Mantru o nutnosti zachránit klima a dekarbonizovat vyměnila Evropa za mantru, že je nutné zbrojit. Ta první mantra ale nezmizela, takže chceme zařídit obojí, což znamená vynaložit na to obrovské prostředky. Tedy zadlužit se. Do toho musí zachraňovat vlastní vinou zničený průmysl a investovat do stabilních energetických zdrojů. Co to všechno způsobí, jaká bude česká pozice a co je to čínská a ruská hrozba? Nejen o tom diskutují předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, bývalý ministr financí a v současnosti strategický poradce zbrojní společnosti STV Group Miroslav Kalousek, poslanec za ODS a předseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček a europoslanec za Přísahu a Motoristy Filip Turek.

Stáhnout MP3

Co si s tím vším teď počít? Mix dopadů všech těch dluhů a do toho vysoká cla Donalda Trumpa způsobí, že v ekonomice bude nebezpečně moc peněz.

Kalousek: Hodí se na to přísloví Mnoho psů zajícova smrt. Budeme-li mít moc cílů a všechny budeme chtít ufinancovat bez určení priorit, zemřeme na dluhy, které přitom vytvoříme. Někdo může mít jiný názor, ale z mého pohledu je prioritou číslo jedna skutečně obrana. Dostatečně a věrohodně odstrašit agresora, aby si netroufl a my nemuseli válčit. Jiné priority by měly ustoupit. To je mým přáním. Obávám se ale, že to dopadne tak, že budeme chtít všechno a na všechno si půjčíme a podstoupíme obrovské riziko neúměrného zadlužování. A to ohrožuje naši suverenitu úplně stejně, jako když nemáme armádu.

Tak ono už se to děje. Evropa se rozhodla společně zadlužit. Z finančního balíku 800 miliard eur budou 150 miliard tvořit unijní dluhopisy. Německo uvolnilo dluhovou brzdu a půjčí si 500 miliard eur. Z čehož sto miliard půjde na dekarbonizaci. To jsme tam, kde jsme byli. Žádné priority.

Kalousek: Zbrojařina je strojní a chemický průmysl, což jsou energeticky velmi náročná odvětví. Takže samozřejmě, pokud si energie budeme dále zdražovat, těžko doma přidanou hodnotu toho zbrojení vytvoříme.

Žáček: I Trump používá jako argument ke clům a celé své politice, že snižuje zadlužení USA, které obrovskou měrou narostlo. Naše reakce by neměla být taková, že zadlužení naopak zvýšíme. Souhlasím s vytyčením priorit. Trump má na nás páku také skrze NATO. Představitelé jeho administrativy potvrdili jako východisko pět procent HDP na obranu. My jsme připraveni schválit si na červnovém summitu NATO v Haagu tři procenta. Evropa se nepotřebuje přezbrojit, ale vyzbrojit. Přezbrojit není co za co. Bude muset vydat prostředky asi ne v plné šíři jako před rokem 1989 při bipolárním rozdělení, ale i tak dost vysoké. To nás podle mého názoru na evropské úrovni samo donutí soustředit se na to, co EU při těch podmínkách, které jsme si sami zavinili, zvládne. Vyštvali jsme si některé kapacity mimo EU, protože jsme stanovili parametry jako nikdo jiný na světě. Proto si myslím, že dění kolem NATO bude pákou na jeho evropské členy. A řekněme si ještě, z čeho to celé pramení. Jsou to obrovské obavy z budoucí čínské agrese. Kvůli tomu, že jsme přizvali komunistickou Čínu do všech mezinárodních institucí, že se stala významným aktérem globalizace. Trump se teď snaží v tom brutálním soupeření převzít zpět zodpovědnost za svět. Jeho chování je svérázným projevem obav z vojenské, ekonomické i technologické síly Číny. A je otázka, zda to ten bonus v podobě amerického spojenectví s Evropou nenaruší.

