Vesnice má šest set obyvatel, jeden obchod a jednu kavárnu, u dálnice stojí supermarket. Každých deset let ubývá pětina obyvatel a ubývat bude dál, protože polovině místních je přes 65 let a dětí do patnácti tu žije padesát. „Byl to dobrý kraj,“ vzpomíná osmdesátiletý stařec. „Možná tu byla těžká a špatně placená práce, ale lidé přinejmenším koncem týdne nějaký plat dostali. Teď tu nic není,“ řekl redaktorům německého rozhlasu, kteří se do vesnice Fratel vypravili zkoumat liduprázdné končiny Portugalska.

V Česku ještě takové vesnice nejsou. Řada regionů se také vylidňuje, to je pravda. Přesto to jde polovičním tempem než ve Fratelu – a také se začalo později než v roce 1950, kdy nastal pád portugalského venkova. Nutno ovšem uznat, že některá opatření současné vlády směřují k tomu, aby se pohyb zrychlil. Zničující dopady může mít zavedení EET.

Pět tisíc zrušených obchodů

Elektronické pokladny plošně likvidují služby v nejmenších vesnicích, zjistil Svaz místních samospráv (SMS). V prosinci je začaly používat hospody, v březnu to čeká maloobchod a většina obcí to poznala na tom, že se nějaké provozovny zavřely, případně se k tomu chystají. Dotazník SMS vyplnilo něco přes čtvrtinu z 6258 českých měst a obcí. Celkem 970 starostů napsalo, že se u nich provozovny zavírají, jiných 754 nic takového nezažilo ani neočekává. Mezi ně pochopitelně patří i správci vesnic, kde žádné hospody a obchody nebyly ani před nástupem EET.

V jedné obci může být zavřeno víc podniků. Ze čtvrtiny tuzemských obcí přišlo hlášení o 1374 provozovnách, které byly zrušeny nebo jsou těsně před zrušením. Proto se dá předpokládat, že v celé republice skončí 5000 obchodů a hospod. Pravděpodobně jich bude víc, protože ankety se nezúčastnilo žádné z velkých měst, kde bez velkého zájmu samosprávy končí desítky provozoven.

Dotazník upozorňuje především na osud malých obcí do pěti set obyvatel. Na jednu z nich připadá jeden a půl zrušeného podniku, u řady z nich tedy končí i poslední provozovna.

„Zatím nemůžeme říci, jaký bude konečný dopad na malé obce,“ míní tajemník SMS Tomáš Chmela. Není prý pochyb, že jejich starosty čeká vážné dilema. „Obchody budou čím dál víc požadovat, aby za ně obce platily nájmy, a prodávat se bude třeba jenom dopoledne,“ vysvětluje Chmela. V řadě regionů už jde jenom o to, udržet stav, jaký byl v posledních letech socialismu, kdy starosta a ředitel Jednoty (dnes COOP) v blízkém městě dohadovali, za jakých podmínek obchod ve vsi udrží.

Malé hospody nemají šanci, zvláště takové, které někdo z místních provozuje jen jako své hobby. Skončí také spolkové akce typu hasičských bálů. „Kdo by se otravoval s EET, když v obci třeba ani nemají signál pro internet a musí vyřizovat účty po pracovní době v blízkém městě, kde spojení funguje?“ popisuje těžkosti obyčejných hospodských expert Sdružení malých obcí.

Po operaci s pokladnami se může stát, že ze stovek vesnic zůstanou jen názvy na mapě a jako obce přestanou fungovat. Přestanou totiž plnit minimální podmínku, aby fungoval živnostenský sektor a malé podnikání. „Pokud chtějí obce přežít, musí v nich fungovat služby,“ tvrdí poslanec z TOP 09 Herbert Pavera, který je zároveň starostou obce Bolatice na Hlučínsku.

Poslední ať zhasne

Zaváděním EET nebudou zničeny kvetoucí vesnické komunity, pokladny však mohou posloužit jako rána z milosti pro ty obce, které nedokázaly čelit širokému trendu vylidňování. V Česku existuje 205 malých regionů (správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Zhruba polovina má potíže s odlivem populace, jak dokládají údaje o tom, že v devadesáti z nich za posledních patnáct let ubylo obyvatelstva, zároveň se v osmdesáti z nich zvýšil průměrný věk o víc než čtyři roky.

