Jičínský monopol
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Na stránky učebnic architektury se zpravidla zapisují jména, která nějakým inovátorským způsobem promluvila do vývoje stavební kultury originálními návrhy nebo stěžejními teoretickými pracemi. Příběh Čeňka Musila je z jiného ranku, jeho dílo vyniká především rozsahem, stylovou pestrostí a geografickou uceleností v rámci jednoho východočeského města.
Přes purismus až k funkcionalismu
Nespočet rodinných domů, reprezentativních vil, typizovaných domků, ale také areál okresní nemocnice, školní budovy, bankovní domy, márnice nebo výzdoby města při slavnostních událostech. Tak neuvěřitelně široký je typologický rozptyl architektonických projektů Čeňka Musila, jehož odkaz je dnes již neodmyslitelně spjat s dnešní podobou šestnáctitisícového Jičína na Královéhradecku. „Musil měl v Jičíně ve svém oboru téměř neotřesitelné postavení, město mu svěřovalo téměř všechny větší veřejné zakázky (někdy i bez veřejné soutěže) a obracela se na něho i drtivá většina soukromých stavebníků,“ píše se na stránkách Jičínského architektonického manuálu, podrobně představujícího dílo tohoto výjimečného architekta.
Čeněk Musil se narodil v Kolíně, jeho osobní i profesní život je však bytostně spjat s Jičínem, kam se s rodinou přestěhoval ve svých třinácti letech. I přes tristní studijní výsledky na místním gymnáziu zvládl vystudovat pozemní stavitelství na ČVUT a architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, což mu otevřelo dveře k bohaté kariéře. Po první světové válce, ve které byl povolán na frontu, se natrvalo usadil v Jičíně a roku 1923 si tu otevřel vlastní projekční kancelář, jejíž razítko se během dvacátých a třicátých let začalo objevovat na stále větším množství jičínských projektů.
Hned v prvním roce svého profesního působení v Jičíně získal Musil prestižní zakázku na projektování areálu okresní nemocnice, který se stal zhmotněním jeho rané fáze tvorby ovlivněné neoklasicismem a modernou Jana Kotěry. Součástí areálu je také fascinující malý objekt márnice s plasticky tvarovaným průčelím prokazujícím výtvarné nadání. Postupem času se jeho styl vyvíjel přes český purismus až k funkcionalismu. Navzdory stylové různorodosti zůstávají stavby Čeňka Musila vždy harmonick(ARCHITEKTURA) y začleněny do svého okolí, protože vnímal důležitost celku rostoucího města před jednotlivými architektonickými gesty.
Celek nad jednotlivost
To souvisí také s druhou zásadní rolí Čeňka Musila při utváření moderní podoby Jičína, totiž s jeho urbanistickou činností. Nad rámec desítek návrhů jednotlivých staveb vypracoval v první polovině třicátých let také regulační plán města – jeden z prvních takových urbanistických plánů v Československu. Regulační plán určil, jakým způsobem se má Jičín rozvíjet, přičemž se Musil soustředil na charakter ulic a dalších veřejných prostranství před striktním definováním toho, jak mají jednotlivé stavby vypadat po architektonické stránce.
I přes své nezvykle bohaté dílo a vliv zůstával tento architekt dlouhou dobu v zapomnění. Hlavním důvodem je fakt, že jeho profesní stopa zůstává na Jičínsku – hranice regionu se mu ani přes značnou snahu nikdy nepodařilo významně překročit. Z dnešního pohledu je nicméně obdivuhodné jeho nasazení při zkvalitňování prostředí malého města, jelikož bral své neotřesitelné postavení nejen jako záruku stabilních příjmů, ale i příležitost k rozvoji Jičína, na kterém mu podle všeho opravdu záleželo. Čeněk Musil nebyl vizionářský génius, ale architekt poctivě vykonávající své řemeslo, který dokázal progresivní tendence doby umně uplatňovat v kontextu místa, kde žil a tvořil. A právě takové osobnosti jsou v regionech potřeba v jakékoli době.