Jsou mladí, energičtí, politikou se nezašpinili a nepřistoupí na kompromisy. Jejich zvolením se svět změní k lepšímu. Tak zní definice nových stran, které přinášejí naději do domácností obyčejných lidí. Ti se proto zvednou, půjdou hlasovat a transfuzí nové krve oživí skomírající parlament. Nové strany oživují, případě tříští politickou scénu v celé Evropě. V Česku hlásí příchod Piráti, vedle nich Svoboda a přímá demokracie.

Kdo umí vzbudit sympatie

Ještě dlouho poběží diskuse, proč najednou přestaly fungovat průzkumy. Měsíc před volbami z nich vyplývalo jen to, že lidé jsou nerozhodní. Třeba průzkum pro Českou televizi ukázal, že nejméně deset procent voličů uvažuje o devíti stranách kandidujících do sněmovny. Ještě si nejsou jistí, to budou možná až v den voleb, ale dávají šanci každému. Průzkumy tak spíše zahalují nejbližší budoucnost mlhou nejasnosti, ovšem právě z této mlhy mohou vystoupit nečekaní spasitelé. Ze všeho nejlépe v zachmuřené podobě bojovníků nebo světců, kteří světu vrátí starý řád, případně ukážou cestu ke světlým zítřkům.

Průzkum zkrátka dává naději 12–13 procent třem stranám, které dosud ve sněmovně samy za sebe nebyly. Nutno přiznat, že Starostové a nezávislí (STAN) už dolní komoru parlamentu zažili v roli souputníka TOP 09. Ovšem Svoboda a přímá demokracie (SPD) vznikla jako zbrusu nový projekt Tomia Okamury poté, co byl vyhnán z hnutí Úsvit. Piráti jsou výsadkem mezinárodního hnutí do zdejších poměrů. Okamurovci a Piráti mají ještě víc společného: ve volebním modelu „Jeden svět“ od společnosti Median jim dalo hlas 13, respektive 17, procent prvovoličů, a staly se tak vedle ANO a TOP 09 nejoblíbenějšími u mladé generace. Mohou je volit ti, kdo se z různých důvodů cítí být odstrčeni na okraj společnosti, slouží jako útočiště pro nespokojené voliče hnutí ANO a především nabízejí Čechům věrohodného spasitele, tedy lídra, s nímž se může leckdo identifikovat. Naznačil to průzkum společnosti Behavio, podle kterého vzbuzují Okamura a šéf Pirátů Ivan Bartoš jako jediní předsedové tuzemských stran a hnutí víc sympatií než negativních emocí.

V posledním desetiletí obchází Evropu strašidlo nedemokratických stran stvořených radikály z nacionálně-pravicového či marxisticko-levicového tábora, případně nezvladatelnými oligarchy, kteří hrozí, že zlikvidují demokracii. Hrozbu ovšem neskrývá vzestup stran postavených výhradně na prezentaci charizmatických vůdců, mezi něž patří Okamura a pirát Bartoš. Tito politici chtějí napravit úpadek demokracie, nejsou však zásadně zaměřeni proti systému, ve kterém jsou úspěšní.

Zažili to v březnových volbách Nizozemci. Lidé frustrovaní z úsporné politiky velké koalice liberálů a sociálních demokratů měli na výběr víc možností než radikálního nacionalistu Geerta Wilderse. Tvářemi voleb se stali potomek marockých a indonéských přistěhovalců Jesse Klaver, který zajistil rekordní zisk pro dosud okrajovou Zelenou levici, turecký rodák Tunahan Kuzu z přistěhovalecké strany Denk a právník Thierry Baudet, jenž organizoval referendum proti volnému pohybu Ukrajinců v Evropě a po jeho úspěchu založil stranu Fórum pro demokracii. Dva extravagantní cizinci a jeden uhlazený právník mezi třicítkou a čtyřicítkou prodávali politiku své strany už jenom tím, jak vypadali nebo jaký měli životní příběh. Na Islandu získali loni patnáct procent Piráti vedení básnířkou Birgittou Jónsdóttirovou, která se celosvětově proslavila díky úzké spolupráci s vydavatelem WikiLeaks Julianem Assangem. Bylo by normální, kdyby u nás uspěl v roli zásadového vlastence rodák z Tokia. Komu jinému by měl dát hlas suchozemský volič než pirátovi s účesem podle legendárního kapitána Jacka Sparrowa?

Temný magnetismus Tomia Okamury

SPD, Piráti a obdobné strany v západní Evropě mluví jménem těch, kterým se politika nedávno odcizila. Zastupují dosavadní nevoliče a marginální společenské skupiny, které jejich prostřednictvím chtějí vstoupit do veřejného prostoru. Za typickou stranu „loserů“ je možné považovat SPD, protože její šéf Okamura (45 let) se tak sám důsledně stylizuje. Důsledně odmítá migranty z muslimských zemí a bývá označován rasistu, to však vylučuje přesvědčivým argumentem: „Jestli tady někdo chce chodit na mě s rasismem, tak ať si to zkusí, žít s těma šikmýma očima, jako mám já,“ prohlásil v emotivním rozhovoru pro Student Times. Nejvíc si prý „užil“ v dětském domově v Mašťově na Podbořansku. Ze stejné pozice kritizuje adopci homosexuálními partnery. „Dokáže mi někdo odpovědět na otázku, jak se cítí dítě, které adoptují ve dvou nebo třech letech, kdy ani neumí pořádně mluvit, a pak se mu začnou smát děti ve škole, že má dva tatínky anebo dvě maminky?“ vyzval.

