Za první tři měsíce letošního roku vykázal český státní rozpočet rekordní schodek 166 miliard korun. Současně ve vládní koalici vstupují do rozhodující fáze jednání o konsolidaci státních financí. Rozhovor s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) se točí kolem hospodářské situace a vůle vlády něco dělat jak s financemi, tak hlavně s inflací.

Jak hodnotíte hospodářskou situaci, v níž se poslední dva roky v České republice nalézáme? Je to krize, je to bezprecedentní stav?

Nejsme v hospodářské krizi, jsme v technické recesi. Žádná z těch černých prognóz z loňského jara, léta, podzimu se naštěstí nenaplnila. Česká ekonomika a obecně evropská ekonomika jsou odolnější, než se před rokem očekávalo. Teď makroprognózy očekávají, že letos bude růst naší ekonomiky kolem nuly, a nemá moc cenu přít se dopředu, jestli to bude -0,2, nebo +0,2 procenta. Pro příští rok se očekává hospodářský růst kolem tří procent. To, že nejsme v žádné hospodářské krizi, vidíme například na úrovni nezaměstnanosti. Zvládli jsme těžký rok s vysokými cenami energií. Největším problémem dneška je vysoká inflace, to bezesporu problém je. Klíčovým úkolem je dostat inflaci pod kontrolu, vrátit se minimálně k tolerančnímu pásmu do tří procent. Je to hlavně zodpovědnost centrální banky, ale my máme také svůj díl zodpovědnosti, k boji s inflací chceme přispět snižováním schodků veřejných rozpočtů. Teď, kdy se snižují světové ceny energií, už zahraniční vlivy na inflaci působí pozitivně. Neboli naprostá většina příčin inflace je letos už pouze domácí.

Kde bude inflace na konci roku podle vás?

Měla by být určitě jednociferná. Asi v rozmezí mezi pěti a deseti procenty, jak odhaduje i Česká národní banka. V odhadu z ledna ještě naše ministerstvo prognózovalo za rok 2023 celoročně 10,4 %, náš čerstvý dubnový odhad už předpokládá průměrnou míru inflace za letošní rok 10,9 %.

To vás uklidňuje, nebo to pořád považujete za hrůzu?

To mě neuklidňuje, ale za hrůzu to taky nepovažuji. Důležitý je trend. Možná bude skutečnost díky pozitivnímu vývoji cen plynu, a tím pádem i cen elektřiny ještě lepší.

Uběhl už rok a půl od vašeho vítězství ve volbách. Co jste za patnáct měsíců u vlády proti inflaci udělali?

První krok, a já upřímně nechápu, proč se na něj tak často zapomíná, bylo seškrtání 70 miliard korun výdajů v návrhu rozpočtu na rok 2022. Nesli jsme tehdy velké politické náklady, vzpomeňte si, jak opozice strašila, když jsme škrtli platby za státní pojištěnce o 14 miliard, jaká to bude katastrofa. Vývoj dal za pravdu nám a systém veřejného zdravotního pojištění byl v přebytku. Tehdy jsme poškrtali 80 miliard, což není vůbec málo. A pak poté, co Putin zahájil válku na Ukrajině, v okamžiku, kdy byly vysoké ceny energií, jsme přiznaně trošku upozadili snižování deficitu a víc se soustředili na udržení sociálního smíru. Teď je ten pravý čas připravit opatření k tomu, abychom snižovali deficit nejenom v roce 2024, ale i v následujících letech.

A nenechali jste tu inflaci moc rozjet právě tím, že jste s cenami energií dlouho nic nedělali?

Ne. Všechna opatření typu snížení DPH jen oddalují problém inflace. Pokud to nemá být trvalé opatření, a to bychom si dovolit nemohli, tak v okamžiku, kdy DPH zvýšíte, vám inflace skočí nahoru. Na konci roku 2022 jsme ze sociálních důvodů zavedli úsporný tarif. Ten po tři měsíce snižoval inflaci, v okamžiku, kdy přestal platit, šla inflace nahoru. Dočasná opatření vždycky inflaci opticky sníží a stát si za cenu dodatečných rozpočtových nákladů kupuje ve statistice nižší míru inflace, například ze sociálních důvodů, protože tím pádem kdo platí DPH, platí méně. Než nastane chvíle pravdy. Pamatuji se na debatu, když jsme snížili spotřební daň na benzin a naftu od 1. června 2022, tak podobné opatření udělalo Německo. A pamatuji si titulky: No jo, Fialova vláda zlevnila jen o korunu padesát, zato Němci o osm korun. Přitom ale obě vlády šly na evropské minimum. Němci skončili o měsíc dřív, načež cena u nich šla o osm korun nahoru, a u nás o korunu padesát. Prostě pomáháte v nějakém časovém období, které ale skončí, a inflace stejně vyroste.

