Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus minus vrstevníkovi, pověstnému boxerovi. V dobách jeho sportovní slávy v očích lidí mého typu dokonale naplňoval stereotyp násilnického primitiva – bijec neschopný sebekontroly, který soupeřům ohryzává uši, sotva dá dohromady větu, je neuvěřitelně nafoukaný. Tysonovy osudy jako kdyby tohle vnímání podporovaly, mimo jiné seděl za znásilnění. Jeho životní příběh se ale, myslím, vyvíjí dost zajímavě, je inspirativní.

Že se s Mikem Tysonem děje něco zajímavého, jsem postřehl před několika lety, při sledování besedy se svým oblíbeným filmovým režisérem Wernerem Herzogem. Vyprávěl tam o setkání s boxerem, v konverzaci prý padlo jméno franského krále Pipina Krátkého, na což Tyson reagoval obsáhlým a poučeným výkladem, z nějž vyplynulo, že o Pipinovi Krátkém ví prostě všechno. Jiný účastník debaty, ředitel newyorské knihovny, zas vyprávěl, jak Tysona vzal do místnosti, kde v ní jsou uchovávány ty nejvzácnější tisky. Ukázal mu také výtisk prvního vydání Machiavelliho Vladaře, Tyson si ho prohlédl a zdvořile ředitele upozornil, že existuje ještě jedno starší vydání – a měl pravdu. Jeden něco takového vyslechne a hned chce vědět víc. Tak jsem trochu zapátral a zjistil jsem, že Tyson se skutečně a hluboce zajímá o historii. Dokáže o ní mluvit se zaujetím samouka, pro nějž ten zájem není jenom důvodem k hromadění znalostí, ale výrazem ptaní se, snahy pochopit pomocí obrácení se k dějinám i svůj vlastní život. Vzhledem k tomu, z jak strašných poměrů Tyson vzešel, jakého vzdělání se mu dostalo, co všechno má za sebou a jak moc má obouchanou hlavu, to je obdivuhodné a inspirativní.

Nesdílím tu Tysonovu naprostou skepsi. Ano, lidi jsou prach, ale věřím, že ne jenom prach. Boxerovu výpravu za objevením (ne)smyslu ale upřímně obdivuju. Bylo by úžasné, kdyby existovalo víc takových pánů na prahu stáří, kteří se namísto únavného reprodukování přesušených mouder zkoušeli s vážností ptát, jako to dělá Mike Tyson, který je u toho navíc ještě zábavný a místy i legrační. Asi by mě s tím odkázal do patřičných mezí, ale... možná právě v tom spočítá jeho dědictví.