Žijeme v týdnech, kdy se naši politici vyhecovali k siláckým výrokům o navyšování peněz na obranu: už ne dvě, ale tři procenta HDP – a proč ne víc? Současně s tím se nám před očima rozkládá struktura, která má bdít nad obranou státu. Nikoliv armáda jako taková, jen vztahy mezi generálním štábem armády a ministerstvem obrany jsou doslova v troskách. Z jedné strany vojenská policie šetří podezření, že vojáci z 601. skupiny speciálních sil vozili nelegálně na Ukrajinu drony. Řeklo by se: Vždyť je to oficiální politika státu, podpora Ukrajiny proti Rusku. Tady však existuje podezření, že vojáci to dělali bez vědomí politiků, prý si dokonce na cestu obstarávali diplomatické pasy (!).

Troufám si tvrdit, že k tomu stavu jsme došli za pomoci dvou módních vynálezů. Prvním je vyvracení genderových stereotypů armádou. Na ministerstvo obrany začaly před nějakou dobou doslova napříč Evropou hromadně usedat ženy. I Ursula von der Leyenová byla ministryní obrany, než před rozkladem Bundeswehru utekla do Evropské komise. U nás se v letech 1989–2007 vystřídalo třináct ministrů obrany, od roku 2007 dodnes pak téměř remíza: pět ministrů a čtyři ministryně. Není to hezké, ale je přirozené, že v armádě podíl machistů přesahuje podíl machistů v mužské populaci. To Jana Černochová nepřekoná ani tančíkem v kabelce, ani tréninkem na střelnici.

Móda sužující pro změnu armádu trvá ještě déle, asi tak čtvrtstoletí, a v Karlu Řehkovi došla prozatímního vrcholu. Tradiční armáda zaměřená na teritoriální obranu byla od konce 90. let postupně degradována na téměř servisní organizaci pro několik elitních jednotek, které rádi vysíláme na mezinárodní mise. Naše představa o ideálu vojáka pro 21. století je zhruba následující: zahraničí mise, kde voják projevil statečnost, několik teroristů zastřelil a několik jich vynalézavě umučil při výslechu. Posléze pobyl na mezinárodním velitelství sil NATO či OSN, kde nasákl newspeakem, a tím ve zbytku kariéry obtěžuje ve své vlasti. Například Karel Řehka v roce 2017, kdy po brexitu a Trumpovi byla trendy konspirační teorie elit o ruských vlivových operacích, rychle vydal knihu Informační válka. Moderní voják je také veden k tomu, aby v televizi rozumoval o geopolitice.

Největší armádní útvar, jemuž kdy přímo velel Karel Řehka, je ona 601. skupina speciálních sil, na kterou se teď zaměřuje vojenská policie. Dřív generální štáb řídili náčelníci, kteří přeci jen stoupali od menšího útvaru k většímu a od něj k ještě většímu, a nebyli na generální štáb, nebo – jako kdysi Ota Foltýn – do čela vojenské policie vysazeni padákem. Oba jmenované do funkce vysadila Jana Černochová, než se s nimi pak pohádala. Ten dnešní střet tak můžeme chápat i jako střet dvou módních vln.