Americko-ukrajinské vztahy jsou na bodu mrazu. Rusové oslavují kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Evropa přemýšlí o světě, kde se nebude moci spolehnout na podporu USA. Stará spojenectví se hroutí. Dává tento chaos vůbec nějaký smysl? Pro pochopení je dobré zrekapitulovat si dění posledních týdnů.

Dne 12. února dorazil do Kyjeva americký ministr financí Scott Bessent. Přivezl také dohodu o amerických investicích do ukrajinského nerostného bohatství. Tu iniciovali Ukrajinci ve víře, že to dá Američanům jasný důvod, proč je podporovat. Bessent požadoval, aby ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dohodu podepsal na místě. Ten to odmítl s tím, že dohoda je extrémně nevýhodná. „Nehodlám podepsat něco, co bude splácet deset generací Ukrajinců,“ řekl.

Podle dohody mělo 50 procent příjmů z ukrajinských nerostných a přírodních zdrojů putovat do USA jako platba za předchozí vojenskou podporu obrany proti Rusku. Tu Trump vyčíslil na 500 miliard dolarů. Zahrnovalo by to nejen příjmy z těžby vzácných zemin, ale i „veškerou ekonomickou hodnotu spojenou se zdroji na Ukrajině“ včetně uranu, lithia, ropy, plynu, dokonce i některých příjmů z přístavů. Dohoda rovněž stanovila, že americké společnosti musí vlastnit 50 procent ukrajinských nerostných ložisek.

Dne 18. února se v saúdskoarabském Rijádu sešly vyjednávací týmy Rusů a Američanů, aby jednaly o konci války na Ukrajině. Setkání budilo kontroverze ještě před začátkem, jelikož z něho byli vyloučeni jak Ukrajinci, tak Evropané. O pár hodin později Trump na tiskové konferenci prohlásil, že za válku může Kyjev. „Dnes jsem slyšel: ‚No, my jsme nebyli pozváni.‘ Vždyť jste tam byli tři roky. Měli jste to ukončit už před třemi lety. Nikdy jste s tím neměli začínat. Mohli jste se dohodnout,“ řekl Trump. Ukrajinský prezident Zelenskyj kontroval, že Trump žije v „dezinformačním prostoru“.

To zřejmě Trumpa nesmírně rozčílilo. Na sociálních sítích označil Zelenského za „diktátora bez voleb“ a „nepříliš úspěšného komika“, který „přemluvil Spojené státy americké, aby utratily 350 miliard dolarů“. Přidejme k tomu vyjádření dalších amerických představitelů: viceprezident J. D. Vance ostře zkritizoval Evropany za jejich přístup ke svobodě slova a k migraci na mnichovské bezpečnostní konferenci, ministr obrany Pete Hegseth předem ohlásil, že evropská bezpečnost již není „primárním zaměřením“ USA, a ministr zahraničí Marco Rubio mluvil o multipolárním světě. Vypadalo to na závažnou revizi amerického působení v zahraničí.

Korunu tomu nasadilo hlasování Valného shromáždění OSN, v němž USA byly proti Evropany navržené rezoluci označující Rusko za agresora. V Radě bezpečnosti pak prosadily rezoluci volající po ukončení konfliktu, ale bez odsouzení Moskvy. Washington hlasoval proti svým tradičním spojencům spolu se zeměmi jako Rusko, Bělorusko či Severní Korea.

Zdálo se, že Američané se chystají opustit nejen Ukrajinu, ale snad i celou Evropu. Francouzský prezident Emmanuel Macron narychlo svolal bezpečnostní summit do Paříže. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila plány na zvýšení investic do obrany. I český premiér Petr Fiala ohlásil záměr zvýšit výdaje na obranu na tři procenta HDP.

Změna nastala začátkem minulého týdne. Nejprve v pondělí dorazil do Bílého domu Macron. Na jednu stranu neváhal Trumpa před kamerami opravit, když ten tvrdil, že Evropa nepodporuje Ukrajinu dostatečně. „Poskytli jsme skutečné peníze, aby bylo jasno,“ řekl Macron. Zároveň ale podpořil Trumpova vyjednávání s Putinem. „Prezident Trump má dobrý důvod znovu navázat kontakty s prezidentem Putinem,“ prohlásil. Den poté bylo ohlášeno, že Ukrajina a USA se dohodly na nové, pro Ukrajinu výhodnější smlouvě ohledně nerostů a v pátek přijede Zelenskyj do Washingtonu ji podepsat.

