Asi před 77 miliony let na území dnešní jihovýchodní provincie Alberta v Kanadě prožíval jistý dinosaurus velmi špatné období. Dospělý Centrosaurus apertus, středně velký býložravý bratranec většího triceratopse, který žil ve stejné době jako tyrannosaurus, měl pokročilý zhoubný nádor na kosti v holeni. Rakovina se mohla rozšířit jinam v jeho těle a má se za to, že byla téměř jistě nevyléčitelná. O nálezu informoval web BBC.

Centrosaurus, u kterého byl nalezen nádor, na rakovinu kostí však pravděpodobně nezemřel – protože než k tomu mohlo dojít, zahynul spolu s tisíci dalšími v jeho stádě při katastrofální povodni, o níž se předpokládalo, že byla způsobena tropickou bouří.

O miliony let později kostěné lůžko zachované po této masové smrti pomohlo poskytnout důležitý důkaz, že se tito dinosauři pohybovali v obrovských stádech. Diagnóza tohoto konkrétního dinosauřího osteosarkomu – vzácné zhoubné rakoviny kostí, která se častěji vyskytuje u dětí a která je celosvětově diagnostikována asi u 25 000 lidí ročně – však přišla až v roce 2020. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla u dinosaura diagnostikována zhoubná rakovina, a k potvrzení případu bylo zapotřebí multidisciplinárního týmu vědců.

Po celá desetiletí paleontologové a paleopatologové – vědci, kteří studují starověká onemocnění a zranění pomocí zkamenělin – poukazovali na nálezy rakoviny u dinosaurů, ačkoli nádory byly obvykle považovány za benigní. Studie osteosarkomu z roku 2020 je však součástí rychle se rozvíjející oblasti výzkumu zaměřeného na diagnostiku nemocí dinosaurů s využitím podobných odborných znalostí a vybavení, jaké bychom dnes použili k diagnostice onemocnění u lidí a zvířat. Jediný rozdíl je v tom, že mají k dispozici jen fosilie.

Výsledky těchto výzkumů odhalují dříve neznámé podrobnosti o tom, jak dinosauři žili a umírali. Někteří tvrdí, že by také mohli lékařským odborníkům poskytnout nové poznatky o nemocech, které nás v současnosti stále postihují. „Ukazuje se, že nemoci, které postihly dinosaury, mají v podstatě stejný vzhled jako ty, které postihují lidi nebo jiná zvířata,“ řekl Bruce Rothschild, výzkumný pracovník v paleontologii obratlovců v Carnegie Museum of Natural History v Pensylvánii.

Vzácný nález

Hon na definitivní diagnostiku dinosaura s rakovinou kostí začal, když se David Evans, paleontolog z University of Toronto a kurátor v Royal Ontario Museum v Kanadě, setkal s Markem Crowtherem, lidským hematologem a šéfem lékařské fakulty na McMaster University v Kanadě. Uvědomili si, že by mohli využít své kombinované odbornosti a pokusit se najít osteosarkom.

Po prošetření stovek kostí v Royal Tyrrell Museum v Drumheller v Kanadě spolu s několika dalšími vědci včetně Snezany Popovichové, kostní patoložky na McMaster University, rozpoznali potenciální známky rakoviny kosti na holenní kosti u Centrosaura. „Určitě si budu pamatovat, jak Snezana zvedla kost a řekla: 'Myslím, že je to rakovina kostí',“ uvedl Evans.

Kost měla na konci bouli, která byla označena jako frakturní mozol, ale i na první pohled měla několik příznaků rakoviny kosti: byla viditelně deformovaná a měla velké, nepřirozené otvory (otevřené otvory) kolem kosti.

