Když nedávno poslankyně ANO Kristýna Zelienková (41) oznamovala odchod z hnutí, jmenovala tři důvody: rostoucí nespokojenost s nedemokratickými poměry ve straně v poslaneckém klubu, porušování stanov v její domovské organizaci na Berounsku, potažmo ve středních Čechách a konečně Čapí hnízdo. Už předtím kritizovala vedoucí představitele hnutí za populismus, který se podle ní projevuje například v pěstování strachu z uprchlíků. Toho teď využil předseda hnutí Andrej Babiš a rozchod s poslankyní zdůvodnil zásadním nesouladem kolem migrační krize. Ale odklon od ANO je u Zelienkové – soudě podle následujícího rozhovoru – mnohem všestrannější.

Četl jsem, že jste do hnutí ANO vstoupila v roce 2012, tedy rok před jeho velkým vzestupem. Ale ještě nikde jsem nečetl, jak přesně se ten vstup odehrál: kdo vás přivedl, jak jste byla zařazena na kandidátku, jaký první dojem jste měla z Andreje Babiše.

Mě oslovila Jaroslava Jermanová (tehdy lokální politička ODS přestupující k ANO, dnes místopředsedkyně sněmovny – pozn. red.). My jsme se neznaly, já jsem jí byla doporučena. Byla jsem drobná podnikatelka, měla jsem firmu na konzultace v hoteliérství. Ve firmě jsem byla sama a podle potřeby si najímala lidi, objížděla jsem celou republiku. To analyzujete trh, vytváříte studie proveditelnosti třeba pro investory, když chtějí stavět hotel a žádají úvěr, aby měli pro banku podklady a podobně. Takže všechny problémy v cestovním ruchu jsem do hloubky znala.

A podvody při udělování dotací?

Viděla jsem, že při žádostech o dotaci do cestovního ruchu je vždycky pár firem domluvených dopředu. Jedna je favoritem – a nějaké, co dělají křoví. Takoví ti stavitelé golfových hřišť, obrovských vydesignovaných hotelů na horách, které tam stylem vlastně ani nepatří. Pokřivuje se tím trh, zlikvidujete tím malé penziony, které by právě horám měly dávat ráz. Mimochodem, když ministryně pro místní rozvoj Šlechtová tvrdí, že nechce podporovat tahle golfová hřiště, že ta s turistickým ruchem nemají nic společného, OK. Ale co je Čapí hnízdo? Vždyť to je úplně totéž. To taky není destinace pro normální lidi. Jasně, je tam zoologický koutek, kam pro kamery navezou děti z Klokánku… Golfová hřiště v jižních Čechách taky měla v dotacích napsáno, že je dostala proto, aby se zamezilo nárůstu narkomanů mezi mládeží, protože když si tam děti budou chodit hrát golf, nebudou brát drogy. Mě ty poměry šokovaly. Já jsem předtím, než jsem začala podnikat, pracovala v nadnárodním hotelovém řetězci, i v zahraničí, žila jsem v Americe – tam by takovéhle podvody vůbec nebyly přípustné. Takže já jsem po příchodu do cestovního ruchu v České republice zůstala jako v Jiříkově vidění. A do toho vstoupil do veřejného prostoru Babiš a říkal svým způsobem něco podobného.

A vás si tehdy vybrala Jermanová, která stavěla ANO ve středních Čechách, s tím, že jste podnikatelka, která zná potíže z terénu?