Turek: Já tedy s tím, že by se USA bály vojenského potenciálu Číny, nesouhlasím. Nevidím historický ani jiný moment, kdy by Čína naznačovala, že bude vojensky válčit se zbytkem světa nebo že bude mít podobně imperiální choutky jako třeba Rusko nebo USA v minulosti. Čína je vyloženě obchodní hrozbou a Američané vnímají věci toho typu, že jsme zavedli bezcelní styk například s Koreou a dalšími zeměmi. Zatímco vůči nim jsme nechali desetiprocentní cla na dovoz aut v situaci, kdy oni na Evropu uvalovali dvouapůlprocentní clo. Do toho dotujeme v rámci Green Dealu čínské firmy na našem území. Před pár měsíci jsme třeba výrobci baterií CATL dali 133 milionů eur. Zavedli jsme elektromobilitu a systémové pobídky pro čínské firmy, ať už se jedná o solární, nebo o větrnou energetiku. Zavedli jsme si bezuhlíkový průmysl, zavřeme továrnu a Číňani otevřou dvě nové. Teď staví rekordní objem gigawattů v uhelných elektrárnách. Jde o rekordní čísla znečišťování a my jsme jim na to skočili. Američané nedokážou pochopit, proč se k nim Evropa chová nepříjemně a zároveň dotuje čínské firmy a podporuje čínskou ekonomiku. Stojím si tedy za tím, že se jedná o obchodní válku. Nikoli že Čína ohánějící se konfuciánským přístupem chce vyvolat vojenský konflikt ať už s USA, nebo s Evropou.

Žáček: Mohu vás ujistit, že analýzy prezentované americkou stranou hovoří jinak.

Turek: Nemyslím si to. Ani si nemyslím, že by si Rusko dovolilo napadnout státy NATO. A jediný z Američanů, který zpochybnil pozici USA v NATO, byl Elon Musk. Donald Trump to nikdy neřekl. Obávám se, že Evropa tu zneužívá a straší vlastní občany, když jim říká: Máte se blbě, protože musíme zbrojit a musíme si půjčit 800 miliard eur. Protože jsme utratili 300 miliard eur v Global Gateway a dělali jsme elektrifikaci někde v nepálských vesnicích. Místo toho, abychom peníze daňových poplatníků investovali tady a rozumně investovali i do obrany tak, aby peníze zůstaly v našich firmách. A abychom měli v rámci NATO kompetentní armády, které budou pro Američany partnerem. My teď raději argumentujeme tím, že nám hrozí třetí světová válka ze strany Číny nebo ze strany Ruska.

Žáček: To říkáte akorát vy.

Turek: Kdepak. Říká to mnoho mých kolegů v europarlamentu. Ze špatných ekonomických výsledků například Německa viníme válku na Ukrajině. Samozřejmě rozumím tomu, že se to používá jako všeobecný argument. Ale myslím, že skutečnou hrozbou pro nás jsme my sami kvůli tomu, že jsme zavedli dekarbonizaci, tedy v podstatě deindustrializaci. Neříkám, abychom se nestarali o naše armády, ale abychom byli spolehlivým členem NATO. A neposlouchat úvahy podobné, jako má šéf Evropské lidové strany, který by chtěl založit společnou evropskou armádu. Držme se NATO a nevymýšlejme, že nás napadne Čína.

Žáček: USA jakožto člen NATO říkají, že Čína zbrojí a má termíny.

Turek: USA teď říkají poměrně dost věcí. Ale to, co říká Trump, jsou spíš jeho obchodní taktiky. Já si úplně nemyslím, že by Spojené státy se svými pěti a půl tisíci jadernými hlavicemi oproti 5800 ruských jaderných hlavic a se svými jedenácti letadlovými loděmi měly strach z Číny. Mají možná strach z toho, že Číňané v budoucnu napadnou Tchaj-wan. To je samozřejmě pravděpodobné. Ale nemyslím si, že by kvůli tomu Trumpova administrativa rozpoutala třetí světovou válku.

Žáček: Třetí světovou válku nerozpoutá demokratický stát, kterým bezesporu USA jsou. Tu rozpoutá totalitní čínský systém. Takhle zní americké analýzy. A USA nemají tu sílu, jakou měly v minulosti. Nemají kapacitu vést obrannou válku, když na ni v Pacifiku přijde.

Turek: Mají.

Žáček: Nechte mě domluvit. Já vycházím a cituji z amerických úst jako člen parlamentní delegace do NATO, kde nám to Američané říkají. Nejsou schopni zároveň hájit Evropu a zároveň vést obrannou válku v Indo-Pacifiku, pokud ji Čína rozpoutá. To, co se Američané snaží směrem do NATO říkat, je: Starejte se o evropskou obranu sami, my veškerou naši kapacitu vrhneme do Indo-Pacifiku.

