Jsou dny TOP 09 sečteny? Po sérii lokálních proher v komunálních a senátních volbách, po zmatku v pražské organizaci, která ztrácí primátora, a po dalším rozvolňování svazku se Starosty (STAN) tomu všechno nasvědčuje. Tedy všechno ne, pořád je tu ještě Miroslav Kalousek, politik s mnoha životy. Ale není toho už i na Kalouska nějak moc?

Proti hnědému nebezpečí

Ačkoliv první místopředseda TOP 09 takový výklad popírá, existence strany byla po většinu jejího dosavadního trvání ze všeho nejvíc pokusem přeskupit síly na pravici a nahradit výsadní postavení ODS. Kalousek ve spolupráci s předsedou Karlem Schwarzenbergem podle svých sil a schopností přispívali k marginalizaci modrých. To, že největší vinu na svém pádu nese ODS sama, je jiný příběh.

Platí, že zhruba po roce od sestavení Nečasovy vlády už Kalousek svůj destruktivní talent užíval k oslabení silnějšího partnera v koalici a že to dělal systematicky. Patří sem aféra ProMoPro, kdy právě on ze zákrytu, dalo by se říci po babišovsku, tedy bez důkazů, šířil zvěsti o tom, že ministr obrany Alexandr Vondra se přímo účastnil odklonu peněz z předražené zakázky k ODS. Aféra ProMoPro, dodnes nedotažená před soud, byla jedním z důležitých momentů, na nichž minulá vláda poztrácela společenskou legitimitu, přesněji řečeno kdy se o ni sama připravovala. Patří sem pravidelné pokusy z té doby ODS a v ní přežívající klausovské křídlo dehumanizovat – útoky na Nečase, že nepodepsal fiskální pakt (vyvádí nás z Evropy, skončíme jak po Bílé hoře; prosinec 2011), či kvůli subalternímu nahnědlému úředníkovi Ladislavu Bátorovi na ministerstvu školství až po melodramatické pokusy zablokovat na Ruzyni cisternou letadlo s podnikatelem Alexejem Torubarovem, jenž byl vydán do ruského gulagu nelidskostí ministra spravedlnosti za ODS. (Torubarov byl kupodivu z gulagu, ehm, z vazby, po dvou měsících propuštěn a později zatčen v Maďarsku.) Patří sem převrat na pražské radnici, kdy topkaři v čele s ambiciózním Tomášem Hudečkem ve spolupráci s tzv. mafiánskou částí pražské ČSSD odstranili primátora Bohuslava Svobodu, jednu z posledních oblíbených figur ODS. (Pravda, ještě předtím ODS „ukradla“ topce volební vítězství, když se sama dohodla s ČSSD.) Svoboda ovšem není natolik podmanivá figura, aby na něho veřejnost ve chvíli, kdy se jí neproducíruje s primátorským řetězem na krku, nezapomněla. Tento předpoklad topce, která Prahu chtěla pro potvrzení své dominance na pravici, vyšel. Jenže tím oslabila ODS v momentu, kdy už nastupovaly úplně jiné síly.

K politice zřejmě vyhlazovací války patří a Kalouskova vytrvalá práce na marginalizaci ODS by dnes, při zpětném pohledu, nemusela tolik vadit, kdyby byl schopen dobyté místo sám natrvalo zabrat. K tomu však, jak se právě v posledních dnech ukázalo, TOP 09 sílu nemá – a tady se z Kalouskova díla stává příběh jedné velké nezodpovědnosti.

Co se stalo v Praze

Miroslav Kalousek je výkonný člověk. Že si ale ani on nedokáže pohlídat všechno, se teď dosti plasticky ukázalo v dění kolem pražského primátora Tomáše Hudečka. Fakt je, že se tu proti topce spojilo několik zájmů najednou: Hudečkova mocichtivost, vysoká hra Andreje Babiše o hlavní město a k tomu patrně přibyly i obchodní zájmy miliardáře Daniela Křetínského.