Ano, a že jsem OSVČ a že oni shánějí šikovné podnikatele. Tak jsem jela na centrálu do Prahy, v Centru pohybové medicíny pana Koláře vedle sídla Agrofertu na Chodově jsem měla diskusi s Faltýnkem (Jaroslav Faltýnek, tehdy předseda představenstva jedné firmy v Agrofertu, dnes předseda poslaneckého klubu a první místopředseda ANO – pozn. red.) a Brabcem (Richard Brabec, tehdy ředitel Lovochemie z koncernu Agrofert, dnes ministr životního prostředí – pozn. red.). Musím říct, že jsem propadla představě, jak přispěji k tomu, aby se narovnalo podnikatelské prostředí. Fakt je, že už tehdy jsem si všimla, že kolem Babiše jsou nějaké podivné věci, ale on pak přišel a říkal: Jasně, teď na mě začnou všechno možné vytahovat, protože ze mě mají strach. Vědí, že já můžu rozkrýt ty jejich vazby. My jsme protestní hnutí, které jim do toho šlápne. To teprve všichni uvidí. Nastolí se spravedlnost.

Dnes vám leckdo vytýká, že najednou objevujete o Andreji Babišovi něco, co řadě lidí bylo jasné dva, tři, čtyři roky, a že to není zas až takový výkon.

Asi mají pravdu, no. Co mám na to říct? Já si nechci hrát na žádnou hrdinku ani se stavět do role nějakého superpronikavého pozorovatele. Prostě jsem reagovala na to, co se v ANO dělo. To už přesahovalo hranice, přes které jsem morálně nemohla jít. Ale na druhou stranu jsem se snažila načasovat odchod tak, aby to nebylo úplně před krajskými volbami, aby lidé v ANO neměli pocit, že je poškozuji. Ať si každý udělá obrázek sám. Já nechci vynášet nějaké zásadní věci z klubu ani ty lidi špinit. Už proto, že – máte pravdu – jsem se toho celou dobu účastnila. A když mě za to někdo kritizuje, tak tu kritiku chápu. Chápu, když někdo řekne: A teď přijde Zelienková, že se najednou probrala? Jenže to není náhlé probuzení, já to viděla od začátku práce ve sněmovně.

Co první vás trklo?

Začínalo to banalitami. Před volbami jsme tvrdili: budeme to dělat čistě, transparentně, žádné zaměstnávání rodinných příslušníků. A najednou bác – a někdo vám nutí svého rodinného příslušníka, abyste ho zaměstnala vy, protože on ho zaměstnat nemůže. Když už jsme tedy slíbili, že zaměstnávat rodinné příslušníky nebudeme.

A to se stalo přímo vám?

Ano. Mně někdo, nebudu jmenovat, nutil svého rodinného příslušníka, ať si ho vezmu jako poslaneckého asistenta. Já jsem odmítla – a tím to všechno začalo. Takových případů se zaměstnáváním rodinných příslušníků přes někoho třetího tam bylo víc. A když to Babišovi řeknete, tak on: Ale to já nevím, já o ničem nevím. Já myslím, že on ví moc dobře, ten člověk zná spoustu detailů. To, že ví všechno, co se ho nějak týká, je jakoby mimoděk, ale dobře zaznamenáno v tom dokumentu Matrix AB (dokument režiséra Víta Klusáka, vysíláno Českou televizí loni v říjnu – pozn. red.). Tam za ním přicházejí po sobě dva lidi z ANO lobbovat vždycky proti tomu druhému a on se i u toho druhého tváří překvapeně: Jako fakt? Nene, on všechno ví.

Vy jste si u předáků ANO podobně stěžovala na machinace ve vaší okresní organizaci v Berouně. V čem spočívaly?