Proč máme v České republice skoro nejvyšší inflaci z EU?

Jedním ze základních zdrojů naší inflace, a na tom se makroekonomové shodnou, byla odpověď státu na covid. K dění během první covidové sezony bych byl poměrně shovívavý, pro druhý rok jsem mnohem kritičtější. Za covidu se vyplácely ohromné kompenzace, do ekonomiky tekly peníze za nevyrobené výrobky a za nedodané služby. Stát uvolňoval peníze nekryté výkonem. Také nás dobíhají všechny ty valorizace důchodů nad zákonný rámec. Obecně nás doběhla rozmařilá rozpočtová politika předchozích vlád, kdy oni ani během hospodářské konjunktury nesnižovali rozpočtový schodek. A pak přijde technická recese. Snížili jsme daně zaměstnancům o sedm procent. Někteří to označují za jeden ze zdrojů inflace. Já si to nemyslím, na druhou stranu to určitě pomáhá zvládat životní náklady, když máte o sedm procent čistého víc. Co naopak určitě k inflaci přispělo, je akceptace vysokých cen českými spotřebiteli.

To je trh.

Jistě, ale z evropských statistik vidíme, že služby zdražovaly nejvíc z celé EU v České republice, ačkoli pro to nebyl žádný důvod. Dokud jsou zákazníci ochotni akceptovat vysoké ceny, proč by producent zlevňoval?

Nebyl pro zdražování výrobků a služeb důvod v cenách energie, které u nás rostly tempem v Evropě nevídaným?

To prostě není pravda. Jinde v Evropě neměli Bohemia Energy, která nabízela tak nízké ceny, že je jako dodavatel pak už nemohla udržet a zkrachovala. A pokud u Bohemia Energy bylo milion domácností, tak takové množství vám prostě meziročně udělá nízkou srovnávací základnu. Některé vlády, to je třeba říct, zvolily dočasná opatření a buď daňovým zásahem, nebo jinou regulací snižovaly ceny energií. Já jsem k takovým regulacím velmi skeptický, myslím, že co jsme udělali my, bylo maximum toho, co jsme si mohli dovolit. Měsíce a měsíce jsem musel poslouchat rady naší opozice, ať se chováme jako v Maďarsku a zastropujeme tu či onde. A když pak vidíme výsledky, tak je zřejmé, že regulatorní zásahy do ekonomiky mají zcela nepřekvapivě nakonec negativní dopad.

Myslíte v Maďarsku?

Třeba. Mají tam regulované ceny potravin? V mnoha položkách dlouho měli. Měli regulované ceny benzinu? Měli. A jakou mají inflaci dneska a jakou máme my? My 15, oni 25 procent. Tím vůbec nezlehčuji situaci v České republice. Ale kromě vysoké inflace taky máme nejmenší procento lidí na hranici nebo pod hranicí chudoby. Máme nejnižší nezaměstnanost. V mezinárodním srovnání naše čísla nejsou vůbec špatná.

Jaký je důvod, že máme v rámci EU nadprůměrně drahou elektřinu, když jí vyrábíme nadbytek a vyrábíme ji levně? Jak je možné, že takové Rakousko se svou vyšší kupní silou má elektřinu pro domácnosti levnější i v absolutních číslech?

To by byl spíš dotaz na ministerstvo průmyslu. Každopádně si myslím, že trend u nás je v pořádku, že stropy byly nastaveny tak, aby se zbytečně neplýtvalo. Těžko porovnávat jednu vybranou komoditu mezi dvěma státy, když současně neporovnáváme souvislosti.