Dlouhodobé nepřátelství mezi primátorem Hudečkem a šéfem pražské topky Jiřím Vávrou, které po volbách gradovalo, mělo řešit 15. října předsednictvo strany. Den předtím ovšem v Blesku vyšla fotografie z narozenin Ivana Vinše, lokálního politika v Praze 10 a spojence tamního loutkaře Tomáše Hrdličky. Blesk, od letoška ovládaný Křetínským, k sobě připlácl dvě fotografie, které dohromady měly budit dojem, jako kdyby na večírku Vávru osobně vítal Hrdlička, jakkoliv se Vávra ohrazoval, že přijel za Vinšem, o přítomnosti Hrdličky ani nevěděl a ani tam s ním nemluvil. Protože to byla koláž, nedokazoval tento publicistický počin vůbec nic. Rychlost, s níž na toto nic naskočil primátor Hudeček a začal požadovat Vávrovu hlavu, a to, že Blesk fotografie předtím sušil deset dní, tedy i přes volby, jsou podezřelé okolnosti. Křetínský má každopádně pro kooperaci s primátorem důvod, usiluje o odkoupení Pražských služeb, v nichž od letošního srpna drží menšinový podíl. Večer onoho dne, kdy Blesk zveřejnil fotky, spor Hudečka s Vávrou ještě gradoval, když se pohádali v televizi v přímém přenosu. Následovala večerní schůzka primátora s jeho dosavadním protektorem Schwarzenbergem a ranní rezignace.

S odstupem se objevuje verze, podle níž se Hudeček onoho středečního rána stal obětí podrazu starého pána. Prý byli dohodnuti, že na předsednictvu nabídne rezignaci, ovšem Schwarzenberg ji odmítne, a tím mu vystaví nový mandát důvěry. Historka nemůže nepocházet od Hudečka. Lidé, kteří na rozdíl od něho v TOP 09 zůstali, tvrdí, že tuto nepravděpodobnou interpretaci debat mezi Schwarzenbergem a Hudečkem už brzy po konání předsednictva kolportoval v kuloárech sněmovny Andrej Babiš.

A tady se dostáváme ke skutečnému důvodu Hudečkova odstranění. Žádné nezvládnuté vztahy s Vávrou, ve skutečnosti vedení topky nemělo jistotu, že si Hudeček za jeho zády nedomlouvá spolupráci s ANO. Schůzky, které sám Babiš zpětně napočítal tři, Hudeček před stranickými kolegy na přímý dotaz nejprve popřel a s pravdou vyšel ven až postupně a dosti neochotně.

Slabé stránky

Dezinformační kampaně nejsou ani v české politice nic tak nového, ale aby měly spojené divize protivníka takovou palebnou sílu, bylo až donedávna mimo Kalouskovu představivost. Málokdo mu bude vyčítat, že si před rokem a půl nedovedl představit nástup Babiše, to si před rokem a půl nedovedl představit nikdo ani mezi novináři, možná s výjimkou, ehm, Martina Komárka.

Méně omluvitelné je, že topka už v době, kdy Kalousek pracoval na vytlačení občanských demokratů, aniž by mohl vědět o Babišovi či pátrací akci ÚOOZ a státního zastupitelství v Olomouci, byla velmi malá strana. Tou zůstává dodnes. Občanských demokratů je i po vlně odchodů posledního roku ještě pořád 18 tisíc, strana tedy disponuje základnou, o niž se lze opřít. Historickým maximem TOP 09 bylo 3700 členů po prezidentské volbě, dnes jich je o sto méně. S útlou členskou základnou je sice možné tvářit se jako strana volebního typu (takhle kdysi pózovala Občanská demokratická aliance), nicméně omezený rezervoár vede k nutnosti sahat občas po všem, co se naskytne. Někdy taková taktika může zabrat – jako v případě televizního ekonoma Luďka Niedermayera –, někdy je z toho předem odhadnutelný propadák – jako v případě Martina Bursíka. Jeho nynější kandidatura do Senátu na Praze 1 nebyla žádnou splátkou předsedy Schwarzenberga kamarádovi, jenž ho kdysi přivedl do vysoké politiky, bylo to řešení z nouze, kdy strana sama nikoho zajímavého v tomto symbolickém okrsku postavit nedokázala.