Během čtvrtečního jednání s britským premiérem Keirem Starmerem už Trump mluvil úplně jinak. Na otázku, zda si stále myslí, že Zelenskyj je diktátor, odpověděl: „To jsem řekl?“ Bílý dům rovněž oznámil, že prodloužil o rok protiruské sankce. Trump o dohodě se Zelenským řekl, že ve skutečnosti zajistí, že USA budou chránit Ukrajinu, pokud dojde k mírové dohodě s Putinem, a de facto tak půjde o bezpečnostní pojistku. Naznačil také, že případné mírové jednotky, aspoň ty britské, by mohly počítat s bezpečnostní podporou USA. „Pokud budou potřebovat pomoc, budu vždycky s Brity, ano? Vždycky budu s nimi,“ řekl. Po jednání se Starmerem dodal: „Chceme a budeme spolupracovat se Zelenským, je to nejlepší prezident Ukrajiny.“ Vše tedy vypadalo nadějně.

Podle informací deníku New York Post na setkání v Bílém domě tlačili Ukrajinci. Trumpův zvláštní vyslanec pro Ukrajinu Keith Kellog od toho Zelenského prý zrazoval, doporučoval podpis na dálku v Kyjevě. Tvrdil, že vtah mezi prezidenty je před osobní schůzkou třeba posílit.

Vzhledem k páteční katastrofě v přímém přenosu prorocká slova. Zelenskyj dorazil do Bílého domu podle plánu. Prvních 40 minut probíhalo víceméně klidně. Pak se však slova ujal viceprezident J. D. Vance a začal přítomným vysvětlovat, že zatímco Biden jen vedl řeči, Trump jedná, a proto brzy nastane mír. V reakci se mu Zelenskyj snažil klidně vysvětlit, že Putin všechny předchozí dohody porušil, a proto bez bezpečnostních záruk nelze věřit jeho slibům. Vance však ostře zaútočil, čímž rozpoutal hádku před kamerami. Vyčetl Zelenskému personální problémy ukrajinské armády: „Právě teď obcházíte a nutíte odvedence na frontu, protože máte problémy s lidskými zdroji.“ To je však realita totální války – Spojené státy používaly odvedence ve všech svých velkých konfliktech, od války o nezávislost přes občanskou válku až po světové války, Koreu a Vietnam.

Když se Zelenskyj Vance zeptal, zda byl osobně na Ukrajině a viděl tamější problémy, Vance vystartoval s tím, že „ty příběhy sledoval“ a že Ukrajinci pouze vodí zahraniční návštěvy na „propagandistické turné“. Do hádky se vložil i Trump. Během ní několikrát obvinili Zelenského, že neprojevuje dostatečnou vděčnost. Zhruba po deseti minutách pokřikování Trump veřejnou část jednání ukončil. K neveřejné části ani k podpisu dohody nedošlo, protože Trump nechal ukrajinskou delegaci vyhodit z Bílého domu.

Co se v oválné pracovně vlastně stalo? Jistě lze vyčíst Zelenskému, že se nechoval dostatečně poddajně. Po většinu času byl ale velmi uctivý, přenesl se přes některé Trumpovy narážky a snažil se vysvětlovat pozici Ukrajiny. Celkem věcně vedenou diskusi proměnil v hádku jednoznačně Vance. Zelenskyj by možná udělal lépe, kdyby zatnul zuby, myslel na Ukrajinu a urážky přešel, ale z lidského hlediska se mu nelze příliš divit. Chybou byla i nepřítomnost tlumočníka. Angličtina Zelenského je velmi obstojná, ale může mít problém vyjadřovat se v jemnějších nuancích. Tlumočník navíc člověku dává čas rozmyslet si odpověď během překladu.