Děsí vás stav státního rozpočtu? Za první tři měsíce letošního roku máme rekordní schodek.

Situace není jednoduchá, ale neděsí mě. Děláme určité kroky, abychom udrželi deficit v rozumných hranicích. Plnění příjmů ani výdajů nikdy není rovnoměrné v tom smyslu, že každý měsíc by to byla jedna dvanáctina. Teď podrobně analyzujeme procentuální srovnání s minulými lety. V prvním kvartále bývá obvykle dosaženo 21 procent daňových příjmů, letos je to za první kvartál o něco horší. Ze čtyř důvodů: Jednak loni v prvním čtvrtletí bylo rozpočtové provizorium, tudíž tehdy bylo mnoho resortů logicky opatrnějších ve výdajích. Letos máme za stejnou dobu o 20 miliard korun kapitálových výdajů víc. Tím pádem ale nebude v druhém čtvrtletí tak prudký nárůst kapitálových výdajů. Zadruhé jsou vyplaceny vyšší zálohy a kompenzace, než jaké jsou zatím odvody z cen vyrobené energie. Zatřetí máme předfinancované sociální služby, byť to je rozpočtově detail. V únoru už jsme vyplatili prvních šest měsíců. Podobně i ve školství se v březnu vyplácely peníze i za duben. V dubnu budou výdaje za školství nula. Celkově výdaje za první čtvrtletí zhruba odpovídají čtvrtině. Příjmy jsou zatím nižší, ale známe příčiny a neočekáváme na příjmové straně za celý rok větší problémy. Příklad: u sociálního pojištění jsme odhadli, že letos porostou příjmy o 7,5 procenta. Za první kvartál vyrostly o 10,5 procenta. Pokud by se tento trend udržel, tak jen na této položce stát za rok vybere o 20 miliard víc. Celkově je pro mě vývoj rozpočtu důvodem k velké pozornosti a opatrnosti, nejsem s ním spokojen – a možná spustíme debatu se všemi ministerstvy v podstatě o každém jejich provozním výdaji. Ale důvod k panice zatím není.

Dnes máme zadlužení 44 procent HDP, při 55 procentech začíná platit dluhová brzda.

To ano, nicméně na konci této vlády nebude dluh 50, natož 55 procent. Při autonomním vývoji, tedy bez toho, že bychom dělali konsolidaci, se odhaduje, že v roce 2025 by zadlužení bylo okolo 44 procent, stejně jako v minulém roce. A já věřím, že díky konsolidaci a úsporám v příštích dvou rozpočtech budeme zadlužení snižovat samozřejmě rychleji.

Kdyby teď náhodou uspěli policisté a dostávali 140 procent průměrné mzdy, jak chtějí jejich prezident i ministr vnitra, jaký by to na státní rozpočet mělo dopad?

Já ten požadavek nepodporuji, ale neměl by významný dopad do státních rozpočtů. Víc mi na tom vadí něco jiného: Když uzákoníte, že jedna skupina zaměstnanců má například 130 procent průměrné mzdy, tak musíte najít stejně velkou skupinu, která má 70 procent průměrné mzdy. Pokud jedna skupina žádá 140 procent, a opět není početně malá, policistů je u nás kolem 40 tisíc, tak někde musíte najít jiných 40 tisíc zaměstnanců s 60 procenty průměrné mzdy. To mi připadá nebezpečné. Kdo rozhodne, kdo bude mít míň, aby to vyšlo? To celé směřuje k tomu, že se zvyšuje základna, onen průměr, a zvyšují se výdaje státu. Pro mě jako ministra financí je důležitý celkový objem státem vynakládaný na platy, což je položka, která se zvyšovat nemá. Bude to nepopulární, už teď odbory veřejných služeb protestují. Ale podle mě je to jediný tlak na snižování počtu lidí ve veřejné službě, jediná páka, která reálně funguje. Protože pokud ředitel státní instituce dopředu ví, že má na platy stejnou částku, spíš zruší pozice, aby svým zaměstnancům mohl přidat.

Budou ve vašem souboru opatření zvýšené daně a odvody pro OSVČ?