Dokud jsem Beroun vedla já, dbalo se přísně na dodržování stanov. Pak se na krajské úrovni začalo kvůli místům na kandidátkách šíbovat s lidmi, zakládaly se místní fiktivní organizace. Někoho přesunuli do té, někoho zase do oné místní organizace, tak aby měli většinu – místní organizace mívají několik členů. Pak zase hrozili lidem z okresní organizace ANO, že když Zelienkovou v tom či onom nepřehlasují, bude okresní organizace rozpuštěna a bude se muset stavět znovu na zelené louce. Když si potom na okrese už pod vlivem kraje odhlasovali, že mě vyloučí z hnutí pro neplacení členských příspěvků – nic inteligentnějšího je asi nenapadlo –, šla jsem jako v takových situacích vždycky za Faltýnkem a on mi chlácholivě povídá: Ale prosím vás, oni vás určitě nevyloučí. V mojí přítomnosti Faltýnek telefonoval předsedovi krajské organizace (Františku) Petrtýlovi: Hele, tak té Kristýně aspoň zavolej, vysvětlete si to spolu. Ale pak nic. Nikdo vám nezavolá, nikdo vám nic neřekne. Předseda Středočeského kraje se mnou nikdy, co je ve funkci, nemluvil. Ani jednou. Taktika vymlčovat. A zhruba totéž vyprávějí všichni, kdo z hnutí odešli: S náma se nikdo nebaví.

Počítám, že ve sněmovně jste měla stejný pocit.

No jistě. Viděla jsem, jak se s námi poslanci nikdo z vedení hnutí nebaví. Já nevím, kdo a jak vytváří naši politiku. V klubu ANO se nedělají zápisy ze schůzí.

A v jiných poslaneckých klubech ano?

No to já nevím, ale i kdyby – když je někdo sociální demokrat, dopředu se předpokládá, že bude prosazovat levicovou politiku a zhruba si umíte představit její obrysy. Totéž poslanec z pravicových stran. My v ANO jsme vůbec nevěděli. Chvíli tady, chvíli tam. Nakonec jsem si uvědomila, že jenom jedeme na vlně populismu, což se bohužel potvrdilo i v migrační otázce. Aspoň si snad po zkušenosti s ANO v české politice znovu uvědomíme, že ono to staré rozdělení na pravici a levici pořád smysl má.

Koho jste volila dřív?

Pravici. A i po příchodu do sněmovny jsem se chtěla soustředit na to, aby se narovnalo podnikatelské prostředí, tak aby i malí živnostníci a střední podnikatelé mohli podnikat stejně snadno jako ti velcí, kteří mají kontakty. Aby byly pro všechny rovné podmínky.

A skončilo to tím že máme ministrem financí velkobyznysmena, který se stará o to, aby systém byl pro ty velké a na malé byla přísnost.

No právě. Z toho, co jsme slibovali podnikatelům před volbami, 80 procent vyšumělo. Najednou tu máme jedinou prioritu: elektronickou evidenci tržeb. Takže místo jednotného inkasního místa je tu EET. Místo dvacetiprocentního snížení nákladů na všech ministerstvech nárůst zaměstnanců ve státní správě. Původně jsme v programu měli paušální zdanění, dnes z toho není nic. Já to teď mimochodem chci oprášit aspoň coby nezařazená poslankyně: živnostníci se na začátku roku s finančním úřadem domluví, kolik zaplatí na daních – jednak podle výsledků loňského roku, jednak podle odhadů, jak jim ten rok půjde živnost. Pokud jsem kadeřnice, vím, že víc než 200 nebo 300 hlav za rok neudělám, to se moc nemění. Sepíšu s finančním úřadem smlouvu, zaplatím hned všechny daně nebo budu platit pravidelně jednou měsíčně, a tím pádem si nemusím vést účetnictví, nemusím platit účetní. Úřad nemusí dělat kontroly, nazdar bazar. To by bylo lepší, než jak je to teď. Kdo si dneska při vědomí toho, jak úřady jedou po drobných živnostnících, otevře živnost, hospodu?

Jaký na vás udělal Andrej Babiš dojem, když jste s ním prvně mluvila?

Tak v osobním styku působil sympaticky. Bezpochyby velice inteligentní člověk, zkušený, v soukromí dokáže být velice milý, vtipný, galantní, umí se chovat k ženám.

Opravdu? Jak se ta galantnost projevuje?

Nabídne vám židli, uklidí po vás hrníček od kafe, takové ty drobnosti, ale dělá je nenuceně. Přitom si samozřejmě tvrdě hájí svoje zájmy.