Kalousek: Přiznám se, že do těchto spekulací se nechci příliš zamotat. Ale připomenul bych, že signály Spojených států o tom, že jejich zájmy přecházejí do Indo-Pacifiku, nejsou ze včerejška. To je záležitost ještě z období Baracka Obamy. Američané vysílali signály o tom, že nadále poskytují určité záruky, ale že evropské náklady si máme nést sami.

Pojďte to vrátit k tomu ekonomickému rámci, pane Hample.

Hampl: Těch věcí, na které jsem chtěl reagovat, je dost. Bod číslo jedna, geopolitika. Je evidentní, že po dlouhých desítkách let globalizace geopolitika začala znovu hrát roli v uvažování firem, v uvažování investičním a v uvažování o pohybu kapitálu. To tady dlouho nebylo a byl to bonus, který jsme si neuvědomovali. Ale teď je to tady a je to nezpochybnitelné. Nechci se pouštět do debaty, co udělá Čína nebo co udělá Rusko. Spojené státy zřetelně říkají, že Čína je strategický světový rival aspirující na to, být novým generálním ředitelem planety, ale podle čínských pravidel. Dál si komentář nechám. Povede se politická debata o tom, jak velká je bezpečnostní hrozba ze strany jiných geopolitických celků. Jak je blízká, jak je velká, jak je zásadní. Když jezdím mezi lidi, vnímám, že neexistuje celonárodní konsenzus na tom, jak velkou nebo bezprostřední hrozbou je Rusko.

Myslím, že i v České republice vnímá podstatná část společnosti jako větší hrozbu migraci než Rusko.

Hampl: Právě. Proto říkám, že nechám na politicích, aby si to vyjasnili. Když se budete tázat lidí různě třeba po hospodách, odpovědi vás možná překvapí. Za posledních pět let jsme přišli o levné zdroje z Ruska, přišli jsme o levný bezpečnostní deštník Spojených států a také o ten velký vítr, který vál evropské ekonomice do zad. To znamená o prohlubující se globalizaci a zvětšování světového trhu. A k tomu jsme si v Evropě vypnuli i tu poslední pojistku proti předlužování, což byla pojistka německá. Němci byli tak jako spousta zemí černými pasažéry ve vztahu k Americe z hlediska bezpečnosti. A spousta zemí v Evropě zas byla černými pasažéry ve vztahu k Německu z hlediska svého zadlužování. Německo totiž bylo jakožto největší nepředlužená ekonomika garantem toho, že celý kontinent neupadne do stavu totálního předlužení. To, že tohle vypínáme v situaci, kdy se objevují ty nové priority, které jste na začátku zmiňovala, a je jich hrozně moc a hrozně drahých za strašně krátkou chvíli, znamená podle mě pro Evropu zcela fundamentální změnu. Uvalení těch nových cel to jen potvrzuje, protože Trump říká: Myslím to vážně. Chci kolem Ameriky stavět bariéry, záleží mi na tom, aby se co nejvíc produkce vrátilo na moje území. Co se děje jinde, mě zajímá méně. Americký izolacionismus má koneckonců dlouhou historii a někdy i tragické konsekvence, což platilo i před první, i před druhou světovou válkou. Pokud se nic nezmění z hlediska cel, tak se Spojené státy vrátí někam zpátky do roku 1909 nebo 1910 a já tohle prostě beru jako realitu, která má ekonomické důsledky. A k těm ekonomickým důsledkům říkám jediné, na čemž se v tomto našem složení asi shodneme. Máme mnoho nových, drahých priorit k těm již existujícím a nemáme na ně v Evropě zdroje. Pouhé uvědomění si tohoto faktu musí vést k jednoduchým úvahám. Buď budeme prioritizovat, kde jako první srovnatelnou možnost vidím vážně jen tu dekarbonizaci, na kterou plánujeme utrácet obrovské peníze. Nebo musíme dramaticky zvyšovat daně, nebo se musíme zadlužovat. Volil bych řešení prioritizovat.

To ale, jak vidíme, Evropa neumí nebo nechce dělat.