Druhou velkou nevýhodou, která také souvisí s malou členskou základnou, jsou nevalné perspektivy ve vedení. Miroslav Kalousek občas používá figuru ,kdybychom jeli s předsedou v jednom autě, a nedejbože se oba zabili, o další existenci TOP 09 stejně nemám obavy'. Ve straně se však nikdo, kdo by se jí v takovém případě dokázal ujmout, neukazuje. Odhadem až polovina hlasů topky pochází z tzv. pravdoláskařských kruhů (není myšleno pejorativně), jejichž většina by Kalouska bez Schwarzenberga nevolila. Kalousek se upřímně nesnáší s lidmi typu Davida Černého, kteří Schwarzenberga vnímají jako svého společenského maskota. Kromě toho, že ze svého životopisu nikdy neodstřihne minulost ekonomického náměstka na ministerstvu obrany v 90. letech, mu tito lidé asi nebudou věřit témata, jako je starost o lidská práva ve světě, Tibet a Pussy Riot, jakkoliv je občas sám zvedne. Nazelenalá politika strany, vstřícnost k cyklistům v Praze, empatie k nevládním organizacím a samozřejmě vůči Evropské unii je z nemalé části nátěr, udržovaný pro potěchu starého pána. Nebýt Schwarzenberga, názory řekněme na přijetí eura by v poslaneckém klubu topky zněly jinak. Což je dobře a současně není, neboť to z TOP 09 činí další stranu s nevyjasněnou identitou. (Těmito pietními ohledy na předsedu připomíná topka německé liberály, kteří kvůli svému kmetovi Hansi-Dietrichu Genscherovi neuchopili euroskeptickou kartu – a už je z politické scény vytlačuje nová euroskeptická strana; svou názorovou rozpolceností začali být nesrozumitelní voličům i sami sobě.)

Silné stránky

A teď výhody, v zásadě jsou dvě. Vzhledem k tomu, jak se nálady v médiích, na vysokých školách, v akademickém prostředí posouvají doleva, sehrává topka se svým společenským pokrokářstvím a konzervativními názory v ekonomii v zásadě užitečnou roli. Mnoho jejích voličů by jinak skončilo u zelených. Zelení nepotřebují být přímo ve vládě, ještě vlivnější dokážou být z opozice. Jak ukazuje historie Zelených v Německu, od začátku 80. let se jim postupně a z opozice dařilo otočit veřejné mínění tak, že ze své země vyrobili nejzelenější z velkých států světa, stát schopný vnucovat své předsudky jiným v EU a ještě k tomu ohrožovat přenosovou soustavu u sousedů masivním rozvojem větrníků a solárních panelů. Topka v zásadě zdravým směrem kanalizuje hlasy, které by jinak českým zeleným pomohly překonat pětiprocentní hranici do sněmovny.

Ale to je detail proti tomu, že Miroslav Kalousek je dnes bohužel jediný výrazný a výmluvný oponent oligarchického pojetí demokracie, představovaného Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO. Slova šéfa ODS Petra Fialy pro deník ECHO24.cz o tom, že až začne ANO provozovat skutečně pravicovou politiku, bude pro občanské demokraty spojencem, později zlehčovaná jako nepochopená ironie, jsou v první řadě nepochopitelná – tím, že profesor politologie Fiala vůbec připouští možnost řadit Babiše někam na ose levice/pravice, místo aby v jeho případě trval na dělení stranická versus oligarchická demokracie.