Tak hlavně se to nebude jmenovat soubor opatření, jsem totiž pamětník (smích). Vyšší odvody pro OSVČ tam určitě nebudou, ani jsem nezaznamenal, že by to někdo vážně navrhoval. Ačkoli některé návrhy, aniž by to snad jejich autoři domysleli, s tím souvisí. Dnes máme jednu sazbu daně z příjmu, 15 procent, která platí jak pro zaměstnance, tak pro OSVČ. A když někdo navrhuje, a není to ani ODS, ani já sám, tuto sazbu zvýšit, tak jsem neslyšel, že by říkal: pro zaměstnance zvýšit, pro živnostníky nechat. Já vylučuji, že bychom se mohli shodnout na zvýšení daňové zátěže pro živnostníky, pokud to není skryto v návrhu zvednout základní sazbu daně z příjmu z 15 na 17 nebo 18 procent.

Vyšší daň z příjmu navrhují lidovci; a už se k nim připojila TOP 09.

Nechci komentovat návrhy jednotlivých stran, důležité je, na čem se dohodneme a pak společně představíme. Když budeme teď jednotlivé návrhy vytahovat, případně rovnou odmítat, k čemu to povede? Vím, že to někteří politici vládních stran dělají, ale to jen ztěžuje nalezení kompromisu.

A platí pořád, že vy osobně trváte na tom, aby se hlavně zmenšovaly výdaje státu a pak teprve zvyšovaly příjmy státu?

Jistě. Dokonce si myslím, že zvýšení daní se leckdy a leckomu dá vysvětlit, než k tomu ovšem přistoupíme, musíme ukázat, že jsme sami hledali rezervy na výdajové straně. A určitě dnes nejsme ve stavu, kdy bychom mohli říct: Na výdajích už se šetřit nedá, tím jsme si jisti, stát utrácí už jen naprosto nezbytné peníze, takže jediná šance, jak bojovat s deficitem, je zvyšovat daně. Výsledný kompromis bude na straně příjmů i výdajů, otázka je, které daně se zvednou. My jsme za loňský rok daňové zatížení zhruba o 30 miliard korun snížili, to je to zvýšení paušální daně pro OSVČ z jednoho na dva miliony korun ročně, které pro státní kasu představuje výpadek devět miliard, to je zrychlení odpisu pro roky 2023, 2024, což dělá jenom letos díru v rozpočtu osm miliard, to je vynulování podstatné části silniční daně za čtyři miliardy, to je snížení spotřební daně. V těchto věcech vidím prostor já.

Čerstvě uniklé návrhy zvýšit DPH u vody, stočného, léků nebo potravin jsou vaše?

Takhle: na ministerstvo dostáváme desítky návrhů, ať už z Národní ekonomické rady vlády, ať už z ministerstev, nebo od jednotlivých koaličních stran. A my ty návrhy propočítáváme, zkoumáme, co by udělaly s rozpočtem. Vydávat analytické podklady za konečný návrh, jak to provedla Česká televize, je nefér. Nechci prozrazovat, kdo přišel s čím, to jen komplikuje dohody v koalici. Jen zopakuji, že já kladu mnohem větší důraz na výdaje než na příjmy.

Je nutné v době, kdy se hledá každá miliarda, na hazardní dani ulevovat Sazce?

Požádal jsem odborníky, aby rozdělili hazardní hry do tří skupin podle míry závislosti a rizikovosti pro jejich konzumenty. Nežádal jsem adiktology, aby navrhovali sazby daně. Experti tedy rozdělili hry do tří skupin a politici rozhodnou, jestli je pak zdanit všechny jednou sazbou, dvěma, či třemi. Adiktologové často u toho samého hazardu spatřují nižší riziko v kamenné prodejně a vyšší na internetu. Na internetu dosahujete vyšší četnosti hry, možnost velké prohry je tu daleko rychlejší. Dojít do kamenné prodejny a koupit si jeden los, tomu odborníci říkají přirozená bariéra. Na internetu si za minutu těch losů klidně koupíte sto. Celkově se v hazardu těžiště přesouvá na internet a já myslím, že na to má stát daňovou politikou zareagovat. Mým cílem je, aby změny v hazardní dani byly rozpočtově pozitivní.

Je to náhoda, že po loňském návrhu Marka Bendy teď z nitra ODS už podruhé vychází návrh výhodný pro Sazku a jejího majitele Karla Komárka?

