Šéfka rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová (německá CDU) vzbudila u nás pozornost už letos v březnu, kdy se během cesty europoslanců, kteří do České republiky přijeli prozkoumat čerpání evropských dotací, opřela do ministra financí Andreje Babiše. Vadilo jí, že současně podniká, inkasuje dotace a přitom o nich na svém ministerstvu spolurozhoduje. Zprávu vycházející z cesty do České republiky nyní projednával rozpočtový výbor EP. Grässleová hovořila s Týdeníkem ECHO krátce před slyšením.

Změnil se od jara váš kritický pohled na situaci v České republice?

V některých ohledech považuji situaci u vás nadále za znepokojivou. Na otázky, které jsme zformulovali při naší březnové návštěvě, jsme nedostali uspokojivé odpovědi. Mám tu na mysli například střet zájmů u vašeho ministra financí, jehož firmy dostávají evropské dotace.

Takže z vašeho pohledu se situace Andreje Babiše od března, kdy byl váš výbor v Praze, nijak nezměnila?

Přesně tak.

Tehdy jste řekla, že pokud český ministr financí svůj problém nevyřeší, ztíží to vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií. Jak by to ztížení mohlo konkrétně vypadat?

Řekla jsem tehdy, že tento konflikt zájmů považuji za zásadní. Koncem měsíce má být pan Babiš v Berlíně, chystám se mu to tam říci znovu. Takové promíchání hospodářské a politické moci není už výlučně problémem České republiky. Proto se budu snažit prosadit celounijní řešení, aby byla vyloučena situace, kdy by politici v členských zemích, kteří se účastní rozhodování o dotacích, respektive sami kontrolují kontrolní systémy na dotace, peníze z evropských fondů vůbec nesměli přijímat.

Kam by se takový předpis dal umístit?

Je potřeba vepsat je do prováděcích předpisů k poskytování dotací. Budeme se muset podívat na to, co by mohlo posloužit jako vhodný právní základ. Vycházím z toho, že existují adekvátní pravidla na evropské úrovni, neexistují ovšem na úrovni členských států.

Budete to sama iniciovat?

Ano. Je naprosto nepřijatelné, aby se na kontrolní cestě mohli vyskytovat politici, kteří sami mají firmy inkasující unijní peníze. Takové praktiky představují riziko pro celou Evropskou unii, podkopává to důvěru v kontrolní orgány Unie, už takhle nízkou. Lidi si budou myslet, že už je možné všechno. Bylo by mi milejší, kdyby český ministr financí předal po dobu svého působení v politice své firmy nějakému svěřeneckému fondu. Bylo by to dobré i pro Českou republiku. Jak může Česká republika s takovým stavem věcí žít?

Zatím to u nás není velké téma.

Odpovím takto: i každý národní stát v EU musí přece chtít eliminovat střet zájmů u svých politiků. Kvůli penězům z vlastních veřejných rozpočtů. Je ostudné, jestli se čeká na Evropskou unii, až ta něco podnikne, když se s tím máte vypořádávat už v národní rovině. Tady je jasně společný zájem EU i dotyčného členského státu.

Fakt je, že když jste byla v Praze letos v březnu, osmělil se po vaší kritice i premiér Sobotka a Babišovi střet zájmů vyčetl. Ten to odmítl s tím, že Sobotka nechápe rozdíl mezi podnikáním a držbou akcií. De facto mu řekl, ať drží pusu.

Jo? (smích – pozn. red.)

A tím celá věc utichla.

Ale proč?

Tak část médií ministr přímo zakoupil…

V Evropě už jsme taky zažili Berlusconiho... Můžu vám jen říct, že stav, kdy už není možná svoboda tisku, považuji za ohrožení svobody jako takové. I tady by byl zájem EU na místě. Jsem poslankyně, jsem tedy do určité míry zodpovědná za evropské peníze, takže vidím, jak z programů pro rozvoj venkova nebo ze strukturálních fondů ještě posíláme peníze do médií, aby tyto evropské programy propagovaly, tedy že tyhle lidi EU ještě financuje. Je třeba připravit změnu, kde bude jasně řečeno, že z těch a z těch programů budou škrtnuty peníze na práci s médii, pokud se ty peníze používají k financování oligarchů. Taková situace jasně nastala v Bulharsku – a zjevně i v České republice. Mě velmi mrzí, že je evropská myšlenka tímto způsobem diskreditována. Evropské peníze skutečně nejsou od toho, aby se z nich ještě financovali politici. Způsobuje to zbytečnou nerovnováhu na politickém trhu. Mimochodem, tyhle praktiky přinášejí Evropské unii špatnou pověst i v mém rodném Německu.

O co přesně jde v Bulharsku?

Tam taky mají politiky, jimž patří média, a ta média inkasují peníze z unijních programů. To je problém Bulharska. Problém takového rázu, jaký máme v České republice, se vyskytuje zřídka, proto musíme najít společně sílu ho řešit.

Jak jste myslela to, že podobné nepravosti přispívají i v Německu k neoblibě EU?

Prostě to poškozuje pověst Unie – nejen v Německu, po celé Evropě. Zdá se mi, jako kdyby ten váš konflikt zájmů byl zřejmý všem kromě těch, kterých se přímo týká.

Došly do Evropské unie zmiňované tendence teprve s rozšířením EU o středovýchodní Evropu před deseti lety, nebo je pozorujete i v tzv. staré Evropě?