Větší díl selhání leží na Američanech. Sebevědomá světová velmoc nezruší podpis dohody a nezmění celou svou politiku kvůli teatrální hádce. Velmoci mají své zájmy a dlouhodobé cíle. V tom je nejspíš jádro problému. Během jednání jasně vyplynulo, že cíle Ukrajiny a USA se liší. Zelenskyj mnohokrát zmínil nutnost konkrétních bezpečnostních záruk. Pro Kyjev jsou naprosto klíčové, protože bez nich je vysoká pravděpodobnost, že případné příměří se nepromění v trvalý mír, ale bude pouze přestávkou před dalším kolem konfliktu. Trumpa to nezajímá. Chce kus papíru se slovem „příměří“, aby se mohl prohlásit za mírotvůrce a získat Nobelovu cenu za mír. Na otázku, jak zajistit trvalou bezpečnost, odpověď nemá. Pouze opakuje, že jeho Putin nepodrazí. Zřejmě si myslel, že s Putinem se nějak domluví a Zelenskyj se prostě podvolí. Tato taktika mu už jednou vyšla, když uzavřel dohodu s Tálibánem a donutil tehdejší afghánskou vládu, svého nominálního spojence, aby ji přijala. Tehdy měl štěstí, že prohrál volby a tragické následky této politiky musel řešit jeho nástupce Joe Biden.

Je zřejmé, že Trump Zelenského a Ukrajinu příliš nemusí. Zaprvé mu vyčítá jeho roli při prvním impeachmentu, i když Zelenskyj byl do tohoto skandálu zatažen nedobrovolně a Trumpa tehdy nijak nepodrazil. Zadruhé republikáni věří, že Zelenskyj aktivně podporoval Kamalu Harrisovou. Trump má navíc pocit, že falešná obvinění ze spolupráce s Putinem v roce 2016 mezi nimi vytvořila jakési osobní pouto nespravedlivě zavrhovaných. „Řeknu vám, že Putin si se mnou prošel peklem. Prošel si falešným honem na čarodějnice, při kterém využívali jeho i Rusko,“ prohlásil během rozhovoru se Zelenským.

Nakonec tu jsou snahy rozbít čínsko-ruskou alianci a přetáhnout Moskvu na americkou stranu. Říká se tomu „reverzní Kissinger“ podle Henryho Kissingera, poradce pro národní bezpečnost prezidenta Richarda Nixona, jenž zařídil normalizaci vztahů s Pekingem v roce 1972. Takový plán má ale řadu trhlin. Nikdo v současné administrativě zdaleka nedosahuje Kissingerova formátu. A nezdá se, že by Rusko mělo zájem dát přednost USA před Čínou.

Objevila se teorie, že roztržka v oválné pracovně byla předem připravená, aby Američanům poskytla záminku hodit Ukrajinu přes palubu. Spíš se ale projevila Trumpova frustrace z toho, že jeho plány nelze uskutečnit tak jednoduše, jak si myslel.

Znamená to tedy definitivní konec podpory USA Ukrajině? Čtenář má nyní nejspíše už jasnější představu než autor v době psaní tohoto textu. V pondělí totiž dle deníku The New York Times mělo proběhnout setkání Trumpa s jeho poradci, kde se měla řešit právě politika vůči Ukrajině. Na stole mělo být i pozastavení pomoci (výsledek jednání do uzávěrky tohoto vydání nebyl znám, stejně jako následný úterní Trumpův projev před Kongresem, v němž sliboval „říct to na rovinu“).

Pokud je nějaká naděje na zlepšení vztahů, je jí britsko-francouzská iniciativa vypracovat společně s Kyjevem mírový plán a předložit ho Trumpovi. Macron a Starmer už prokázali, že mají s americkým prezidentem dobré vztahy a mohou působit jako zdatní prostředníci. Taktéž avizovali ochotu vyslat na Ukrajinu „mírotvůrce“. Starmer vyzval k vytvoření skupiny zemí, které budou hájit mír na Ukrajině, a to i po summitu v Londýně. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila záměr přeměnit Ukrajinu v „ocelového dikobraza, který je pro potenciálního útočníka nestravitelný“. Zelenskyj vyjádřil naději, že je schopen vztah s Trumpem zachránit, ale rozhovory podle něj musí pokračovat v jiném formátu. To však předpokládá umnou a jemnou diplomacii a ochotu Evropanů přetavit slova v činy. Obojí je v Evropě v poslední době bohužel nedostatkovým zbožím.