Hampl: To je otázka. Zatím umíme k těm existujícím prioritám jen přidávat nové. A v danou chvíli je zalít penězi, které si půjčíme z budoucnosti. Tedy vytvořit dodatečný celoevropský nebo národní dluh. Vezměme si, co utrácíme z našich veřejných zdrojů v Česku. Na důchody 700 miliard, první největší výdajová položka. Pak zdravotnictví, druhá největší položka, přes 500 miliard. Třetí největší je školství, pak doprava. A obrana je až na nějakém pátém místě. A i s těmi existujícími plány pořád zůstane prioritou daleko za těmi klíčovými, které „elektorát“ chce. Chce vysoké důchody, chce dobré zdravotnictví, školství a nechce na to nic obětovat. A politická elita lidem říká: Máme novou prioritu, ale nebudeme nic obětovávat na těch existujících. Proto říkám, dobře, podívejme se na dekarbonizaci, na kterou máme u nás utratit 1,3 bilionu korun do roku 2030.

To je částka, která půjde z veřejných peněz. Dohromady má jít na dekarbonizaci do roku 2030 dokonce asi tři a půl bilionu korun.

Hampl: Ano, část jsou evropské a část jsou domácí prostředky. Každopádně jde o jedinou takto velkou částku, která může kompenzovat další existující priority. Jestli někdo vidí nějakou jinou možnost, ať to řekne. Proporčně je to ale tak, že kdybychom měli náklady na obranu ve výši 80 miliard korun řešit třeba na vrub důchodů, znamená to ořezat všech důchodcům jeden měsíční důchod v roce. Vzhledem k tomu, že ekonomika moc nepošlape a v USA se děje to, co se děje, prioritizace prostě nastat musí, pokud se nechceme v těch dluzích utopit. Říkám opakovaně, že Německo nedělá malé chyby, a teď se zdá, že jde fakt od jednoho extrému do úplně opačného extrému, který pro nás může být nebezpečný. A o to důležitější bude, co budou ostatní země činit na národních úrovních. Jaké volby učiníme a jaké mantinely si na národních úrovních stanovíme, bude důležitější než dřív. Ten celkový obrázek proti tomu, co jsme tady zažívali do roku 2019, se dramaticky proměnil. Chceme se mentálně posunout do stavu, že jsme bojeschopnou zemí, a zároveň si tu říkáme, že je zakázáno dát pohlavek dítěti. Říkáme, že chceme být země skvěle připravená na vlastní obranu, ale zároveň nechceme obětovat nic z toho, co dnes máme a co chceme bránit. Soupeř musí vědět, že už tohle nekonzistentní uvažování je náš typ slabosti.

Je stejně tak paradoxní, že si Evropa zničí ocelářství a do toho by ráda zbrojila. A to ocelářství aby zas zachraňovala.

Hampl: V Evropě to pořád řešíme tím svazáckým způsobem, který mi vždycky tak vadil. Svazácky rozhodneme, že něco se vůbec nesmí, je to úplně zakázané. Je jedno, že tím popřeme trh. Pojede se podle ESG a všechna zbrojní výroba je fuj. A pak se zas otočí a zas svazácky řekneme, že jedině takhle se to za každou cenu musí dělat. Co kdybychom jednou zas vrátili tržní síly, které to umějí rozhodnout, a nedělali pořád tahle centrální rozhodnutí. Možná že teď je fakt ten poslední okamžik, kdy můžeme tohle mentální uvažování změnit.

Žáček: Navážu na to. Jsou tu samozřejmě dvě roviny. Ta evropská a ta domácí. A na té druhé máme politický úkol. Musíme se bavit o změně strategie a výši nákladů. V ODS s tím problém nemáme, bezpečnosti a obraně se věnujeme. Ale jsou tu politické síly včetně těch koaličních, které mají priority jinde. A viděli jsme to, když jsme chtěli dostat jejich poslance, kteří jsou – možná jsem to teď přehnal – zástupci lidu, kteří by měli zodpovědně rozhodovat.

Kalousek: Nepřehnal jste to. To přehnal ten lid, který si je svými zástupci zvolil.

Žáček: Měli možnost získat nějaké informace, byť v tajném režimu, protože ne všechny ty informace jsou veřejné. Speciálně to, co říkal náčelník generálního štábu o Rusku a o jeho vnímání nás jako hrozby. Ale ti poslanci na tu schůzi kvůli egu dvou lídrů, Babiše a Okamury, prostě nepřišli. Přitom jsou mezi nimi ti, kteří říkají, že by to také rádi slyšeli, aby mohli s těmi informacemi pracovat.

