Ambicí mnoha filmů je vzbudit nějakou debatu, přinejmenším se jejich tvůrci k takovému záměru zhusta hlásívají. I v té tzv. mainstreamové kinematografii, včetně té hollywoodské, vzniká hodně děl, jež se vyjadřují k různým současným problémům, ať už přímo, nebo formou nějaké jednoduché alegorie, ať už z vnitřní potřeby jejich tvůrců, nebo díky jejich přesvědčení, že se od nich něco takového jaksi čeká a že se tím způsobem dobře zapíšou – u kritiky, festivalových porot, publika, někoho.

Přitom o filmech samotných, o tom, co o světě říkají, jako kdyby se debatovalo čím dál míň. Nějaká taková konverzace sice probíhá, většinou ale nepřekročí hranice relativně úzké skupiny fanoušků a profesionálních diváků, a pokud ano, odehrává se na známém půdoryse – každý si uvnitř vlastní bubliny řekne to předvídatelné svoje, utvrdí se ve svých pocitech a jde se dál.

Existuje pro to hodně důvodů. Hrané filmy dnes za realitou jaksi zaostávají – cyklus výroby od začátku práce na scénáři k jeho dokončení, sehnání peněz, přípravu a realizaci, postprodukci až k uvedení daleko zaostává za zkracujícím se cyklem pozornosti publika, saturovaného dalšími a dalšími zpravodajskými vzruchy. Tvůrce, který se rozhodne tímhle způsobem zpracovat třeba nějakou aféru, jíž v daném okamžiku žije celé země, si může být prakticky jistý, že v okamžiku dokončení bude to aktuálně žhavé téma zajímat už jenom málokoho. Existují sice výjimky, jenže zas až tak moc jich není. A taky – ta filmová sdělení jsou většinou dost předvídatelná, už z reklamní kampaně, ze sestavy tvůrců může být dost jasné, jak se k tématu postaví, co o něm řeknou. Lidé, kteří věc vidí jinak, na takový snímek ani nepřijdou, svoje si k ní přečetli, řekli už dřív. A ve filmu v tomhle ohledu ani nepanuje nějaká velká – módním termínem řečeno – diverzita, různost pohledů. Kdo automaticky předpokládá, že vyznění filmu bude odpovídat – jistě vágní a široké – ideologii městského progresivismu, trefí se. Jistě ne vždycky, většinou ale ano.

Nejúspěšnější válečný film pod palbou

Pravidla ale mívají svoje výjimky. Ta letošní se ve filmovém světě jmenuje Americký sniper (American Sniper), ve svých úctyhodných čtyřiaosmdesáti letech ho natočila americká legenda Clint Eastwood. Film je adaptací stejnojmenných memoárů Chrise Kylea (American Sniper, 2012, vyšlo i česky), údajně nejúspěšnějšího ostřelovače americké armády během války v Iráku. V současné americké kinematografii představuje pozoruhodný úkaz – film, který měl veliký komerční úspěch, měřeno tržbami v zemi původu to je nejúspěšnější válečný snímek všech dob. (K 8. únoru měl snímek tržby v Severní Americe 282 milionů dolarů a ve zbytku světa 79 milionů dolarů. Přitom rozpočet byl „jen“ 60 milionů.) Zároveň měl i docela dost příznivých recenzí, dostal se mezi nominované na Oscara pro nejlepší film, šanci na cenu mají i představitel hlavní role Bradley Cooper a scenárista Jason Hall. Ostatní nominované snímky ve srovnání počtů diváků s Americkým sniperem vypadají jako extrémně chudí příbuzní.

Zároveň je to film, který se dočkal skutečně vášnivých odsudků, nejenom od některých filmových publicistů, ale i autorit jiného typu. Zaznívá v nich i to magnetické slovo „fašismus“, argumentační projektil nejtěžšího kalibru. Podle známého radikálně levicového novináře Chrise Hedgese Eastwoodův film „staví na piedestal ty nejodpudivější aspekty americké společnosti – kulturu zbraní, slepý obdiv k armádě, víru, že jako ‚křesťanský‘ národ máme právo vyhlazovat nižší pozemská plemena, groteskní hypermaskulinitu, jež zavrhuje soucit a lítost, odmítání nepříjemných faktů a historické pravdy a umenšování kritického myšlení a uměleckého výrazu“. Známý a levicový dokumentarista Michael Moore v reakci na film tweetoval o „zbabělých“ ostřelovačích a ještě zbabělejších okupantech, film tvrdě odsoudil (na základě přečtených recenzí) i známý guru intelektuální levice Noam Chomsky, herec Seth Rogen ho přirovnal k nacistické propagandě (později vysvětloval, že v žertu). Jan Bělíček ve zdejším Alarmu o filmu píše, že „vyobrazuje Iráčany jako nelidskou hordu, kterou by bylo nejlépe zcela sprovodit ze světa. Nepátrá po kořenech a motivacích iráckého odboje, neproblematizuje americkou intervenci. Iráčané a v následné zkratce pak muslimové obecně jsou pro něj lidmi, kteří bezdůvodně útočí na dobrý a spravedlivý Západ, a tak nezbývá než je střílet jako na běžícím páse.“

