a do Čech – z níž pak mnohé osud zavál do různých míst, což je případ třeba Ernsta Wiesnera, autora brněnského krematoria, který druhou polovinu života prožil v Anglii, kam musel odejít kvůli svému původu. Nebo Vladimíra Karfíka, který poznal práci v ateliéru u Le Corbusiera i Franka Lloyda Wrighta. Brněnským rodákem byl ovšem i Adolf Loos, jehož nerealizované plány na stavbu v Brně zachránil právě Crhonek, stejně jako dokumentaci k jedné z nejvýznamnějších staveb klasické moderny, vile Tugendhat. Bez zachovalých materiálů by jen stěží bylo možné ji obnovit ve víceméně autentické podobě, v níž ji lze spatřit dnes.

Výstava má především vystavovat, což v případě architektury jde vždy jen zprostředkovaně, především formou artefaktů, které právě Oddělení dějin schraňuje a odborně opatrovává. Těžko výstavu sestavit jen ze stavebních plánů a jiné dokumentace, byť šlo o unikátní věci, návštěvník chce vidět předměty, pokud možno trochu unikátní, originální a vzácné. Toho se mu dostane. Uvidí tam třeba vlastnoruční Le Corbusierovy náčrty, které by bylo možné považovat při dobré vůli za abstraktní geometrické výtvory. Nebo kresby architekta Emila Králíka z cest po Evropě i Africe. Či urbanistické plány jeho antipoda Jiřího Krohy, který prošel cestou od avantgardisty přes stalinistu po umírněného modernistu. V Brně nelze pominout Bohuslava Fuchse (od jeho úmrtí letos uplyne padesát let), který je na výstavě zastoupen dokumentací k ikonickému hotelu Avion, který se loni po dvaceti letech znovu otevřel.

Dva předměty pak lze pozornosti doporučit: originál chaise longue od Le Corbusiera a mohutný pseudorenesanční kabinet od milánské firmy Ferdinanda Poglianiho, obrovskou drahocennou skříň z černého dřeva s obložením z vyřezávané slonoviny. Je mezi nimi zhruba šedesát let, Poglianiho skříň je z roku 1870, Le Corbusierův designový výtvor z let třicátých. A mezi nimi celé epochy. Sešly se na Špilberku.

Sólo pro stále mladou dámu. 60 let činnosti Oddělení dějin architektury. Pořádá Muzeum města Brna. Špilberk, Brno. Do 5. února 2023.