Tak vy jste nejen tenhle incident zas zneužili v kampani.

Žáček: Chcete říct, že je možné se domluvit s panem Babišem, podat si ruku a říct: Tomu se vyhneme, to budeme řešit až po volbách? To možné není.

Ne, jen si myslím, že tímhle jednáním si jako vláda ubližujete.

Žáček: Já si to nemyslím. Je to otázka zodpovědnosti.

Kalousek: Přidám ještě pohled k plnění obranných závazků. Rozumím prezidentovi, když říká, že mnohem důležitější jsou při dosažení závazků věcné cíle než stanovení finančních limitů. Budeme-li všichni chápat, že náš jediný závazek je tolik a tolik peněz vydaných na obranu, budeme je vydávat bez ohledu na efektivitu úplně stejně jako v případě evropských operačních programů, kdy jediný cíl byl ty peníze vyčerpat. Že jsme je vyčerpali na rozhledny v údolí nebo na akvaparky, to už nikdo nesledoval. Tady jsme ve stejné pozici. Já to té vládě nevyčítám, chápu, že chtěla zapůsobit, že chtěla říct: Ano, my jsme v roce 2024 konečně dali dvě procenta na obranu. Ale řekněme si upřímně, že způsobem, kterým toho dosáhla, tu obranyschopnost nezvýšila ani o korunu. To byl ten nejdražší formulář, který jsme si koupili. V tom následujícím navyšování obranných výdajů si musíme sakra hlídat, abychom si za ty peníze nekupovali jenom formulář, že máme splněno, ale abychom si opravdu kupovali zvyšování obranyschopnosti země. Jak z hlediska akceschopnosti, vybavenosti armády, tak také z hlediska domácích kapacit, které jsou pro tu obranyschopnost stejně důležité jako ta armáda.

Žáček: Sám jste na tom ministerstvu obrany byl, tak víte, jak je to těžké.

Kalousek: To už je ale třicet let. To jsme demontovali Varšavskou smlouvu. Nebudovali jsme armádu.

Žáček: Dneska se ukazuje, že jsme armádu demontovali až příliš. Ale to je jedno. Otočit tím kormidlem nelze za dne na den ani z roku na rok. Potřebujete mít konsenzus mezi koalicí a opozicí. Mít shodu, jako ji mají třeba Poláci. My ji nemáme, protože to nejde udělat za rok. Dneska se můžeme vysmívat tomu, jestli se trefíme těsně pod dvě procenta, nebo to bude 2,1 procenta. Po tlakem Trumpa ten podíl budeme zvyšovat velmi rychle na tři, možná tři a půl procenta. Tomu číslu se nevyhneme.

Kalousek: Já nechtěl říct, že se tomu číslu se vyhneme. Znovu říkám, jsem rád, že loni jsme poprvé nebyli na blacklistu mezi těmi, kdo jsou pod dvěma procenty. Ale současně si řekněme zcela upřímně, že těch 26 miliard zálohy na ty F-35 opravdu neposílilo naši obranyschopnost ani o coul.

Žáček: To bych fakt nesouhlasil.

Kalousek: Samozřejmě že ne. To, že dostaneme dvě letadla místo v roce 2031 v roce 2030, nám opravdu nepomůže. Není to ale kritika. Umím si představit, že bych to na místě ministrů, kteří tam seděli, udělal taky, protože bych v téhle situaci na tom blacklistu vážně být nechtěl.

Žáček: Ale ta úvaha byla vojenská. Tady proti tomu někteří kolegové, amatérští experti na obranu, staví drony. Ale F-35 je to, co zajistí, aby z Ruska nelétaly rakety.

Kalousek: Počkejte, já vůbec nemluvím o těch letadlech. Já mluvím o těch 26 miliardách.

Žáček: Já to říkám preventivně směrem k některým expertům.

Turek: Co říkáte směrem ke mně?

Žáček: Nic, říkám to jen preventivně.

Turek: Místo toho, abyste koupili patrioty, koupili jste stíhačky, které jsou k ničemu, protože je teď nemáme.

Žáček: Víte, kolik stojí patrioty? To by bylo finančně o dost náročnější.

Turek: Částečně se do toho zapojit by bylo oproti těm raketám strategicky mnohem lepší. A vy říkáte, že proti nim stavím drony. Vnucujete mi něco, co jsem neřekl.

