Český rozhlas, instituce s dvoumiliardovým rozpočtem a téměř 1600 zaměstnanci, přepřahá. Generální ředitel Peter Duhan nedosloužil celý svůj mandát, skončil o půldruhého roku dřív. Jeho náhlý konec byl především vyústěním tiché války mezi Duhanem a částí rady. Navíc Duhanův konec lemuje policií vyšetřovaný případ prodeje zámku v Přerově nad Labem. Podle vyšetřovací verze se počátkem března ekonomický náměstek Koliandr pokusil ovlivnit generálního ředitele ve prospěch podnikatele Jana Hnilici. Po zkušenostech posledních let víme, že samotné trestní stíhání českou policií ještě dlouho neznamená, že by skutková podstata musela být taková, jak se na první pohled jeví. Tady působí podivně už skutečnost, že uplácet se prý snažil zrovna muž, který nabízel rozhlasu za zámek 33 milionů korun, a tedy o třetinu víc než ostatní zájemci. Mezi nimi byl naopak Středočeský kraj (hejtman za ČSSD), a jeho zájem má tedy i politickou složku.

Korupci kolem zámku nahlásil policii sám Duhan, radní mu posléze zbytečně přísně vyčítali, že je nechal v nevědomosti, když o prodeji zámku měli rozhodovat (zamítli). Ať však vyšetřování dopadne, jak chce, do budoucna je důležité něco úplně jiného než okolnosti Duhanova odchodu a jeho osobní válka s radou. Změna na postu generálního ředitele se děje v nějakém politickém klimatu. A tím je éra rozvinutého babišismu (jak prý dnešní dobu na debatách svého Institutu definuje Václav Klaus), kterýmžto prizmatem je třeba posuzovat každou zásadní změnu ve státních a veřejnoprávních organizacích.

Komu by to připadalo jako babišoparanoia, tomu bych přál slyšet, jak se obě strany rozhlasové války (duhanovská a protiduhanovská) navzájem obviňovaly, že protistrana už je ve vleku Babiše. Jeden z radních, který proti bývalému generálnímu řediteli vystupoval, prý už je Babišův člověk. Oportunisticky přešel na stranu silnějších. Když naopak mluvíte s tím údajným dezertérem, slyšíte pravý opak: jde o to, najít Duhanovi nástupce, který by se nepomočil, pokud bude Babiš po příštích volbách premiérem. Je to to další z dlouhé řady indicií, v jak abnormální, nemocné demokracii dnes v České republice žijeme. Naše doba se vyznačuje tím, že na veřejnosti se všichni hráči tváří klidně, jako že se nic neděje, a pod povrchem pracují s předpokladem, že se v politice prohání všežravec a nepřestane, dokud neobsadí poslední enklávy, které mu ještě nepatří.

Hlavně pokorně

Těsně před vánočními svátky rozhlasová rada z třicítky uchazečů poslala do finále pět: děkana Fakulty sociálních věd UK Jakuba Končelíka, úřadujícího ředitele rozhlasu Reného Zavorala, Michaela Kralerta z České spořitelny, který už kdysi pracoval v managementu ČT a má zkušenosti i z televizí na Slovensku nebo v Rumunsku, bývalého novináře, dnes právníka v Bohnicích Tomáše Němečka a konečně Tomáše Skřivánka z nakladatelství Mladá fronta, který dříve šéfoval deníku E15 a časopisu Euro.

Mezi lidmi z oboru se docela často vyskytuje přání nahmátnout po Duhanovi někoho, kohokoliv, když to nebude exponent Agrofertu. Dobře to lze ilustrovat na Tomáši Skřivánkovi. Neřeším teď, jestli je před volbou plánovanou na 20. ledna favorit, nebo ne, podle zdrojů Týdeníku Echo bude volba vyrovnaná a může padnout v zásadě na kohokoliv z dané pětky. Důležité na Skřivánkovi je, že vypadá přesně jako typ pro tuto dobu, kdy není čas vyhlížet prince na bílém koni. Ekonomický deník E15 postavil před osmi lety na zelené louce, v době, kdy zakládat nový deník mazákům z oboru připadalo jako nesmyslné mrhání energií. Na druhou stranu pracoval s cynismem člověka, který si zbytečně neláme hlavu původem kapitálu (František Savov). Dnes zase Skřivánek operuje s podporou nejvlivnějšího sociálního demokrata v republice, jímž kupodivu není premiér Sobotka, ale jeho přítel a rádce, advokát Radek Pokorný. Proč bychom měli bez mrknutí přijmout volbu, pokud ředitel veřejnoprávní instituce přijde z vůle premiéra, v zemi, kde se kvůli analogickému podezření kdysi demonstrovalo na Václavském náměstí a stávkovalo v televizi? Protože v éře rozvinutého babišismu atd.

Tento nezdravý stav by šlo změnit dvěma způsoby: buď že by odešli novináři z Babišových redakcí a z impéria, které dnes stojí na třech nohou – hospodářské, politické a mediální, aby se stalo zase už „jen“ hospodářsko-politickým. Ale to se nestane, když se to nestalo během posledních dvou a půl let. Druhá možnost je, že od hnutí ANO odejdou voliči a pak „babišovská komedie“ (Karel Schwarzenberg) skončí stejně rychle, jako začala. Dokud se to či ono neděje, bude se politická Praha vždycky, když se obsazuje nějaký důležitý post, proměňovat v rozsáhlou stínohru.