Elon Musk, který má velmi nenasytný a impulzivní vztah k informacím, které potkává, minulý týden sdílel na Twitteru kus textu, který zřejmě někde našel. „Dívali jste se na Hunger Games a byli jste na straně rebelů,“ začínal a tato věta se pak opakovala s filmy Hvězdné války, Matrix, Divergence a V jako Vendeta. „Když je to fikce, tak to chápete. Ale když je to realita, v níž žijete, tak to odmítáte vidět,“ pokračuje autor. Text končí slovíčkem „Wild“, které by se zde dalo převést třeba jako „Hustý“.

Text, zjevně předkládaný k souhlasení, je pro některé z nás dost iritující. V první rovině už tím, že je to typ výroku, který se vás sugestivně snaží zařadit mezi jakési všechny, podsouvá vám jako samozřejmý nějaký názor či zkušenost, kterou nesdílíte. A vy na tom člověku vidíte, jak strašně potřebuje, aby všichni byli stejní a všichni souhlasili. Příklad z našich končin: protagonista skupiny Elán Jožo Ráž rád říkával, že „každá československá rodina měla doma aspoň jedno album Elánu“. Ne, každá ne.

Takže bychom, patřičně iritováni, mohli odpovědět: Všechny ty filmy jsme neviděli, protože nejsme stádo. Když se snažíte vemlouvat stádním lidem, proč se divíte, že se chovají stádně i v životě, i v situaci, kdy vy byste najednou chtěli, aby rebelovali? A obecně ne v každém příběhu o střetu s mocí jsme automaticky na straně rebelů, protože nejsme komunisti.

Podle reakcí na Twitteru neexistuje člověk, který by byl ochoten se veřejně přiznat k tomu, že viděl film Divergence (i když soudě podle tržeb, někdo vidět musel). Film V jako Vendeta viděl autor tohoto sloupku čistě ze studijních důvodů, aby zjistil, co to je za film, který přitahuje jedny z nejhorších lidí současnosti (maska, již používají jako svůj symbol přívrženci hnutí Anonymous, pochází z tohoto filmu). Je to tupá antiutopie s diktátorem, jenž má rysy George W. Bushe. V roce 2005 ještě tvůrci netušili, že co se týče ambicí totalitní kontroly společnosti, byl Bush žabař.

Ti tvůrci Vendety i Matrixu byli bratři Wachowští. Ale dnes to jsou sestry Wachowské, a pokud by měl někdo pochybnosti, zda jsou skutečné ženy, tak by si je v Americe měl ve vlastním zájmu nechat pro sebe. Tak vypadá ta zmiňovaná realita. Jak se k ní mají stavět ti, kdo byli vždy na straně rebelů, Muskem citovaný génius neříká.

Do kin jde nejnovější pokračování franšízy ještě starší než Matrix, film Vetřelec: Romulus (píše o něm Ondřej Štindl na s. 42–45 – pozn. red.). Několikrát jsme se dotýkali otázky, co je vlastně umělecké dílo či autentický záznam v éře neomezené digitální předělatelnosti, a tento film k ní zajímavě přispívá. Jednu z postav v něm totiž hraje britský herec Ian Holm, který hrál už v prvním Vetřelci v roce 1979. Jenže Holm zemřel v roce 2020. Jde o digitální kreaci.Titulky ho uvádějí normálně mezi herci, filmové databáze to registrují jako jeho novou roli po té dosud poslední v Hobitovi v roce 2014. Je to tedy opravdu on? Holm po Hobitovi už nehrál, trpěl Parkinsonovou nemocí. Ale co kdyby někoho napadlo digitálně ho „obsadit“ do nějakého filmu, ještě když byl naživu? Byl by to on, nebo ne? Filmový kritik Sonny Bunch navíc upozorňuje na zajímavou paralelu. Hlavním záporákem vetřelecké franšízy je hamižná korporace jménem Weyland-Yutani. Rain, hrdinka posledního pokračování, pro ni na jakési planetě pracuje v dolech na dobu určitou. Jenže korporace svévolně změní podmínky a Rain zjistí, že její práce na planetě nikdy neskončí. „Můžeme předpokládat, že správci Holmovy pozůstalosti k tomu dali souhlas, a určitě se nám dostane mnoha milých příběhů o jeho náklonnosti k seriálu a o tom, jak geniální lidé od speciálních efektů použili zázraky moderní vědy, aby ho přivedli zpět k životu, a jak tím vzdávají hold velkému herci… a tak dále,“ píše Bunch. „Ale já si z toho odnáším především to, že práce Iana Holma pro 20th Century Studios a Disney Corporation nikdy nekončí.“

A ti diváci, na něž apeluje onen Muskův oblíbenec, na film půjdou, budou stranit rebelům proti zlé korporaci a budou vděčni 20th Century Studios a Disney Corporation, že jim ten rebelantský příběh servírují.