Vážný problém má 24 regionů, kde se počet obyvatel snížil o pět až deset procent. Patří mezi ně pět oblastí, kde se tlumí těžký průmysl, tedy Karvinsko, Havířovsko, Těšínsko, Litvínovsko a Sokolovsko. Jinak se ale jedná výhradně o tzv. odlehlý venkov především v širším zázemí pohoří Jeseníky, ale také na česko-moravském pomezí od České a Moravské Třebové přes Konici až do Telče, Dačic a Pacova. Vylidňují se regiony v české části Sudet, zvláště Broumovsko, Tanvaldsko, Kraslicko či okolí Mariánských Lázní, ovšem problémy má i Luhačovicko na dohled od slovenské hranice.

Do výčtu se překvapivě dostaly také idylické jihočeské obce, které mohou nejlépe posloužit jako příklad, na němž se dá ukázat, proč se venkov vylidňuje. Důležitou kapitolou byl vznik střediskových obcí během normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Do nich se soustředila veškerá výstavba i státem organizované služby a okolní vesnice ztratily samostatnost. Podrobné údaje Českého statistického úřadu však ukazují, že právě tyto obce, zaplevelené nepříliš komfortními bytovkami, se začaly po roce 2000 nejrychleji vylidňovat. Příkladem je Pacovsko, kde ubylo sedm procent obyvatelstva. V pětitisícovém Pacově žilo před patnácti lety téměř 5300 lidí, jejich počet poklesl loni k úrovni 4800 obyvatel. Dvě stě jich ubylo stěhováním, zároveň se jich o dvě stě méně narodilo, než zemřelo. Ještě horší bilanci mají menší střediskové obce, jako jsou Lukavec, Kámen či Bratřice. Lukavci poklesla populace za patnáct let z dvanácti set na tisíc, v jeho případě se lidé především odstěhovali.

Po pádu komunismu se zdálo, že venkov může znovu ožít. Obnovily se nedlouho předtím zrušené obce, na Pacovsku například Důl, Dobrá Voda, Eš, Lesná, Salačova Lhota nebo Věžná. Mají maximálně 120 obyvatel, nabízejí však místa pro novou výstavbu, mohou využít zázemí služeb v blízkém Pacově a leží blízko silnice do dvacet kilometrů vzdáleného regionálního centra v Táboře. Na druhé straně se stejný počet malých vesnic na Pacovsku vylidňuje, což u nich může vést k blízkému zániku. Je zde k vidění nejmenší obec republiky s názvem Vysoká Lhota a patnácti obyvateli, přitom ještě v roce 2000 jich bylo třicet. „Vždy záleží na tom, jaký je starosta a jaké dokáže vytvořit lidem podmínky,“ vysvětluje prosperitu některých vesnic Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí. Likvidace hospod a vesnických obchodů může ukončit prosperitu malých enkláv, které se všeobecnému úpadku odlehlých oblastí dosud vymykaly.

Pacovsko je regionem s nejvyšším průměrným věkem, ten zde překračuje úroveň 44 let, přesto není výjimkou mimo jiné i z toho důvodu, že průměr zvyšuje domov důchodců v Pošné. Na Dačicku se rychlostí necelých deseti procent za patnáct let vylidňují větší obce typu Dačic, Studené a Slavonic, o něco rychlejší je to u menších „střediskových vesnic“ typu Budče, Českého Rudolce nebo Dešné, naopak se najde sedm malých vesnic, kde lidí přibývá.

Nedosahuje to rozměrů portugalského Fratelu, přesto lze kreslit katastrofické scénáře. V regionu, kde se průměrný věk zvyšuje pětiletým tempem za patnáct let, poklesne počet obyvatel na polovinu během jednoho lidského života. Pokud se občané zároveň stěhují pryč jako na Pacovsku, dá se to stihnout i dříve než za padesát let.