Chodí Babiš na poslanecký klub?

To ano, řekla bych, že když může, snaží se nevynechat.

Operativu v klubu dělá Faltýnek, nebo někdy i Babiš?

Většinou pan Faltýnek. Ale víte co, já těm vnitřním vazbám vůbec nerozumím a rozumět už ani nechci. Jsem ráda, že jsem z toho venku. Jak říkám, důležité je, že k řadovým poslancům se žádné informace z vedení nedostávají. Myslím, že záměrně. Vím, že informace z centrály nechodí ani do regionů, kde z hnutí za posledního půl roku odešla spousta lidí. Vezměte si, že ve Středočeském kraji se schválí kandidátka do krajských voleb, aniž by zasedal sněm Prahy-východ, který by měl do středočeského vedení přeci zvolit svoje lidi. Nicméně z Prahy-východ na kandidátce nějací lidé jsou… Já pak od řadových členů slyším logické otázky: Tak k čemu nás tam tedy máte? Je to arogance, pohrdání lidmi. Což vadí často právě těm členům, kteří tam asi podobně jako já šli s jakousi idealistickou – vy řeknete naivní – představou.

Jsou takoví idealisté i v poslaneckém klubu, nebo tam k Čapímu hnízdu a dalším věcem všichni mlčeli z loajality, nebo dokonce pod vlivem Babišovy osobnosti?

Osobnost předsedy na mnohé vliv určitě má. Jak bych to řekla: když se pan Babiš na klubu rozčílí a začne mluvit hrubým slovníkem, část poslanců se dobře baví, přijde jim to jako něco úplně parádního. Já jsem jednou ze zasedání klubu odešla, mě uráží, když se nepřítomní lidé nazývají mužskými nebo ženskými orgány. Už jen proto, že si řeknu: A jak asi ten člověk mluví o mně, když já tam nejsem?

A jsou tedy v klubu ještě nějací idealisté?

Idealisté nevím, spíš bych řekla, že jsou tam lidi z pragmatických důvodů.

Pokud jsou ale poměry tak otřesné, jak je líčíte, proč například v poslaneckém klubu další lidé nevystoupí z řady a neozvou se?

Každý má nějaký důvod, někdo se lidsky bojí, někdo chce být znovu na kandidátce, někdo si třeba dokonce myslí na ministra v příští vládě… Ti lidi jsou vesměs loajální a já jim to ani nezazlívám. Každý svého štěstí strůjce. Vím, že to je v politice zřejmě můj konec, ale já se na sebe můžu podívat do zrcadla, spím klidně. Budu se ten zbývající rok a něco ve sněmovně snažit dělat potřebné věci, pracuji s Člověkem v tísni a různými think-tanky.

Přestoupíte do TOP 09, jak se o tom v posledních dnech spekulovalo?

Néé, o tom teď fakt vůbec neuvažuji, že bych někam vstupovala. Do strany rozhodně ne, do klubu uvidím, kdyby mě nenechali ve výborech. Myslím totiž, že Babiš mě bude chtít důsledně odevšad vykostit. Takže pak bych se pokusila nejdřív pracovat jako úplně nezařazená a uvidíme, jak to půjde.

Myslíte, že by vás mohl ještě někdo následovat, že byste spustila nějakou menší lavinku?

Bohužel takové náznaky nemám. (smích) Vím, že v regionech se někde pokoušeli o hromadný odchod a někde se to i podařilo – na Prostějovsku, v jižních Čechách i ve Středočeském kraji, na té Praze-východ jich taky, nevím kolik, vystoupilo najednou. To jsou lidi, kteří až zoufale chtějí ukázat, že to celé hnutí je podvod. Kdyby se tak někomu podařilo dohromady spočítat, kolik za poslední dobu odešlo lidí, podle mě třetina určitě. Kupodivu média to nijak zvlášť nezajímá.