Co vím, vyskytují se především v nových členských státech. Tam často politická scéna právě prochází velkým zlomem. Asi i kvůli praktikám dřívějších politiků. Objevili se tedy lidé, kteří vyhlásili, že to budou dělat jinak. Tento slib – já nebudu korupčník – ale už je okamžitě ohrožen, pokud ti noví politici nechají svoje firmy financovat přímo přes národní nebo evropské rozpočty. Rozumíte, takhle jenom promrháte další šanci. Pozoruji, že politická nestabilita v nových členských státech vede k tomu, že se noví lidé strašně rychle dostanou z nuly na sto procent, ocitnou se v parlamentu a bez přestávky pokračují do vlády. Tento překotný vývoj s sebou přináší nové problémy, ty už je jasně vidět. A my máme povinnost na nové problémy nějakým způsobem reagovat – v tomto případě konkrétně vyloučit firmy politiků z pobírání evropských dotací. Řeknu vám, že někdo takový by se na evropské úrovni nikdy nemohl stát komisařem, nesměl by nastoupit do žádného evropského úřadu. Mohu Čechům jenom poradit, aby si to, co je obvyklé v Evropě, zavedli i doma. Určité standardy je třeba držet za každou cenu a Česká republika je v tomto ohledu nedodržuje. Přála bych si, aby v sobě česká politika našla sílu to vyřešit, poněvadž jestli ji nenajde, přijdete o další kousek demokracie. Zaplatíme za to společně, všichni v Evropě.

Myslíte, že pro své plány získáte v Evropském parlamentu většinu?

Předpokládám. Neumím si představit, že by něco tak samozřejmého nemělo většinu. Bude to možná chvíli trvat, ale já tu většinu obstarám. Spát to rozhodně nenechám.

Rozumím, ale návrhy lze v parlamentním procesu různě upozaďovat. Projednává se to, pak se to ještě pošle do toho či onoho výboru…

To se může stát kdykoliv, ale já budu vytrvalá a budu to téma držet.

Po vaší první kritice z března ministr Babiš a jeho lidé tvrdili, že jste byla navedena politickou opozicí tady, především TOP 09, stranou, která je spolu s vámi v Evropské lidové straně EPP.

To není pravda, já nikoho ze stran, které mi jmenujete, v podstatě neznám. Měli jsme ve frakci Evropské lidové strany kdysi kolegy z ODS, ale co odešli do frakce Evropských konzervativců a reformistů, neměla jsem s lidmi z české politiky vůbec kontakt. Vůbec jsem nevěděla, že v EPP je taky nějaká česká strana. Než jsme jeli na vizitu do České republiky, s žádnými vašimi europoslanci jsem ani nemluvila. Máme teď v rozpočtovém výboru českého kolegu, pana Zdechovského (zvoleného za KDU-ČSL – pozn. red.), ale ten je tu nově.

Jak jste tedy k tomu Babišovu střetu zájmů přišla?

Před naší jarní cestou do Prahy jsem o něm vůbec nevěděla. A to jsem se na cestu opravdu připravovala, měla jsem nastudované některé případy čerpání peněz, o kterých se předtím psalo na internetu (Grässleová má na mysli především problémy s čerpáním v ROP, tedy v krajích, a případ stavební firmy Viamont bývalého ministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka, o němž se ve zprávě také píše – pozn. red.). Vztahy v parlamentu tu nehrály žádnou roli. Tohle je vážná kritika, je vážné, pokud takový střet zájmů připustíme. Já sama se v EP problematikou střetu zájmů zabývám deset roků. To mi přijde moc jednoduché, aby mi někdo předhazoval: ta nám chce politicky škodit. Ne! Já pana Babiše neznám, těším se na setkání, ale fakt je, že každému africkému státu by byla zastavena rozvojová pomoc, pokud by provozoval takovýto systém, pokud by tam byly možné takové věci jako u vás.

Budoucí komisařka z České republiky, Věra Jourová, před časem tvrdila, že Babiš už se Agrofertu zbavuje, což nebyla a není pravda. Je to pro vás problém?

Já jsem v prvé řadě ráda, že paní Jourová nebude zodpovědná za regionální fondy, jak byl původní plán. Věřím, že jako členka komise si také uvědomí, jak vážná věc je střet zájmů, jaký vidíme u pana Babiše.

Je něco takového představitelné v Německu? Vaše politická scéna taky není složená z andělů, nicméně aby ministr financí…

… současně ovládal firmu s dotačními tituly? To vás mohu ubezpečit, že by možné nebylo. V Německu platí ministerský zákon. A ten takovou konstrukci zakazuje. Pokud by si to u nás člověk, který pobírá veřejné peníze a současně o veřejných penězích rozhoduje, přesto dovolil a veřejné peníze inkasoval nějakou oklikou, musel by okamžitě odstoupit. Mimochodem by se také dopustil trestného činu zpronevěry. A státní zástupce už by zahájil vyšetřování. Mluvil jste o aférách v německé politice. Ano, každou chvíli se provalí případ nějakého politika, který zjednává neoprávněnou výhodu svým známým, někomu něco přihraje, jako teď v Bavorsku paní Haderthauerová (šéfka kanceláře bavorského premiéra, odstoupila v září kvůli staré aférce, v níž šlo o firmu jejího manžela-lékaře; chovanci pro firmu měli vyrábět modely autíček – pozn. red.). Musela samozřejmě rezignovat. Pan Babiš systémovým míšením politiky a byznysu škodí demokracii v České republice a škodí i svým vlastním politickým ambicím.