Recept na záchranu

Na okraji Čejkovic, pár metrů za Templářskými sklepy, našly desítky lidí práci v dvoupatrové budově označené sluncem se čtyřiadvaceti paprsky. Je jasné, že se návštěvník ocitl v bylinkářském impériu Sonnentor, které začal v roce 1988 budovat Johannes Gutmann z dolnorakouské obce Sprögnitz. Chlapík, který dodnes nosí venkovské kožené kalhoty a velké brýle s červenými obroučkami, začal prodejem bylin na vesnických trzích, postupně pro spolupráci získal desítky venkovanů z oblasti Waldviertel u české hranice a dnes kontroluje přes polovinu byznysu s bylinami, čaji a dalšími bioprodukty v Rakousku. Zaměstnává tři sta lidí, z toho téměř stovku v moravských Čejkovicích, a nakupuje nejen u rakouských, ale také českých sedláků. Jeho obchody se najdou i v Bavorsku a pronikly též do Brna.

Sonnentor je příkladem toho, že se s vylidňováním dá bojovat. Region Waldviertel trpěl po válce tím, že ležel přímo u železné opony s Československem, po jejím otevření se zjistilo, že v konkurenci laciné české práce neobstojí zdejší strojírenské podniky. Vídeňská ekonomka Andrea Komlosyová popisuje ve sborníku Země na hranici, země v srdci, jak se negativní trend dlouho nedařilo zastavit ani intervencemi od spolkové země Dolní Rakousko. Otevírání průmyslových zón se neosvědčilo, protože noví investoři už nemohli na vylidněném venkově najít žádné lidi. Podpora obchodních center vedla k zabírání zemědělské půdy nevzhlednými hangáry a likvidaci tradičních obchodů v městských centrech. Nenaplnila se vize, že lidé ze zapadlých vísek budou pracovat přes internet pro firmy ve velkých městech. Waldviertel se těžko mohl stát zázemím 150 kilometrů vzdálené Vídně, proto i v prvních deseti letech nového století přišel o pět procent obyvatel.

Komlosyová tvrdí, že úbytek populace a útěk podnikatelů měl i pozitivní rozměr, protože otevřel prostor pro místní talenty. Gutmann ze Sonnentoru vytvořil střechu pro řadu místních sedláků, kteří dokázali dodávkami obyčejných bylin udržet tradiční statky. Jenom pár kilometrů od české hranice v městečku Weitra (česky Vitoraz) založila švadlena Elfi Maisetschlägerová obchod, kde prodává lidové kroje. Může vyjít z dosud živé místní tradice a zaměstnat kolegyně, které přišly o práci po krachu místních textilek, proto není divu, že expanduje po celém Dolním Rakousku. Zemská vláda investuje do turistiky, a proto třeba obnovila ve Waldviertelu úzkokolejku, větší význam však má podpora výroby „českého skla“ ve Vitorazi i v nedalekém Nagelbergu. Po roce 2010 se odliv venkovanů z Waldviertelu zastavil a do malých měst se vrací život.

Před záchranou rakouského venkova musel ustoupit i ministr financí. V květnu 2016 nařídil používat elektronické pokladny každé provozovně s tržbami přes 15 tisíc eur ročně. Zasaženy byly venkovské trhy, kde kdysi začal vzestup Sonnentoru, zemědělské a hasičské slavnosti. Pozdvižení bylo ohromné, přispělo k nečekanému úspěchu radikální pravice při prezidentských volbách a už koncem června vláda zákon zmírnila. Pokladnu nemusí mít provozovny s tržbami do 30 tisíc eur, elektronické evidenci se vyhnou všechny venkovské spolky.

Povodně, hotely a EET

Tuzemské intervence do venkova zatím likvidují, co ještě zbylo nebo se podařilo vytvořit po listopadu 1989. Peníze na venkov proudí především v rámci evropských zemědělských programů. Milan Boleslav ze Svazu marginálních oblastí tvrdí, že skutečně pomáhaly v období pravicových vlád. Tehdy peníze přednostně šly do podhorských oblastí a umožnily tamním zemědělcům, aby se přeorientovali na bioprodukty. „Mlékaři si stěžují, že dostávají za litr mléka sedm nebo nebo osm korun, přitom se může do Německa prodávat biomléko za třináct korun,“ říká Jiří Mach z Českolipska, jeden z těch, kdo objevili nové perspektivy.