Myslíte, že my v ODS jsme psali to rozčlenění hazardních her? Ne. V tuto chvíli máme pouze na stole názor adiktologů na škodlivost jednotlivých hazardních her: nejvíce škodlivé, středně škodlivé a nejméně škodlivé. Teď přijdou politická jednání.

Určitě často slýcháte výtku, že pravicová vláda za rok a čtvrt neudělala s provozem státu a jeho výdaji skoro nic, a už brzdí důchody a přemýšlí o růstu některých daní. Jak na ni reagujete?

Že to není pravda. Když jsme snížili daňovou zátěž o 30 miliard a souběžně mimochodem snížili i výdaje státu, tak je to v pořádku, a ještě jsme podle vás nedělali nic. A když tu zátěž zvedneme zpátky tak, aby na konci byl sice jiný daňový mix, ale daňové zatížení bylo stejné jako původně, tak je to pro vás špatně? Výdaje státu se musejí posuzovat a případně rušit pořád, je to proces, který nikdy neskončí.

Ale pořád jsou ve výdajích trendy, se kterými vláda nic nedělá. Loni dál rostl počet státních zaměstnanců.

Vidíte, a já pořád čtu kritické články, že reálná mzda státních zaměstnanců poklesla nejvíc v historii. To ovšem znamená, že vláda přidala svým zaměstnancům mnohem méně než soukromí zaměstnavatelé, což je protiinflační a my tím přispíváme ke sbližování platů a mezd ve státním a soukromém sektoru. Tohle politicky není zadarmo. Myslíte, že statisíce lidí ve veřejné sféře nám za to zatleskají? Propad reálné mzdy ve veřejné sféře byl takřka deset procent. Kdyby vládli populisté, tak normálně vyrovnají inflaci a reálná mzda ve státním zůstane stejná.

Bojí se vláda sáhnout do takových věcí, jako je 40 tisíc asistentů ve školách po zavedení široké inkluze?

Původní návrh byl, že i asistenti dostanou 130 procent průměrné mzdy, a my, opět i za cenu politických nákladů a bouřlivé kritiky, prosazujeme, aby se těch 130 procent týkalo pouze učitelů, a asistentů ne. Není pravda, že jsme paralyzováni strachem. Ovšem představa, že za jeden rok vyřešíte schodek 250 miliard... Ano, takový rozpočet bych napsat dokázal. Jenže kdybychom pak takový rozpočet prosadili, tak vláda padne a přijde jiná, která utratí dvakrát tolik. Myslím, že snižovat deficit o jedno procento HDP ročně, je dost ambiciózní, a když se nám ten manévr povede, nebudeme se za výsledek muset stydět.

Dál roste suma vyplácená na výsluhách policistům. Teď nově poplavou desítky miliard na dotace lidem, kteří si instalují soláry a kteří zateplují domy.

Nejsem žádný příznivec dotací, ale zrovna snižování energetické spotřeby je správná cesta. My se teď snažíme tyto dotace dostat k nízkopříjmovým skupinám, které by jinak na takovou investici samy neměly. Myslím, že v tomto případě jsou dotace smysluplné, poněvadž nejlevnější energie je ta nespotřebovaná. V příštích letech nám v České republice extrémně poroste spotřeba elektřiny. Reálně hrozí, že z vývozce proudu se staneme dovozcem. Z tohoto pohledu když někde spotřebu snížíme, je to jenom dobře. O co já se určitě snažit budu, je snižování objemu národních dotací. Nula je hezký sen, který se nikdy nepovede, přesto jsou v národních dotacích možné úspory za desítky miliard.

V jakých resortech?

Ve všech. Každé ministerstvo má nějaké dotační tituly, dokonce i my, finance, máme jeden. Pokud například zemědělci loni zvýšili zisk téměř o 150 procent, pokraťme národní dotace jim. Dotace kdysi vznikly jako nástroj ke snižování například regionálních rozdílů. Tomu ještě rozumím. Stejně tak rozumím dotacím na vodovody a kanalizace pro nejmenší obce. Ale už je k debatě, jestli větší, úspěšně hospodařící samosprávy mají dotace pobírat, nebo jestli se bez nich obejdou. Pro kdekoho jsou dnes dotace nový regulérní rozpočtový zdroj.

