Konec léta v dřívějších časech zdaleka nabýval tak klidný jako teď. Každoročně tou dobou propukala nemilosrdná válka s nejistým výsledkem, jež zachvátila venkovské oblasti po celé zemi. Vzplál zuřivý „boj o zrno“. S odvahou až sebevražednou tehdy čacké šiky českých traktoristů a kombajnérů vyrážely do střetu s nepřítelem z nejkrutějších – na polích stojícím klasům.

Milou vzpomínku na léta ztraceného dětství ve mně evokoval bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Dostavil se k soudu, který má rozhodnout o osmitisícové pokutě, již od útvaru dostal aktivista píšící pod jménem Tomáš Zelený. Byl vyšetřovaný v tzv. kauze Fénix, a publikoval v té době výsměšné články v časopise Nový prostor. ÚOOZ v nich oslovoval přátelským „Zdar, útvare“, Roberta Šlachtu charakterizoval slovy „ušatý traktorista“. Policejní orgán mu za to udělil pokutu, věc skončila u soudu. Šlachta tam novinářům vysvětlil značnou netýkavost svého úřadu: „Za prvé jsem nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem, a za druhé se tak nejenom o mně, ale o celém útvaru vyjadřoval člověk, kterého jsme vyšetřovali.“ A hned je jasněji. Robert Šlachta těmito slovy potvrdil svou image neohroženého policajta, který se nebojí do toho prostě jít. Snese to riziko, že proti němu povstanou čeští traktoristé kvůli tomu, že přiznal, že pro něj – jakožto někdejšího kombajnéra – je záměna za traktoristu hluboce urážlivá. Odhoďme jho politické korektnosti a konečně si to poctivě přiznejme, začněme už nazývat věci pravými jmény. Kombajn je lepší než traktor. Nemá cenu se tvářit, že si jsou rovny, jenom abychom chránili city těch, kdo jezdí na té horší mašině. Vítejte v realitě, traktoristé. A zkuste se s ní smířit. Na kombajnéry nemáte a mít nebudete a nikdo si vás s nimi plést nebude, Robert Šlachta se postaral. Kam bychom takhle taky došli? Záměnou kombajnéra za traktoristu to začíná a jednou to může skončit tak, že si lidi budou beztrestně plést fejetonistu s komentátorem. A v takovém světě nikdo z nás rozhodně žít nechce.

Robert Šlachta a jeho bývalí kolegové z ÚOOZ také – pro někoho možná překvapivě – potvrdili ne dost doceňovanou skutečnost. V řadách zdejší policie se daří mužům jaksi nového typu, nejsou to žádní ranaři s výrazem hráče pokeru jak z amerického filmu, ale muži, kteří se konečně přestali před světem stydět za svoje city. Neskrývají je a neskrývají, ani že trpí, když jsou ty city zraněny. Tam kde by dinosauři ze staré školy buď pokrčili rameny nebo odpověděli na urážku urážkou, se raději začnou hroutit a zapojí státní byrokracii. Sláva, nazdar útvaru!