Po nástupu středolevé vlády se však dotace mnohem víc zaměřily na velké koncerny. Velkofarmy inkasují na hektar stejné částky jako malí sedláci, zároveň ministr zemědělství Marian Jurečka vypsal dotační program, kde je možné získat až desítky milionů na obnovu zemědělských provozoven. Nárok mají ti, kdo seženou bankovní úvěr ve stejném řádu.

Takové dotace nepomáhají. V severní části Nymburska začalo lidí přibývat zásluhou blízkosti Prahy. „Lidé se chtějí usadit. Místo k bydlení si vybírají třeba podle toho, jak se jim líbí škola,“ popisuje poslední období místostarosta Dymokur Tomáš Czernin, který loni nastoupil za TOP 09 do Senátu. Počet obyvatel se od roku 2000 zvýšil ze sedmi set padesáti o stovku, obdobný je vývoj i v okolních obcích. Úbytek zaznamenal pouze sousední Křinec s třinácti sty obyvateli, jichž bylo před patnácti lety o padesát více.

V Křinci působí jeden z největších zemědělských podniků Nymburska ZAS Podchotucí z koncernu Agrofert. Hospodaří na 25 čtverečních kilometrech zemědělské půdy a za rok 2015 inkasoval z Bruselu 18 milionů. Pro velkovýrobu na nedohledných lánech však stačí jen 22 zaměstnanců, a tak peníze s oklikou přes Křinec končí v bilanci mezinárodního koncernu. „Lidé neodcházejí kvůli Agrofertu,“ odmítá senátor Czernin spekulaci, která je nasnadě. Křinec podle něj trpí něčím jiným. „V posledních letech ho zasáhly povodně, poslední před čtyřmi lety. To asi hodně lidí může odradit,“ předpokládá.

Další evropské miliardy přišly na podporu turistiky. Z regionálních dotačních programů se stavěly nové hotely, opravovaly lázně a sjezdovky. Svaz obchodu a cestovního ruchu si zaplatil průzkum, z nějž vyplývá, že se investice do hotelů a sjezdovek vyplatí a že odlehlý venkov zachraňují před úplným zestárnutím a vylidněním. Svaz dokonce nabízí prezentaci, podle níž se poměry významně zlepšily v horských střediscích, jakými jsou Špindlerův Mlýn nebo Bedřichov, či v jiných turistických centrech, zatímco lidí ubývá tam, kde se do hotelů neinvestovalo. Zdá se však, že tyto údaje byly vybrány účelově. Lokality s horskou turistikou včetně Trutnovska a Jilemnicka nebo západočeský lázeňský trojúhelník ve skutečnosti patří do poloviny regionů, kde lidí ubývá. Tanvald v Jizerských horách je na devatenáctém místě žebříčku oblastí s nejrychlejším úbytkem obyvatel, a je na tom dokonce hůř než izolovaný Frýdlantský výběžek v sousedství.

Svaz obchodu a cestovního ruchu je protagonistou zavádění pokladen EET, které podle jeho prezidentky Marty Novákové narovnají podnikatelské prostředí. Je jasné, jak by takové narovnání v odlehlých vesnicích vypadalo. Zanikne dosavadní infrastruktura a volný prostor zaberou velké investice s bruselskou podporou. Když základní služby nahradí možnost sezonní práce, vylidňování venkova se urychlí.

„Uvidíme, jak velký bude náraz,“ odmítá tajemník Chmela předpovídat, co bude v malých obcích od března, až EET dostanou všechny obchody. Starostové teď podle něho budou přemlouvat Generální finanční ředitelství, aby zvýšilo limit, od kterého musí EET pořídit vesnické spolky. „Dnes musí účtovat od příjmů 175 tisíc ročně – a do toho spadne každý,“ uvádí jeden z důvodů, proč může v nejbližší době zaniknout spolkový život, který přetrval i období nejhlubšího komunismu.