Kromě filmu se na přetřes dostala i kniha, jež je ve snímku adaptovaná. Připomínalo se, že některá Kyleova tvrzení v ní obsažená jsou s největší pravděpodobností nepravdivá. Hlavní postava prý ze stránek vychází jako bigotní zabiják plný nenávisti, který si zabíjení užíval, viděl v Iráčanech jen „divochy“. Často byla v té souvislosti citovaná věta z předmluvy, již ke svým vzpomínkám napsal: „Divocí, zavrženíhodní, zlí. S takovými jsme v Iráku bojovali.“ Naopak zprava zaznívala často až nadšená chvála: konečně vlastenecké dílo, které vzdává patřičným způsobem čest vojákům, kteří v Iráku sloužili.

Zlobivý konzervativec uprostřed Hollywoodu

Ta debata se s Eastwoodovým filmem v mnoha důležitých ohledech míjí, zároveň ho ale zajímavě doplňuje, v něčem snad i potvrzuje. Nemyslím si, že by Americký sniper byl dobrý film, je z něj ale patrná snaha nebýt tím, zač jej mnozí kritici považují – dílem, které prezentuje jednoznačně kladného hrdinu v jednoznačně prezentované situaci střetu čistého dobra a čistého zla. Stručně řečeno, není to propaganda a je vlastně docela zarážející, pokud tohle v Eastwoodově filmu někdo nerozpozná. Možná části těch pobouřených vadí nikoliv propagandismus Amerického snipera, ale spíš jeho nepřítomnost v tom filmu. Chris Kyle je v něm zachycený jako nejednoznačná postava, snímek jeho rozpory líčí s různou mírou úspěchu. Eastwoodův hrdina je také představitel jakéhosi lidského typu, jehož „druhové charakteristiky“ jsou pro část publika natolik nepřijatelné, že za jediné jeho morálně únosné líčení považují jednoznačný a jednostrunný odsudek. Chris Kyle je v Eastwoodově portrétu ukázaný jako muž války, pro nějž konflikt je jaksi přirozené životní prostředí, cítí se v něm (alespoň po nějakou dobu) dobře. Je to taky člověk nepochybující, jistý si správností věci, za niž bojuje, pochybnosti u druhých netoleruje. Pokud pochybnostmi netrpí hrdina, neznamená to ale, že je nemá ani autor. Navíc, Clint Eastwood je, pokud by se člověk snažil z jeho filmů vyčíst režisérovy postoje, taky docela rozporná postava, s Kylem jistým vzdáleným způsobem spřízněná – podobně jako on je i Eastwood americká ikona, jíž k úspěchu pomohly střelné zbraně.

Naplňuje americký ideál selfmademana. Mezi herce „přestoupil“ z armády, všelijak příštipkařil, změnilo se to poté, co dostal roli v laciném italském westernu Pro hrst dolarů, v němž přišla na svět postava mstitele beze jména, díky níž Eastwood okusil slávu. Zahrál si ještě v dalších filmech Sergia Leoneho, včetně věhlasné ságy Hodný, zlý a ošklivý. Během všech těch natáčení okoukal i režii a vypracoval se i v ní, za filmy Nesmiřitelní (1992) a Million Dollar Baby (2004) dostal Oscary za režii, oba snímky Akademie vyhlásila za nejlepší filmy roku. Troufnu si odhadnout, že Americký sniper se kvůli pokračující kontroverzi mezi Eastwoodovy „vítězné“ filmy nezařadí.

Eastwood se nedá označit za politického tvůrce, vždy byl ale považovaný za příklad ojedinělého úkazu – hollywoodského konzervativce. Tuhle jeho reputaci posilovaly i role, jež herce nejvíc proslavily – individualisté s koltem proklatě nízko, westernoví hrdinové i policista Harry Callaghan, Drsný Harry, filmy s nímž byly v době uvedení považovány za „kontrarevoluční“ fantazii, nesmlouvavý chlapík v nich čistil ulice od „bordelu“, kterým je zanesla revoluční šedesátá léta. V posledních dvou prezidentských volbách Eastwood veřejně podpořil republikánské kandidáty, zároveň ale zastává i postoje, jež se republikánskému mainstreamu vymykají – je zastáncem omezení prodeje zbraní (Dirty Harry!), byl proti válkám, jež USA vedly v zahraničí, včetně těch v Afghánistánu a Iráku. Politická dimenze některých jeho filmů také neodpovídá konzervativnímu mustru, Million Dollar Baby přitakává eutanazii, válečný film Vlajky našich otců kriticky vykresluje mašinerii patriotické propagandy během druhé světové války, související Dopisy z Iwo Jimy zas známou bitvu ukazují z japonské perspektivy – o kvalitách těch snímků se dá diskutovat, ale žádné hurávlastenectví z nich nečiší. I v rozhovorech po premiéře Amerického snipera tvrdil, že svůj film chápe jako protiválečný.

