Před několika týdny byl velkým mediálním tématem nedostatek míst na středních školách v Praze a Středočeském kraji, vděčnými a vyhledávanými obrázky se staly fronty u studijních referentek tvořené vystresovanými rodiči letošních deváťáků. Samotné děti byly zpravodajského děsu naštěstí spíš ušetřeny (přinejmenším se nestávaly primárními respondenty rozčilených zpráv), jinak ale noviny, televize, rozhlas, podcasty vděčně dlouho přinášely jeden srdceryvný rodinný příběh za druhým. Všechny byly děsivé, média měla žně a patrně jenom málokdo vnímal ministerstvo školství, jehož představitelé včetně toho nejvyššího říkali: počkejte pár týdnů, až definitivně proběhne druhé kolo přijímaček a až se situace usadí, pak skutečně uvidíme finální čísla letošní roku.

Nuže nakonec je to tak, jak bylo predikováno úřady: středoškolských míst pro letošní první silný žákovský ročník bylo víc, než to zprvu vypadalo. To znamená, že naštěstí nedošlo k situaci opakovaně predikované naopak rodiči a novináři, tedy nehodili jsme velké procento čerstvých absolventů základních škol přes palubu a nebudeme je nyní nutit okamžitě začít pracovat. Samozřejmě je potřeba pamatovat na to, že uvedená čísla nejsou stoprocentní: některé děti nakonec šly studovat do jiných krajů, než kde bydlí, a tudíž budou po prázdninách do nové školy dojíždět nebo budou bydlet na internátu. Je také otázka, kolik jich v září začne studovat něco jiného, než co by opravdu chtěly a na co by v jiných letech mohly s úspěchem pomýšlet. To všechno by ještě bylo třeba zjistit dalším šetřením.

Stejně tak je dobré nepřehlédnout, že do výsledku jsou započítány nejen školy státní a obecní, nýbrž i ty soukromé – čili ty, jejichž výuku musí rodiče dětem zaplatit z vlastní kapsy (zajisté v nadcházejícím školním roce takových studentů po letošním jaře přibude). To všechno je pravda. Přesto nelze nevidět rozpor mezi chováním médií před několika týdny a nyní. Proč nové údaje, přinášející do bezesporu palčivého problému naštěstí jisté uklidnění, nevedou k tomu, abychom o stavu středních škol, respektive o jejich kapacitě v Praze a ve Středočeském kraji znovu psali, točili, hovořili, uvažovali? Máme necelý rok – než k dalším přijímačkám dorazí ještě více dětí než letos – zamávat se stávajícím systémem středoškolského přijímacího řízení, s počtem přihlášek do prvního i druhého kola a vůbec se způsobem, jak se na střední školy hlásit.

Ministerstvo školství o tom ví, ostatně ministr Mikuláš Bek k situaci v již citované zprávě pravil: „Situace, kdy jsme schopni se až na základě dotazování dostat k údajům o průběžných výsledcích přijímacího řízení, jasně ukazuje, že stávající systém postavený na omezeném počtu papírových přihlášek je nutné změnit. Věřím, že se nám jeho digitalizace podaří v co nejkratším možném termínu.“ Jelikož nakonec to bude především na ministerstvu, nezbývá než mu v tomto punktu upřímně fandit (a to bez ohledu na to, kdo koho volí, toto se týká skutečně všech).

Jenom bych si přál – a je to přání směrované především do vlastních, novinářských řad –, abychom nežili jen z negace, ze šoků, z rozčilení, ale zkusili zprávy o světě dělat taky konstruktivně. Což, jak je vidět na popisovaném případě, kupříkladu znamená nezapomínat hned při dalším skandálu na ty předešlé. Naopak je třeba se k nim vracet, v pravidelných intervalech je analyzovat, studovat jejich vývoj a udržovat taková témata neustále v pozornosti. Vyplatí se to všem. (Alespoň myslím, že všem. Protože nevím, jak vám, ale mě ministerská zpráva mírně uklidnila: kdyby nic jiného, tak úřad, který máme od toho, aby se školství věnoval, prokázal, že se mu skutečně věnuje.)