Dovolená na prahu katastrofy
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Kam se vrátíme ze svých dovolených? Až bude daleko za námi chorvatské pobřeží, až jenom ve vzpomínkách zůstanou pivní stánky u Novomlýnských nádrží nebo Lipenské přehrady, v jaké realitě se ocitneme? Budeme v zemi, která se bude postupně připravovat na to, že začne fungovat jako firma, protože jak předpovídají průzkumy a média, jenom zázrakem se na podzim nestane novým premiérem Andrej Babiš. Někdo se může těšit na to, že nastane konečně pořádek, pro mnohé to však znamená raději se nevracet.
Přesto není třeba na dovolenou odjíždět s představou převratných změn, nebo dokonce s nějakými chmurnými myšlenkami. Věřit průzkumům a mediálním zkratkám dnes soudný člověk nemůže.
Jeden rok, sedm špatných průzkumů
Je pravda, že Babiš slibuje změnit stát tak, aby fungoval jako firma, a že to jsou jen jiná slova pro omezení demokracie. Volby však ještě nevyhrál, to je další fakt. K dispozici jsou průzkumy veřejného mínění, při kterých naposledy agentura STEM znovu opakovala, že Babišovo hnutí získá přes 30 procent hlasů, zatímco komunisté a sociální demokraté jsou těsně nad deseti procenty. ODS je pod nimi a se ziskem 5-7 by se do sněmovny dostali ještě TOP 09 a lidovci. To by ovšem musela KDU-ČSL rezignovat na svůj plán, že utvoří volební koalici se STAN. V překladu do poslaneckých mandátů by Babiš disponoval 92 hlasy a mohl by si vybírat, koho z ostatních vezme do vlády. S komunisty by měl ústavní většinu.
Zároveň Babišovy noviny Mladá fronta DNES přinesly na titulní straně rozhovor s novým lídrem ČSSD opatřený titulkem Zaorálkův pokus o zázrak. Text se na první pohled tváří objektivně, podsouvá však tvrzení, že by byl zázrak, kdyby se patron listu nestal premiérem.
Nutno znovu připomenout, že žádné volby v posledním roce nedopadly tak, jak to podle průzkumů vypadalo čtyři měsíce nebo i kratší dobu před nimi. Celý svět omráčil velký třesk, se kterým v dubnu vstoupil do prezidentského paláce v Paříži Emmanuel Macron. Ovšem loni v prosinci se Francouzi na vánoční svátky připravovali s tím, že prezidentem bude někdo z dvojice Marine Le Penová a François Fillon s preferencemi přes pětadvacet procent. Macron tehdy měl polovinu. O něco menší šok zažili Britové, kde šest týdnů před parlamentními volbami chtěla volit konzervativce polovina voličů a jen čtvrtina labouristu Jeremy Corbyna. Nakonec Corbyn prohrál o 2,5 procenta. Loni před vánočními svátky se také zdálo být jisté, že nejsilnějším nizozemským politikem bude populista Geert Wilders, kterému průzkumy slibovaly 35 mandátů ve stopadesátičlenném parlamentu. Po březnových volbách jich měl dvacet a na celé čáře prohrál s dosud vládnoucími liberály.
Rakouským prezidentem měl být podle průzkumů ze srpna 2016 radikál Norbert Hofer, který porážel o šest procent zeleného Alexandera Van der Bellena, v prosinci však vyhrál o osm procent Van der Bellen. Armin Laschet z CDU se stal v květnu premiérem spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a bylo to jen dva měsíce poté, co v průzkumech prohrával o víc než deset procent. A nejznámější je případ Donalda Trumpa, se kterým průzkumy jako s americkým prezidentem také nepočítaly. Jiné významné volby v euroatlantickém prostoru v posledních dvanácti měsících nebyly. Z českého pohledu bylo zajímavé, jak se loni v březnu volil slovenský parlament. Smer Roberta Fica tehdy přišel oproti prosincovým preferencím o 15 procent.
Jistě je správné se zajímat o politiku, ke které jako důležitý folklorní prvek patří i volební prognózy. Nechat si kvůli předpovědím kazit dovolenou je ovšem stejně pošetilé jako se bát toho, že mi vyhoří dům, který jsem ještě nezačal stavět.
Přehledný svět Balkánu
Nakonec je třeba přiznat, že existují dvě výjimky, kde letos předvolební průzkumy vyšly. Bylo to v březnu v Bulharsku, kde tradičně vyhrál Bojko Borisov s 33 procenty, přitom odhady z ledna a z února se lišily o necelé procento. Druzí socialisté dostali jen o necelá dvě procenta méně, než se dva měsíce před volbami čekalo, obdobně další tři strany. Také v srbských prezidentských volbách získal tamní hegemon Aleksandar Vučić absolutní většinu a rozdíl proti prognózám byl dvě procenta nahoru. Může se z toho usoudit, že nejstabilnější demokracie panuje v Bulharsku, resp. v Srbsku, a že také tamní výzkumníci veřejného mínění mají špičkovou evropskou kvalitu.
Z českého pohledu je ovšem zajímavé něco jiného. Preference odpovídají výsledkům voleb v zemích, kde mají politici pod kontrolou média. Správně instruovaní novináři pak dokážou zajistit, aby příliš dramatické zprávy nepřinesly zbytečné vzrušení do nehybných politických poměrů. Dalo by se říci, že to je i český problém, protože šéf ANO má pod kontrolou nejsilnější mediální dům. Lze přitom spekulovat, že se s ostatními mediálními magnáty nehodlá oslabovat vzájemnými útoky.
Z této úvahy se dá snadno vysvětlit pozoruhodný průběh posledních politických karambolů. Konflikt dvou nejsilnějších stran jednou o reformu policie, jindy o post ministra financí vyhrála ČSSD, v preferencích však vždy ztratila a naopak vyrostlo ANO. Voličům zřejmě nevadí, že se Babišovi lidé snažili pomocí úniků z vyšetřovacích spisů ovládnout důležité policejní oddíly, že je Babiš podezřelý z daňových podvodů a zneužívání státních orgánů. Podstatné přitom bylo, jak o případech informovala Babišova a ostatní mainstreamová média. Podstata případů se nevysvětlovala a skandály na preferencích nic nezměnily. Jenom se přitáhla pozornost na prominenty ANO, které pak získalo lepší preference.
V tomto směru budou volby zajímavé mimo jiné z toho důvodu, že se zjistí, jestli také v Česku může fungovat balkánský recept kontroly prostřednictvím médií. To se pozná podle toho, že se strnulé poměry včetně preferencí udrží i v posledních týdnech před volbami. Člověk se někdy rád bojí, zvlášť na dovolené vyhledává extrémní zážitky, tohle však příliš pravděpodobné není.