Ovce, vlci, ovčáčtí psi

Režisér i scenárista Jason Hall říkají, že se snažili, aby v jejich filmu nebyla žádná politika. Těžko naplnitelný záměr, pokud někdo chce natáčet o konfliktu, který byl předmětem mimořádně ostrého politického sporu v Americe a dalších zemích. To, že otázka po oprávněnosti války v Iráku v Americkém sniperovi explicitně nezazní, může někdo chápat jako alibismus. Eastwoodův film se ale dá bránit tak, že ta nepřítomnost širších souvislostí konfliktu je dána charakteristikou hlavního hrdiny a zvoleným způsobem vyprávění. Americký sniper se drží Kyleovy perspektivy, zaznamenává dění v jeho zorném poli, kam se moc kontextu nevejde. A pokud je autorovým záměrem vystihnout portrét jednotlivce v nějaké situaci, je takový způsob vyprávění volba opodstatněná a obhajitelná. Co je to vlastně za postavu?

Název Americký sniper na plakátě, kde je dominantní vlajka USA, může působit jako výraz primitivního bití se v prsa, ve spojitosti s Eastwoodovým filmem ale nijak triumfálně nezní, je za ním cítit spíš otazník než vykřičník. Z Eastwoodova snímku je znát, že tvůrci cítí k k hrdinovi respekt, jeho jednoduše vymezený postoj k životu ale ukazují jako omezující a v něčem i destruktivní. Životní filozofii Chrise Kylea shrnuje začátek filmu. Kluk vyrůstá ve světě nezpochybnitelné otcovské autority podepřené páskem a Biblí, od dětství se setkává se zbraněmi. Drsně seřeže kluky, kteří se ve škole naváželi do jeho mladšího bratra. Otec mu pak vysvětlí, jak to s lidmi je: jsou to buď ovce, vlci, nebo ovčáčtí psi, kteří ovce chrání, za všech okolností brání „ty svoje“.  Přijde jedenácté září, Kyle se dá k armádě, projde drsným výcvikem u speciálních jednotek SEAL, je nasazený v Iráku, stane se tam z něj ostřelovačská legenda, vrací se na další a další turnusy, zároveň se odcizuje rodině, doma se těžko adaptuje, duchem je pořád ve válce.

Příběh Chrise Kylea autoři podávají místy hodně těžkou rukou, některé scény jsou zbytečně polopatické, dialogy občas zatahají za uši, přehnaně westernová linie Kyleova dlouhotrvajícího souboje s nepřátelským sniperem Mustafou možná film zatraktivňuje, sdělení ale neprospívá, obtíže hrdinovy adaptace na život v míru jsou ukazovány způsobem dosti konvenčním. V tom nejdůležitějším ale je Eastwoodův snímek docela subtilní. Příběh Chrise Kylea je v Americkém sniperovi ukazovaný jako příběh člověka s tunelovým viděním, vrženého do situace, jež možnosti tunelového vidění přesahuje. Kyleovo přesvědčení o správnosti války je neochvějné, nezdá se ale, že by to autoři vnímali jako jednoznačnou přednost. Vzdaluje ho blízkým a někdy je vysloveně kruté, když před ním mladší bratr dá najevo, že válku neprožívá, je hrdina krok od toho, aby ho odvrhl – sourozence, jehož byl zvyklý chránit. Smrt blízkého přítele, hloubavého exseminaristy Marca, vysvětluje jako přímý důsledek ztráty víry ve smysl války. Krutý a pomýlený soud, který o soudci ledacos vypovídá. Poslední bojová scéna vrcholí Kyleovým během za ujíždějícím autem v písečné bouři. Jasně symbolický obraz člověka ztraceného a dezorientovaného ve světě, jehož kontury se ztrácejí před očima. Ta nepochybující víra byla nejenom předností, ale taky překážkou, zničující silou. Chris Kyle ve filmu chrání ty své, odmítá řešit cokoliv dalšího. Tahle westernová zásada ale v newesternové situaci nemusí stačit.

Chris Kyle je v Eastwoodově podání sporný člověk, je to ale zároveň „voják do války“ (termín z románu o Mašínech Zatím dobrý Jana Nováka) a autor ho z principu nezavrhuje, jakkoliv vnímá jeho omezenost. Možná to na jeho filmu některé lidi dráždí nejvíc. Vzal typ, v němž se koncentruje všechno, z čeho by společnost podle nich měla vyrůst – striktní výchova, „svalnatý“ koncept mužnosti, odhodlanost chránit ty svoje a jenom ty svoje, ostatní moc neřešit. Chris Kyle v jejich očích může představovat anachronismus, zátěž na cestě do nového a lepšího světa, kde lidé jeho typu nebudou potřeba. Bylo by to asi pěkné. Trochu se ale obávám, že může přijít doba, kdy se „ovčáčtí psi“ budou hodit.

Americký sniper (American Sniper), USA 2014, 133 min. Režie: Clint Eastwood. Hrají: Bradley Cooper, Sienna Miller, Kyle Gallner, Luke Grimes, Jake McDorman aj.