Nová legislativa vrátí stav věcí do temné minulosti

Kapitulace sněmovny v boji s úplatky

Nová legislativa vrátí stav věcí do temné minulosti
Kapitulace sněmovny v boji s úplatky

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Bohulibý úmysl, na kterém se shodnou všechny politické strany, má jméno „podpora investic“. Proto také sněmovna schválí na probíhající schůzi novelu zákona o veřejných zakázkách. Jeho dosavadní paragrafy totiž bránily vůbec nějakou zakázku uskutečnit, stěžují si úředníci, hejtmani, starostové i stavební firmy. Poslanci jejich tlaku podléhají. S investicemi tím ovšem podpoří také korupci.

Jednou jsme něco podobného zažili. V prosinci 2005 schvalovala sněmovna jinou novelu stejného zákona. Úmysl byl shodný. „Vláda Jiřího Paroubka ve svém programovém prohlášení deklarovala podporu investování. Důkazem toho je nový zákon o veřejných zakázkách,“ ohlásil novelu ministr pro místní rozvoj Radko Martínek (ČSSD). Zdůraznil také, že se při investicích sníží byrokracie a omezí korupce. Návrh schválili nejen poslanci vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody, ale také komunisté. Občanští demokraté se zdrželi hlasování.

Tehdy se dostal do zákona slavný paragraf 59, který ve čtvrtém odstavci pravil: „Objektivním kritériem pro omezení počtu zájemců podle odstavce 1 může být rovněž náhodný výběr provedený losem.“ Tak vzniklo nejlepší číslo tuzemského korupčního cirkusu, slavné losovačky. V letech 2006–2012 je ve velkém využívaly státní úřady, radnice i krajské úřady, nejslavnější případy jsou z Ústeckého, Jihočeského a ze Středočeského kraje za hejtmana Davida Ratha. Skončilo se s nimi až zásahem ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského (Věci veřejné) v dobách vlády Petra Nečase (ODS).

Teď ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová a Karla Šlechtová (obě ANO) předložily v novele zákona o veřejných zakázkách další návrhy s korupčním potenciálem. Jourová nechala své úředníky sepsat novelu, kde vymazala paragraf, podle kterého je třeba zrušit každou veřejnou soutěž, do níž se přihlásí pouze jeden zájemce. Zmíněný paragraf rovněž prosadila před dvěma lety Nečasova vláda, teď si však úředníci, hejtmani i starostové stěžují, že se tím veřejné soutěže neúnosně zdržují. Není to pravda. Úřady sice musí soutěž s jediným zájemcem zrušit, mohou však obratem v urychleném řízení vyhlásit novou soutěž, která jediného zájemce připouští. Zdržení dosahuje nejvýš několika týdnů. Zrušením paragrafu se tedy soutěže významně nezrychlí, otevře se však znovu možnost ušít soutěž na míru předem vybranému zájemci. Komu se to nebude líbit, ať si najme právníka, zaplatí kauci, stěžuje u antimonopolního úřadu a pak ať si počká, jak stížnostmi zavalený úřad jeho podání vyřídí.

Zákon pro slušné lidi

Další novinku doporučila při jednání sněmovního výboru nová ministryně Karla Šlechtová. Napříště bude při stavbách povoleno až 50 procent víceprací, i když dosud se směla zakázka zvýšit jen o 20 procent. Tento návrh má racionální jádro. Stát, kraje i města jsou nuceny vybírat projektanty, kteří nabízejí dumpingové ceny. Projekční firmy odvedou nekvalitní práci, během stavby se pak musí měnit prováděcí dokumentace a spolu s ní zadávat „vícepráce“. Státní ani komunální úředníci nedokážou rozeznat, jestli jsou projekty kvalitní, nebo odbyté, a proto je správné, aby měli možnost na žádost stavebníka změnit projekt třeba z poloviny.

Tato argumentace zapomíná, že vícepráce jsou další legendou místní korupce. Veřejné soutěže zvláště na silnicích vyhrávaly firmy s nerealisticky nízkou cenou, protože byly předem domluveny na vícepracích. Není známo, že některá ze staveb Ředitelství silnic a dálnic v posledních letech nedosáhla dvaceti procent víceprací, a tím zpravidla i příslušného zvýšení nákladů. Možnost padesátiprocentních víceprací umožňuje rozvíjet korupci do nové kvality.

Novela zákona o veřejných zakázkách otevírá protikorupční zábrany s odůvodněním, že je třeba urychlit investice. K tomu politici hnutí ANO dodávají další argument: zákony je třeba psát pro slušné lidi, nemůžeme předpokládat, že všichni kradou. To je posun proti dřívější rétorice hnutí, které stejně jako nevládní společnosti upozorňovalo, že při zadávání veřejných zakázek třeba v dopravě, zdravotnictví nebo IT vznikly pod dohledem prohnilých politiků klientelistické systémy, ve kterých se odváděly provize z každé veřejné zakázky. Dnes něco podobného nehrozí, protože do vedoucích pozic nastoupili poctiví lidé z hnutí ANO, kteří na všechno dohlédnou. Nepotřebují k tomu ani dosavadní právní nástroje. Protikorupční tažení může skončit. Protože už dnes je líp.