Pohled do noci: Spánek je dílna naší identity
Ještě nikdy jsme na spánek nevznesli tolik nároků. Možná právě proto máme dojem, že spíme hůře než kdy dřív.
Pravda neexistuje TM
Ztratili jsme smysl pro krásu – a s ním i duši
Když britský filozof Roger Scruton poznamenává, že krása je „způsob, jímž se věci ukazují jako hodné lásky“, míří proti samozřejmosti, že pravda leží „pod povrchem“.
Institucionalizované odmilování: Co o nás vypovídají rozvody
Rozvod jako „institucionalizovaná forma ne-lásky“ otevírá staré napětí mezi svobodou a věrností.
Krize komična: Proč je tak těžké snášet štěstí
Nevěra kdysi bývala komickou zápletkou filmu, dnes však dokáže rozložit celou rodinu, ne-li několik pokolení.
Empatie: Když více citu neznamená více dobra
Slovo empatie se dávno stalo střelivem v kulturních válkách. Elon Musk prohlásil, že západní kulturu oslabuje, a po smrti Charlieho Kirka zaplavila sociální sítě jemu připsaná věta, že „empatii nesnáší“, protože je to „smyšlený new age pojem“.
Učitel je mrtvý. Lze ještě někoho vychovávat?
„Poctivě učit znamená dotýkat se toho, co je v lidské bytosti životně nejdůležitější. Znamená to hledat přístup k tomu nejcitlivějšímu a nejvnitřnějšímu v osobnosti dítěte i dospělého. Mistr útočí, proniká, pustoší, aby mohl vyčistit a znovu postavit,“ poznamenává George Steiner v knize Lekce mistrů. Zvlášť zaujme závěr citované pasáže: tento literární vědec a celoživotní učitel je přesvědčen, že každá výuka je svým způsobem násilná.
Jonathan Lear: Náš svět se možná hroutí – obnovme proto ctnost vděku
Zklamání a ztráta patří dnes k nejsilnějším soukromým pocitům i politickým náladám. Americký filozof a praktikující psychoanalytik Jonathan Lear navrhuje i proto obrátit pozornost jinam – k vděčnosti. Ne proto, aby bolest popřel, ale aby ukázal její paradoxní povahu: vděk je zároveň pocit i postoj, přirozený i nepřirozený.
Judith Shklarová a liberalismus strachu: žít znamená bát se
Strach nás spojuje víc než rozum či řeč, říká Judith Shklarová.
TikTok tiky: když se diagnózy šíří jako virál
TikTok a Tourettův syndrom? Pandemie ukázala, že i neurologické symptomy se mohou šířit jako kulturní trend. Odborníci popsali fenomén „TikTok tiků“: zejména dospívající dívky začaly po sledování videí na TikToku napodobovat projevy Tourettova syndromu, aniž by tímto vrozeným onemocněním trpěly. Tourettův syndrom se přitom obvykle projevuje už v raném dětství. V těchto případech se však tiky staly spíše jazykem, jímž mladí lidé vyjadřovali stres, izolaci či nejistotu.
Vězení a filozofie: Co nám říká česká posedlost trestáním?
Jsme země recidivistů? Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem vězňů v EU – a zároveň k těm s největší mírou recidivy. Tvrdé tresty jsou u nás vnímány jako spravedlivé a odstrašující, ale praxe ukazuje, že čím více lidí zavíráme, tím častěji se po propuštění vracejí. Využití alternativních trestů a mediace je ve srovnání se západními zeměmi méně časté. Počet vězňů tak vypovídá nejen o kriminalitě, ale i o našem chápání viny a spravedlnosti.
Raději lež než nejistotu? Filozofie prevence a rizika
Jakou roli hraje riziko v našem morálním rozhodování?
Filozof v souboji s průmyslem osobního rozvoje: „Všechno je lepší než chytráctví“
Co stojí za boomem self-help literatury? A jak souvisí s filozofií? Není pochyb, že určitý typ filozofického psaní má k self-help literatuře blízko. Patrné je to třeba i na současném zájmu o stoiky. Navíc nelze popřít, že filozofie byla tradičně spjata s ideou, že člověk nemá jen žít, ale svůj život má sám vést – a k tomu potřebuje… co vlastně?
Nevěříš? Aspoň úzkosti se nevzdávej. Kierkegaardův vzkaz dnešku
„Právě jsem se vrátil z večírku, kde jsem byl za lva salonu; z mých úst se linul vtip, všichni se smáli a obdivovali mě – já odešel, a chtěl jsem se zastřelit,“ píše si do deníku dánský spisovatel, který se teprve posmrtně proslavil jako filozof. Tahle věta v sobě skrývá klíč k celé jeho existenciální dráze: člověk je rozporuplný, je vztahem – nikoli pevností.
Rušíme zrovna rodinu? Nebo ji znovu objevujeme? O nejintimnější instituci Západu
Zásadní zlom v dějinách Západu? Podle kanadského antropologa a evolučního biologa Josepha Henricha to možná nebyl rozum, renesance ani reforma, ale církevní zákaz sňatků mezi bratranci. Právě ten prý rozbil klanové vazby a otevřel prostor pro menší, svobodnější rodiny – a s nimi i pro individualismus, důvěru v pravidla a vznik západního typu myšlení. Detaily církevní regulace se tak mění ve stavební kámen civilizační revoluce. Výsledkem byli „nejpodivnější lidé na světě“, jak píše ve svém bestselleru z roku 2022.
Nový komunismus? Etika sdílení proti konzumu
Denis Diderot, radikální osvícenec 18. století, odhodil staré sako, které nosil celý život. Netušil, jak převratná událost to bude.
Filozofové a majetek: Kdo nic nemá, je ctnostnější?