Kalousek: Já F-35 nekritizoval. Mluvil jsem o tom, že jsme na konci loňského roku vydali desítky miliard za formulář. Za nic jiného. To už by se nemělo opakovat.

Turek: Proběhlo to pouhých dvacet dnů před koncem roku a proběhlo to jenom z důvodu, že Trump vyhrál volby. S tím jste vy nepočítali, protože jste vůči němu zapšklí a protože jste úplně mimo realitu. Je potřeba, abyste se vrátili k realistické politice. A věřte tomu, že nová vláda vás potom jako opozici k vyjednávání o tom, jak bude vypadat budoucí strategie obrany České republiky, určitě přizve. Zatím máme asi 150 miliard náklady na Green Deal a 160 miliard rozpočet na obranu. Část je jen na papíře a zatím můžeme někoho strašit možná tak fakturami. Obraně to nijak nepomohlo.

Pan Žáček mluvil o nutné shodě s opozicí. Teď se přece vláda s hnutím ANO shoduje na tom, že se kvůli obranným výdajům bude novelizovat zákon o rozpočtových pravidlech. Národní rozpočtová rada přispěla k tomu, že to bude časově ohraničeno aspoň jen na období 2026 až 2033.

Hampl: Trochu mě mrzelo, že snad rozpočtová rada byla vnímána jako ten, kdo jako první řekl, že se mají rozvolnit rozpočtová pravidla. Říkali jsme něco jiného. Vzhledem k tomu, jaká atmosféra v Evropě je, tedy že je evidentní vůle rozvolnit celoevropská fiskální pravidla ani ne po roce jejich nového fungování, a vzhledem k tomu, co se děje v Německu, jsme realisticky říkali, že to musí mít aspoň nějaká omezení. Proto jsme požadovali omezení věcné, tedy že se to týká jen obrany, omezení časové na osm let a omezení kvantitativní, tedy že jde o výdaje, které jsou nad rámec těch závazků, o kterých tu mluvíme. Máme tu Německo, které si tím odbrzděním stanovilo, že cokoli nad jedno procento výdajů na obranu je mimo ta fiskální pravidla. Ale protože dneska vydává víc než jedno procento, vytvořilo si prostor k tomu, jak tyhle peníze utratit za něco úplně jiného. A taky se za něco jiného budou vydávat. Na kompenzace cen energii, na zelenou naftu, na snižování DPH a další podobné věci, které vůbec nesouvisí ani s geopolitikou, ani s obranou.

Kalousek: Z toho, co je v Německu, mi samozřejmě oči přecházejí. Na rozdíl od nás je to vzhledem k rozsahu německé ekonomiky a toho dluhu, který si berou, téměř globální hrozba. Já to ale obtížně snáším i u nás, musím říct. A opravdu těžce nesu, že jsme kvůli tomu ochotni ta pravidla rozpočtové odpovědnosti změnit. A je pravda, že ANO a ODS už s tím mají své zkušenosti. Už společně ta pravidla jednou změkčovaly na podzim roku 2020, když chtěly snížit daně, ale nechtěly za žádnou cenu snížit výdaje. Tak zkrátka změnily rozpočtová pravidla. Odmítám interpretaci, že měníme zákon o rozpočtové odpovědnosti, protože potřebujeme víc zbrojit. Ne, měníme zákon o rozpočtové odpovědnosti, protože nemáme ani schopnosti, ani odvahu snižovat výdaje, které nemají s obranou nic společného.

Hampl: Anebo zvýšit daně ve stejné výši.

Kalousek: To nepropaguju, ale samozřejmě je to také cesta. Porovnejme ale, prosím, argumentaci, která trhá mozek z hlavy. V rozpočtu na rok 2025 létají nepravdivé, z prstu vycucané položky ve výši až 50 miliard. Vláda to bagatelizuje a říká: Jde o drobné, během roku to vyřešíme, deficit dodržíme, vůbec nás s tím neobtěžujte. To zvýšení výdajů na obranu o 0,2 procenta HDP znamená příští rok 17 miliard navíc. A to je najednou prezentováno jako obrovský problém, kvůli kterému budeme měnit pravidla. Jak chce ta vláda působit důvěryhodně, když její argumentace je v jednom případě bílá a ve druhém černá?