Co klimatická a energetická politika EU, ta je dlouhodobě proinflační faktor, nebo ne?

Některá opatření ano, některá ne. Záleží taky na tom, kdy ta která opatření budou přijata. Ať se nám to líbí, nebo ne, rozhodující je, že ta opatření mají podporu většiny voličů v členských zemích, a následně to jejich vlády prosazují i na unijní úrovni. Tak to prostě je. Dokud bude střední třída v západní Evropě ochotna platit zvýšené náklady, tak se ta politika bude provádět, možná i překotně. A přestože loňský rok a nervozita na energetickém trhu ukázaly, že i střední třída na Západě má svoje limity v ochotě připlácet si za některá opatření, celkově ten trend považuji za neodvratný. My si tady můžeme říkat, že se někde zastaví, ale já myslím, že se nezastaví. Zejména střední třída tu zelenou politiku chtít bude, teď jde o to, aby daná opatření měla nějakou elementární ekonomickou logiku, aby politická rozhodnutí nepředstihla normální vývoj inovací, což zatím předstihují.

Chce zelenou politiku střední třída i u nás?

Bude ji chtít čím dál víc, tak jako na Západě. Protože Česká republika jako celek bohatne a bohatne i střední třída.

Vy s unijní klimatickou politikou souhlasíte?

Některé věci tak jako tak přestanou fungovat ekonomicky. Například debata o spalování uhlí je dnes už víc ekonomické než environmentální povahy. Mně přijde zbytečné, aby vládní komise rozhodovaly, jestli od uhlí odejdeme v roce 2030, nebo 2033, nebo 2038, když to nakonec rozhodnou ceny a ochota bank uhlí financovat.

Není to tak, že nejdřív politici bankám vnutili rámec, v němž banky úvěrují? To je taxonomie, to je ESG.

Ale nevnutili. Neomlouvejme pořád ty banky, jsou to privátní podniky. V zásadě banky nezezelenaly pod tlakem vlád, ale z obchodních zájmů, aby si udržely různé investiční fondy a jiné klienty. Žádná česká vláda nezmění zelené chování západních bank. Trend je jasný.

Sdílíte osobně názor, že se otepluje vinou lidstva?

Že k oteplování dochází vlivem lidské činnosti, je podle mého jasné. Ale to ještě neznamená, že oteplování je špatně. Přijde mi to vlastně jako přirozená věc, když se takovým tempem zvedají země, které před třiceti nebo padesáti lety nebyly zrovna průmyslově vyspělé. Ale i jejich politiky doběhne za pár let touha jejich středních tříd po zelenější politice, úplně stejně, jako doběhla politiky v Evropě. Tohle je politický fakt a s fakty nemá cenu bojovat. Druhá věc je, jestli mezitím najdeme rozumné inovace. Já myslím, že najdeme. Historicky se to vždycky dělo, že přišla alternativní řešení, nové technologie a přístupy.

Takže z ODS už se vlastně stala strana Grety Thunbergové, když takhle uvažujete i vy.

To je, jako kdybych řekl, že z Echa se stalo Rudé právo. Pokud tvrdíte, že ODS má stejné názory jako Greta Thunbergová, tak jste Jaroslav Kojzar a Rudé právo v roce 1989, nezlobte se na mě. Není to pravda, nestala se z nás strana Grety Thunbergové, neříkejte nesmysly.

V čem je problém? Operace Greta předcházela přijetí Green New Dealu na evropském summitu koncem roku 2019. A ODS se s určitým zpožděním ke Green New Dealu přihlásila.

Asi chcete, abych šel na barikádu s transparentem Zastavme Green Deal. To se nestane. Já jsem realistický politik, snažím se v konkrétních věcech prosazovat rozumnou linii a bránit nerozumným věcem. Na každé radě ministrů mluvím o tom, že to či ono navrhované opatření je neekonomické a že si takové výdaje nemůžeme dovolit. Ale na barikádu patří někdo jiný, určitě ne politici. A i kdyby čeští politici na té barikádě stanuli, tak s kým to vybojujeme? Kdo půjde s námi? Skoro nikdo.