Něco podobného se kdysi říkalo o Sovětském svazu: země, kde zítra již znamená včera. Formulaci přinesl do českého jazyka Julius Fučík, jeden z mnoha intelektuálů, kteří vyměnili pravdu za loajalitu (ke Stalinovi), přičemž byl schopen vynechat ze své knihy i tak důležité „detaily“, jako byl ukrajinský hladomor.

Ta fráze je ovšem dvojsečná a snadno se převrátí: tam, kde zítra budou mít to, co jinde měli včera, jestli vůbec. To odpovídalo realitě Sovětského svazu daleko víc. Velká říše na východě byla vždycky poněkud zpožděná, což, musíme spravedlivě konstatovat, mělo svůj původ už ve staletích feudalismu. Ale snaha rudých vládců o „dohnání a předehnání“ tehdejšího Západu stejně zadrhávala.

Historie se nikdy neopakuje doslova, ale má tendenci se rýmovat – a tentokrát se rýmuje u nás v Evropě. Už nějakou dobu si dáváme kolektivní závazky, jak doženeme a předeženeme Ameriku, ale ekonomická propast mezi námi a nimi roste. Ještě není tak velká, jako byla mezi Sovětským svazem a tehdejším Západem, ale dejme tomu dvacet dalších let růst bude. I důvody jsou stejné. Místo utopického komunismu se EU snaží budovat stejně utopickou zeleně-inkluzivní společnost, která obalí tvrdé hrany kapitalismu tlustou vrstvou bublinkové fólie. Jenže člověk obalený bublinkovou fólií se nemůže moc hýbat; je mu vedro i v momentě, kdy jen leží na posteli. Totéž platí o ekonomikách. Obalte kapitalismus dostatkem bublinkové fólie, a výsledkem bude stagnace, protože příliš mnoho energie se rozptyluje do pitomých úkonů typu vyplňování lejster.

Elona Muska zná každý. Jeho pravou ruku ve firmě SpaceX, Gwynne Shotwellovou, jen málokdo; přitom je to jedna z nejvlivnějších žen na světě – a rozhodně se na svoji pozici nedostala pomocí nějakých kvót. (Tento druh živého příkladu se institucionálním feministkám z univerzit moc nehodí do krámu – proto o ní moc nevíme, i když je to osoba číslo 2 ve firmě, jejíž tržní hodnota je srovnatelná s ročním HDP celé České republiky.) Raketoví fanoušci ovšem pečlivě poslouchají, co Shotwellová řekne, protože na rozdíl od svého šéfa má realističtější odhad na termíny i na peníze; na její informace se zkrátka většinou dá spolehnout víc.

Při nedávném vystoupení na jedné vesmírné konferenci Shotwellová řekla, že očekává, že hlavním finančním tahounem SpaceX se stane znovupoužitelná raketa Starship, ačkoliv většinou se spíše odhaduje, že by to měl být globální vesmírný internet Starlink. Zhruba za šest až osm let by také mělo dojít k ukončení provozu stávajících raket Falcon 9, které jsou znovupoužitelné jen částečně, ale i tak jsou momentálně hlavním „motorem“ amerického vesmírného průmyslu. Letos mají letět do vesmíru celkem stokrát, tedy zhruba dvakrát týdně. Proti Starshipu jsou už ale zastaralé.

U nich zítra, u nás včera… Protože Evropa ještě ani nic jako Falcon 9 nemá a byl by menší zázrak, kdyby roku 2030 dosáhla alespoň tam. Arianespace je klasický evropský státní moloch, festovně uvízlý ve své slavné minulosti, kdy bylo zcela samozřejmé, že rakety jsou na jedno použití. Přitom v USA už nepůsobí jenom SpaceX, rostou tam i další konkurenční firmy. Bezosův Blue Origin se po výměně generálního ředitele probral z letargie a dotáhl projekt rakety New Glenn k prvnímu pokusnému letu. Co bude z hejna menších firem jako Rocket Lab, teprve uvidíme, ale bylo by divné, kdyby neuspěla aspoň jedna.

Opustili jsme socialismus – a on se k nám vrátil ze Západu. Je trochu inteligentnější, takže na rozdíl od Sovětského svazu minulosti neuvidíme v ulicích fronty na vajíčka a na maso. (S dostatečnou uhlíkovou daní si je možná beztak nebudeme moci dovolit.) Ale to technologické zaostávání vypadá hodně podobně jako tehdy. Pro občana východního bloku byl magnetofon drahý luxus. Co bude drahým luxusem pro občana EU za deset let? Uvidíme.