Tým, který se nyní skládá z osmi lékařských odborníků, včetně moderních specialistů na rakovinu, a čtyř paleontologů, použil všechny prostředky, které měl k potvrzení diagnózy u svého 77 milionů let starého pacienta. Srovnávali kost jak s normální holenní kostí Centrosaura, tak s lidskou lýtkovou kostí s potvrzeným případem osteosarkomu. Použili také rentgenové záření a vysoce kvalitní skenování počítačovou tomografií (CT) spolu s 3D rekonstrukčními nástroji a histologií (tenké řezy kosti) k vytvoření biopsií, aby kost mohli studovat na buněčné úrovni. „To nám umožnilo stanovit pozitivní diagnózu rakoviny, která je srovnatelná s tím, co lékaři z mého týmu navrhli u lidského pacienta,“ řekl Evans. „Vlastně jsme se dostali až k sériovému rozřezání kosti... Podařilo se nám skutečně vysledovat rakovinný nádor, který se vine skrz kost od kolena ke kotníku.“

Široké hledání 

V paleopatologii je stále běžnější používat moderní techniky ke stanovení lékařské diagnózy tímto způsobem, spíše než jednoduše vizuálně porovnávat dinosauří onemocnění s jinými příklady onemocnění,“ vysvětlil Cary Woodruff, kurátor paleontologie obratlovců na Phillip a Patricia Frost Museum of Science v Miami na Floridě. „To, že vypadají podobně, ještě neznamená, že jsou.“

Penélope Cruzado-Caballerová, paleontoložka z Universidad de La Laguna na Tenerife ve Španělsku, nedávno zdokumentovala další možný případ osteosarkomu. Tentokrát to bylo na prstu 70 milionů let starého býložravce kachnozobého Bonapartesaura rionegrensis nalezeného v argentinské Patagonii. Její tým použil k diagnostice nádoru zobrazovací data a mikroskopickou analýzu, stejně jako popisy viditelných tvarů. „Naše studie nám pomáhají porozumět tomu, kdy se v historii života na Zemi objevují nemoci,“ řekla.

Osteosarkom byl vysledován ještě dále než v období pozdní křídy. Paleontolog Yara Haridy a Rothschild ji diagnostikovali u 240 milionů let staré želvy z období triasu pomocí mikro-CT skenů, i když nepoužívali tolik různých technik jako Evansův tým.

Vědci se také zabývají dinosauřími chorobami v kontextu jiných archosaurů, skupiny plazů, která zahrnuje dnešní krokodýly a ptáky. „Tento přístup pomáhá paleontologům pochopit, jak dinosauři zapadají do celého stromu života,“ uvedla Jennifer Anné, vedoucí paleontoložka v Dětském muzeu v Indianapolis.

Anné ve své práci často spolupracuje s veterinárními vědci, aby zvážili, jaké podmínky se nacházejí u živých ptáků a krokodýlů, aby je srovnala s dinosaury. „Je to skoro jako ‚paleozoologie‘,“ říká. Tímto přístupem Anné a její dva kolegové došli v roce 2016 k vůbec první diagnóze septické artritidy u dinosaura – stavu, který může nastat, když se mikroby dostanou do kloubu, často po zranění.

Hadrosaurus z New Jersey měl „sežraný“ loket, který „vypadal jako hlava květáku“, popsala Anné. Porovnali proto rentgenové mikrotomografické skeny s vysokým rozlišením se známými podmínkami u živých ptáků a plazů. Vyloučili několik onemocnění, včetně dny a tuberkulózy, než se rozhodli pro diagnózu septické artritidy kvůli kostní erozi, reaktivnímu růstu kostí a fúzi prvků pozorovaných na kostech.

Tyto nové analýzy mohou skončit převrácením předchozí diagnózy. V dalším příkladu výzkum vedený Ewanem Wolffem, veterinářem a paleontologem z University of Wisconsin, dospěl k závěru, že sady lézí s hladkými okraji, které se elativně často vyskytují na čelistech T. Rexe, pravděpodobně nebyly kousnutím od jiných dinosaurů, jak si mysleli dříve. Wollf přišel s návrhem, že šlo o ptačí parazitární infekci zvanou trichomonóza, která má podobné projevy i u moderních ptáků.