Jen málo dalších jmen z řad českého architektonicko-urbanistického prostředí má takový vliv na rozvoj českých měst a obcí jako čerstvý architekt roku Roman Koucký. Z pozice autora několika územních plánů (včetně hojně diskutovaného Metropolitního plánu pro Prahu) je to totiž on, kdo určuje konkrétní zásady jejich podoby na dekády dopředu a ovlivňuje uvažování nad správným utvářením tuzemských sídel.

Esence architekta

Pětašedesátiletý architekt a urbanista Roman Koucký je znám především díky svým neobyčejným návrhům velkých mostů po celé republice. Trojský most v Praze patří mezi nejvýraznější vstupy soudobé architektury do prostředí hlavního města od přelomu milénia, Mariánský most v Ústí nad Labem se stal ikonou a hlavním poznávacím znakem města. Snadno rozpoznatelný je také Dlouhý most v Českých Budějovicích i připravovaný most přes Ostravici, který by se mohl stát dalším novodobým symbolem Ostravy. Podle Romana Kouckého jsou mosty „absolutní esencí architektury“, jelikož důsledně spojují estetická i technická kritéria. Výrazné návrhy mostů odráží také svéráznost a neústupnost Romana Kouckého, muže, jenž se nebojí nahlas formulovat své postoje a názory vymezující se vůči politikům, památkářům, ba i zadavatelům projektů.

Coby vyučený truhlář vystudoval architekturu na pražské ČVUT, vlastní architektonickou kancelář založil dva roky po sametové revoluci. Navrhování staveb ale nikdy nebylo tím jediným, čemu se profesně věnoval. Dlouhodobě působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl roku 2017 jmenován profesorem, spoluzaložil nakladatelství Zlatý řez věnující se odborným publikacím zaměřeným na architekturu a urbanismus. Ve své knize Úřad kreátora (2008) formuluje své názory na dogmatickou památkářskou ochranu, která z jeho pohledu konzervuje česká města.

Titul architekt roku 2024, který oceňuje osobnosti za přínos tuzemské architektuře, Roman Koucký získal z velké části díky své činnosti na poli územního plánování. Mezi lety 2012 a 2021 zastával funkci vedoucího pražského Metropolitního plánu, který má být revolucí v přístupu k rozvoji a plánování hlavního města – namísto rigidních a technokratických plánů a předpisů stanovuje hlavní principy utváření metropole s poukazem na charakter Prahy jako celku i jednotlivých lokalit a přináší větší prostor pro flexibilnější reagování na aktuální potřeby města. Metropolitní plán však provází řada problémů, původně měl být schválen už před osmi lety, ale stále se odkládá. Jednoduchá situace nebyla ani v případě územního plánu pro Pec pod Sněžkou, ve kterém Roman Koucký pracoval s tzv. regulačními bublinami kolem jednotlivých staveb chránícími rozvolněnost zástavby na tamních stráních. Kvůli nim se plán dostal až k Ústavnímu soudu, město jej nakonec obhájilo.

Spolupráce

Součástí ocenění je také cena Architekt obci, vyzdvihující příkladnou spolupráci architektů se samosprávami na dlouhodobém stavebním rozvoji měst a obcí. Funkce městských architektů se u nás v posledních letech těší zvyšující se pozornosti, což je velmi pozitivní zpráva, protože kvalitní rozvoj obcí stojí a padá s naplňováním koncepcí a vizí, které odrážejí jejich potenciál i potřeby. A právě pozice městských architektů poskytuje nezávislý pohled na tyto otázky, které úředníci nedokážou zpravidla dohlédnout do důsledků. Cenu získal architekt David Mateásko, který tuto funkci zastává v Kolíně osmým rokem a během této doby se ve městě podařilo uskutečnit mnoho projektů od nové sportovní haly po nenápadné úpravy veřejných prostranství.

„Na začátku to byl jen profesní zájem, co mě k pozici městského architekta přitáhlo. Dnes ale mohu říci, že jsem se do Kolína zamiloval. Pozice městského architekta je specifická. Děláte práci, jejíchž výsledků se možná ani nedožijete. Práce městského architekta, a tudíž i titul architekt roku patří těm, kteří uvažují v desetiletích,“ říká David Mateásko.