Evropa potřebuje do celé ekonomiky nainvestovat obrovské množství peněz. Aby bylo možné téměř všechny sektory průmyslu i služeb inovovat a zachovat si konkurenceschopnost nad Spojenými státy a Čínou, bude nutné sehnat potřebné zdroje. Proto se otevírá i otázka historicky druhého společného zadlužení. Co by znamenalo další vydání dluhopisů, za které by ručily a splácely je všechny členské unijní státy, stejně jako k tomu došlo v roce 2021?

S návrhem vytvoření další společné evropské půjčky přišel bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Jde ale o téma, kde se postoje členských zemí budou velmi lišit. Česko by stejně jako v roce 2021 bylo proti.

„V obecné rovině platí, že ministerstvo financí zastává k návrhům na další společné zadlužování na evropské úrovni negativní stanovisko. Balíček opatření Evropské komise NextGenerationEU na podporu hospodářské obnovy a zotavení členských států EU po pandemii covidu, který aktuálně běží, MF chápe jako mimořádný, jednorázový a časově omezený nástroj, který reaguje na dopady pandemie. Splátky tohoto nástroje, které budou probíhat až do roku 2058, citelně zatíží společný evropský rozpočet. MF je proto velmi zdrženlivé ohledně možnosti další společné evropské půjčky, ke které za současných podmínek nevidíme důvod. Navíc implementace národních plánů obnovy, které cílí na obnovu a větší odolnost evropských ekonomik včetně posílení jejich konkurenceschopnosti, poběží až do konce roku 2026,“ řekl redakci mluvčí resortu financí Petr Habáň.

Podle oficiálních odhadů by Evropa potřebovala ode dneška do roku 2030 každoroční investice do ekonomiky ve výši 650 miliard eur a od roku 2040 dokonce 800 miliard eur. „Debaty ohledně vydání společných dluhopisů EU podobně, jako tomu bylo v roce 2021, byly jen otázkou času. Je pravda, že skrze tento nástroj by mělo být možné získat významné množství finančních prostředků za účelem investic do vybraných projektů. Právě třeba i v souladu se zelenou transformací. Rozložení ručení by dále mohlo řešit problém předlužených členských států EU, které budou mít problém na dluh financovat výše zmíněné investice na svém území. To se zřejmě ale nebude líbit v zemích, kde je přítomna větší fiskální zodpovědnost,“ řekl redakci hlavní ekonom Roklen Pavel Peterka.

Morální hazard a větší federalizace

Společná půjčka je také krokem směrem k větší rozpočtové federalizaci. „Společný dluh otevírá problémy morálního hazardu a udržení stability veřejných financí, kde riziko leží primárně u už v současné době předlužených zemí nejen na jihu Evropy. I z těchto důvodů s plánem další společné půjčky v rámci EU nesouhlasím. Zároveň chápu, že bez tohoto nástroje bude těžké ambiciózní plány financovat. I v tomto kontextu je dle mého názoru nutné tyto plány znovu promyslet a revidovat do racionální podoby. Otázka společného dluhu je zároveň dalším krokem směrem k federalizaci fiskální politiky a k variantě jakési fiskální unie. I zde proto najdeme řadu protichůdných argumentů od zastánců nebo odpůrců další federalizace EU,“ říká Peterka.

Další společné zadlužení především ale nemůže vyřešit dlouhodobé problémy fungování tržního hospodářství EU, které už příliš tržní není. „K tomu by byly potřeba protržní reformy, které opět nastartují byznys a podnikání. S tím by navíc mohla přijít vlna zahraničních investic, a to třeba i do plánovaných zelených projektů,“ domnívá se Peterka.

Hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil vidí ve využití případných společných prostředků velký otazník. „Evropa není zdaleka jediná, kdo k intervencím státními prostředky do ekonomiky sahá, v nějaké míře se k nim uchylují prakticky všechny státy. Konkrétně EU ovšem nemá právě oslnivou reputaci při jejich zavádění. Podobně ambiciózní projekt na nastartování ekonomické konkurenceschopnosti představovala například nechvalně známá Lisabonská strategie, která taktéž měla bohulibé deklarované cíle, nicméně skončila debaklem,“ připomněl Hradil.