Co dělat s majetkem – a co majetek dělá s námi? Ludwig Wittgenstein si po první světové válce odpověděl přímočaře: Je třeba vše odevzdat.
Ludwig Wittgenstein: Tajemstvím štěstí je forma života
Bolest je výlučná zkušenost; jen my můžeme cítit vlastní bolest. Přesto je v ní něco sdíleného – a často rodinného. Fyzioterapeut Pavel Kolář v rozhovoru pro Týdeník Echo připomněl, že vnímání bolesti je zakořeněné ve vztazích.
Augustin a kulturní války: Když Bůh prý zničil Řím
V roce 410 se stalo nemyslitelné: byl vypleněn Řím. Pohané měli jasno: „Řím padl, protože jsme opustili své bohy.“ Křesťané prý oslabili sílu impéria – vždyť jak může obstát společnost, která věří, že její Bůh zemřel na kříži? Umučený spasitel? Neměli bychom se vrátit ke starým bohům – k síle, kráse, bohatství?
O metafyzické demenci: Paměť v troskách, ta osobní i kolektivní
„Hlavně žádné biflování!“ doslechne se člověk občas od odborníků na vzdělávání.
Krach Ladislava Hejdánka: Žít bez průšvihů znamená žít bez pravdy
„Předpokládám, že v roce 1968 ještě rok 1968 neexistoval. Nikdo si v tom roce neříkal, ty vole, to, co teď žijem, to je ten slavnej šedesátej vosmej, kterej se zapíše do historie...
Paradox důstojnosti: je prý nezcizitelná, ale my ji přesto ztrácíme
Filozof Arthur Schopenhauer považuje pojem důstojnosti za bezvadnou věc pro vyšperkování řečí. Člověk, který má plná ústa důstojnosti, působí hned lidštěji. Horší je, když po dotyčném chceme, aby nám vysvětlil, cože to je, ta důstojnost. Pak se prý ukáže, jak je to mlhavý pojem. Možná nemá žádný obsah, jen falešně prohlubuje řeč.
Filozofie vznešené nízkosti: Už jen nějaký cynik nás může zachránit
Může být cynismus obdivuhodný? Zjevně ano, aspoň to zjistil bulharský politolog Ivan Krastev, který po zvolení Donalda Trumpa inicioval mezinárodní výzkum. Ve státech od Číny, přes Indii po země EU a Brazílii se obyvatel ptal, co si od Trumpa slibují. Překvapivě existovaly jen dvě oblasti, kde se lidé nového amerického prezidenta obávali: byly to země EU a Jižní Korea. Ostatní obyvatelé vyhlíželi budoucnost s nadějí. A Krasteva zarazila ještě jedna okolnost: mnozí lidé udávali, že je fascinuje Trumpův cynismus.
Filozofie a infarkt duše: Je vyhoření opravdu takový strašák?
Jste vyhořelí? Jestli jste se podpálili, není divu. Takto realisticky by na vlnu vyčerpání v celém západním světe možná zareagoval antický myslitel. Únava i stavy těžšího vyčerpání jsou v kontextu antické nauky o čtyřech tělesných šťávách chápány jako jevy nedramatické. Nastávají tehdy, když se člověk zpravidla svým vlastním přičiněním dostal z rovnováhy. Ideální je udržovat harmonii čtyř šťáv.
Charles Taylor o ztrátě kořenů: Jako bychom se všichni nastěhovali do letištní haly
Z míst se stávají ne-místa, non-lieu, jak zní výraz francouzského etnologa a antropologa Marca Augého. Toho cituje Charles Taylor, jeden z nejvýznamnějších myslitelů současnosti ve své nové knize Cosmic Connections (2024). Příkladem takového nemísta je pro Taylora letiště. Je místem bez kulturního a historické zakotvení. Procházejí jím lidé z nejrůznějších koutů světa. Různosti je zde tolik, že se převrací v homogenitu. Vše má být bezprostředně srozumitelné, ideální je komunikovat gesty, jakmile se u přepážky začne mluvit, značí to problém. Nejlépe mlčky ukázat pasy, sundat boty, vyprázdnit tašku, nazout boty – a zmizet.
Jen básník je pravým politikem. O revolucích vzešlých z romantismu
Bezzubé básnictví, řekl by jeden. Jenže současný kanadský filozof Charles Taylor ukazuje, že mnohé moderní revoluce stojí na roznícené představivosti.
Neschopní kompromisu. Naše hlavní neřest?
„Ideály nám mohou říci něco důležitého o tom, kým bychom chtěli být. Ale kompromisy nám říkají, kým jsme,“ píše v knize O kompromisu a shnilých kompromisech izraelský filozof Avishai Margalit. Ač nepříjemné bývají kompromisy nevyhnutelné. Bez kompromisu bychom nedaly dohromady snad žádný vztah, přitom vztahy – nejen třeba partnerské, ale i ty mezi občany – jsou právě pro demokracii ústřední: umožňují nám myslet a postihnout složitost situací, v níž se nacházíme.
Filozofie a agrese: Ještě je slabost síla, nebo už zbrojíme?
Protagonista románu Lidská skvrna od Philipa Rotha poznamenává, že západní písemnictví vzniká ze sporu – ze sporu nad krásnou Helenou, který nakonec přerostl ve válku. V nadsázce lze totéž říct i o filozofii. Pro mnohé myslitele napříč staletími je stěžejní Hérakleitův výrok, dle kterého je válka otcem všech věcí. Znamená to, že sklon k agresivitě je vlastní i filozofii a že se snad tato agresivita může přelévat do skutečných válek?
Ztráta ctnosti: Proč je třeba mluvit více o ctnostech než hodnotách?
Když už na veřejnosti zazní slovo ctnost, je to většinou v souvislosti s tzv. virtue signalling, tedy signalizováním ctnosti.