Fiala mluvil z potřeby omluvit spojení své strany s babišovci na Praze 13. K podobným lokálním mesaliancím má nakročeno i topka – především v Příbrami a na Praze 10. Dohoda „na desítce“ bude obzvláště pikantní, neboť tu Kalouskovi kolegové dodají většinu Babišově ústřední figuře Radmile Kleslové, rozvědčici StB a pozdější průvodkyni Babiše po jeho podnikatelské cestě. Ale topka má připravený příběh o tom, že spojení s ANO byl jediný způsob, jak odstavit Tomáše Hrdličku. A v Příbrami se jí podobně naskýtá šifra středočeské Palermo, které tam místní organizace ODS, ČSSD (a KDU-ČSL) pospolu vytvořily. Věcně vzato je hlavně případ Prahy 10 mnohem závažnější mesaliancí s babišovci než Praha 13, vedení topky se však zřejmě dokáže vyhnout tomu, aby se do toho po fialovsku zapletlo. Místní koalice s babišovci rýsující se jinde (například na Praze 6) pak avizovaná nechuť z hlavního stanu topky zastavila, ještě než mohla začít vážná jednání.

Předseda Schwarzenberg v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil, že kampaň jeho strany proti estébákům a komunistickým fízlům „byla mimo“ a že to dnes bohužel „lidi nezajímá“. Takové diskuse se v TOP 09 po volebním debaklu skutečně vedou. Názor, že vedení strany propadlo negativismu a dokáže jen kritizovat a očerňovat politickou konkurenci, je ale podle dostupných zpráv slyšet ještě tak na nižších patrech strany, zatímco úplně nahoře ho aspoň částečně sdílí jen bývalý ministr zdravotnictví Luboš Heger, muž s vrozenou touhou po konsensu a tlumeném hovoru. Kalousek naopak dál trvá na tom, že taková témata, jako je Babišův kolosální střet zájmů nebo koncentrace pracovníků a spolupracovníků StB v jeho okolí, je třeba neustále opakovat, dokud se s nimi neprorazí do veřejného povědomí. Důležité je, že v tomto bodě má Schwarzenbergovu podporu.

Těžko dnes říct, jestli je to strategie chytrá, jakou má šanci na úspěch. Ale pokud se nechceme dopracovat do oligarchického modelu, je jediná možná. Zatímco ve špičkách ODS se aktuálně šíří úvahy, že i podstatná část těch voličů, kteří straně ještě zbyli, má vůči Babišovi respekt, čili útočit na něho by bylo kontraproduktivní, Kalousek se chová jako rozený spekulant. Nakupuje pozemky, po nichž dnes není poptávka, a pokud se obava z babišismu v české společnosti nakonec prosadí, bude se jeho politický kapitál rychle zhodnocovat.

Privátně Kalousek mluví o tom, že pokud by se prohrál tento boj o charakter demokracie v zemi, on by uvažoval o emigraci. Podle všeho to není póza. Souboj obou mužů je myšlený z obou stran vážně. Následující postřeh pochází od jednoho zahraničního velvyslance v Praze: ministr Babiš působí v konverzaci suverénně do chvíle, než padne jméno Kalousek. Pak reaguje nepřirozeně, asi že z něho jediného má ještě strach. Dění posledních dní v Praze se z tohoto pohledu dá interpretovat také jako pokus rozštípnout Kalouskovi a Schwarzenbergovi stranu, který Babišovi (a majiteli Blesku) zatím nevyšel.

Dnes je zřejmé, že TOP 09 čekají hubené časy. Do roku 2017, kdy vyprší smlouva o partnerství se STAN, už se těžko stane něco, co by mohlo zabránit rozvodu, a tím skončí sen o vybudování celorepublikové základny. Vývoj směřuje k tomu, že se topka řízeně zmenší do tvaru, v němž kdysi existovala ODA – principiálněji se tvářící adjutant po boku větší ODS. Je samozřejmě otázka, zda se občanským demokratům ještě může podařit znovu vyrůst. Ale to už bude jen a jen na nich. Mladší bratr se uklidnil a v dohledné době jim v růstu bránit nebude.