Jedním z hlavních důvodů, proč se čeští lidovci o víkendu rozhodli nabídnout Starostům dvoukoalici a nevytvářet s nimi jakousi střešní organizaci pro volby, byla starost o značku KDU-ČSL. Je fakt, že ztratit se pod nějakým Listem (tak zněl jeden z uvažovaných názvů) s sebou nese riziko, že pokud list uschne, lidovci už by zpod něho nemuseli vylézt. Ale k té jejich patentované značce vždycky patřila váhavost a jízda na jistotu. Dvoukoalice se STAN, která předpokládá zisk aspoň deseti procent hlasů, je radikální a nelidovecká. Jak to, že se toho rizika odvážili?

Stěžejním důvodem je kalkul, že se na mix lidové strany obalené méně vyhraněnými Starosty (kteří s sebou navíc chtějí přitáhnout starší, pozapomenuté značky typu Evropští demokraté) mohou chytit voliči TOP 09. Celá česká politika předpokládá, že tato strana umírá, lidovci a Starostové by rádi ovládli její tělo, ačkoliv ještě žije. Lidovecký ministr kultury Daniel Herman se na podzim během tzv. bradiády normálně pokusil zabrat étos a voliče Karlu Schwarzenbergovi, ačkoliv Schwarzenberg letos bude normálně kandidovat.

Voliči topky v posledních třech letech uvykli zásadní opozici vůči fenoménu Andreje Babiše a jeho podnikatelského hnutí, s nímž lidovci spolupracují ve vládě a v některých klíčových momentech přímo kolaborovali (viz odpor proti reorganizaci policie loni v létě, i ve chvíli, kdy Babiš vyhrožoval odchodem z vlády). Ale Starostové jsou v opozici a vyhraňovali se proti Babišově a nepřímo i Bělobrádkově EET.

Za druhé STAN disponuje jakousi silou v několika českých krajích, kde lidovci téměř nežijí. Typickým příkladem je Liberecko. Naopak lidovci mohou jako vždycky počítat s Moravou. Starostové a nezávislí by v tomto projektu tvořili doplněk, ale na to jsou od dob spojení s velkoměstskou TOP 09 zvyklí.

Pokud se obě strany skutečně dohodnou, doufají tedy lidovci v návrat části voličů, které si před osmi lety z jejich strany vyvedl Miroslav Kalousek, které nikdy neoželeli a Kalouskovi to nikdy neodpustili. Nabídka dvoukoalice je lidovecká varianta známého „Hoši, z vandru domů“.

I notoričtí nelidovci možná ocení ochotu riskovat – dnes, v únoru 2017, vůbec není jisté, že by obě strany dohromady na těch deset nutných procent dosáhly. Pokud tuto zvýšenou laťku nepřeskočí, přijde rychlý konec předsedy Pavla Bělobrádka, možná pak Bělobrádek nebude mít ani vliv na výběr svého nástupce (zamlouvá se mu šéf sněmovního výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík). Lidovce ovládne ambiciozní Marian Jurečka, coby ministr zemědělství tragická figura, která se do historie zapíše přenastavením pravidel pro čerpání fondů na rozvoj venkova tak, aby z nich mohly čerpat velkokoncerny typu Agrofert.

Odvaha je to situační. Pokud jde o ideové zaměření, už dnes se dá říct, že vznikající „třetí síla“ není nijak zajímavá pro nastávající éru. Na Evropskou unii, českou zahraniční politiku a krizi západního establishmentu, kterou sledujeme v přímém přenosu, má naprosto konvenční názory. Angela Merkelová dělá všechno dobře, měli bychom se co nejtěsněji přimknout k Německu. Člověka až fascinuje ta schopnost nereagovat na ohromné změny v západním světě. Z tohoto hlediska je taky lhostejné, jestli tu množinu hlasů, o něž se utkají s Kalouskem, budou poutat oni. Kdo si myslí, že i na české pravici by měla být síla, která zachytí eventuální změnu kyvadla a nepřenechá prostor extremistům, ten se bude muset obrnit trpělivostí a čekat na procitnutí občanských demokratů.