Zkušenost outsidera, kterého společnost bez jeho viny odstrkuje a jenž se proti nepřízni většiny vypracoval jen vlastními silami, může imponovat. Kouzlo skryté v osobnosti zarputilého Čechojaponce připouští i politolog Josef Mlejnek. „Tomio Okamura v sobě zkrátka má něco, co část voličstva magicky přitahuje, jakýsi svérázný temný magnetismus, jenž se vzpírá racionálnímu popisu,“ napsal do Neviditelného psa. SPD se skládá z lidí okraje. Nejvěrnějšími spolupracovníky jsou Radim Fiala, vyhozený z poslaneckého klubu ODS, i komunisty podporovaný starosta zapadlé obce na Zlínsku Jaroslav Holík. V předsednictvu je doplňuje majitel diskotéky v Týně nad Vltavou, kandidátku v Ústeckém kraji vede dvaadvacetiletá studentka učitelství.

Okamurovci se nejčastěji hlásí ke vzoru německé AfD, rakouských Svobodných, Národní fronty Marine Le Penové i Geerta Wilderse z Nizozemska. V českých podmínkách to znamená boj proti diktátu Evropské unie a „mainstreamovým médiím“, jež šikanují nepohodlné občany, požadavek soudního procesu s Andrejem Babišem v případu Čapí hnízdo a s Bohuslavem Sobotkou ve věci OKD, stížnosti na Lidl za retušování křížů na fotkách řeckých kostelů a průběžné komentování násilností migrantů na evropských ženách. Spíše výjimečným výstřelkem byla účast poslance Holíka na oslavách třetího výročí obsazení Krymu ruskou armádou.

Hlavní však není ideologie, nýbrž volba konfliktních témat, která lze komentovat silnými slovy. Vzbudí se tím poprask, dalšími výroky se ovšem příliš tvrdé výroky relativizují. Tímto způsobem získal pozornost pražský lídr SPD Vítězslav Novák, když vyhlásil ve své pizzerii na Palmovce zákaz vstupu muslimkám v nikábu. Když tím způsobil pozdvižení v médiích, zákaz zrušil. Jeho šéf Okamura pak využil příležitosti, aby se pozastavil nad pokrytectvím novinářů. Ať už jde o promyšlenou strategii, nebo řadu improvizací, Okamurově straně to pomáhá. „Důvěryhodnost SPD patrně zčásti plyne ze skutečnosti, že vlastně žádné přímo extremistické názory nehlásá, programově v podstatě nabízí podobné zboží včetně kritiky Evropské unie a migrace jako některé serióznější politické firmy, pouze takříkajíc bez obalu,“ míní politolog Mlejnek.

Přicházím z kyberprostoru, nového příbytku ducha

Takřka opačnou životní zkušeností je vybaven předseda Pirátů Bartoš (37), kterému rodiče umožnili dokončit gymnázium ve Spojených státech. Po epizodě na vysoké škole v New Orleansu získal doktorát na Karlově univerzitě, čtyři roky byl vedoucím designérem v koncernu T-Mobile, dnes je konzultantem britské firmy Physter Technology. Oproti pestrým osudům okamurovců mají členové pirátského vedení jednotné CV. Málokdo se vymyká portrétu třicátníka, který studoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity či jinou školu zabývající se informatikou, neškodí zkušenosti z ciziny ani z alternativní kultury.

Piráti by nemuseli propadat pocitům lidí odstrčených na okraj, mimo hlavní proud společnosti se ovšem dostali profesí. IT inženýři žijí víc než kdo jiný ve světě internetu, který se úplně nekryje s běžnou realitou, a svou autonomii si chtějí udržet. Svobodně zvolenou pozici outsiderů definuje už třicet let stará Deklarace nezávislosti kyberprostoru od Johna Perryho Barlowa. „Vlády průmyslového světa, vy unavení obři z masa a oceli, přicházím z kyberprostoru, nového příbytku ducha. Jako zástupce budoucnosti prosím vás, kteří jste z minulosti: Nechte nás na pokoji. Nejste mezi námi vítáni,“ prohlásil světoznámý internetový guru na ekonomickém fóru v Davosu.

Barlowův ideál nezávislosti spolu s informační svobodou a bezplatným sdílením znalostí vyznávaly skupiny hackerů, až se k němu v roce 2006 přihlásilo pirátské hnutí. Dnes sdružuje 22 politických stran, které chrání kyberprostor před státním establishmentem politickými prostředky. I přes dílčí úspěchy se jim dosud nedaří v parlamentních volbách. Do intervalu mezi dvěma a třemi procenty se dostaly jen v Německu, Lucembursku a Česku, do parlamentu pirátské hnutí proniklo jen na výše zmíněném Islandu. Češi teď mohou být druhou výjimkou.

Zdejší Piráti se dnes označují za „poslední liberální stranu“, která bojuje nejen za svobodu internetu, ale také za to, aby stát nevyužíval moderní technologie jako kladivo proti svým občanům, jak se to stalo zavedením pokladen EET. Nechtějí ani pouze přihlížet, když se stát řítí do záhuby. „Protože to jsou asi nejdůležitější volby, jestli se tu čtyři nebo osm let nechceme koukat, jak si podnikatelé rozdělují Českou republiku, nebo to, co ještě zbylo,“ prohlásil Bartoš v jednom z rozhovorů.

Při pohledu na lídry, témata či organizaci strany si dvě uskupení nemohou být nepodobnější než SPD a Piráti. Pohled na voliče ale ukazuje něco jiného. Teoreticky by měli být okamurovci stranou učilišť a jejich absolventů, zatímco příznivci Pirátů především vysokoškoláci. Přesto průzkum Behavio ukázal, že Piráti mají sice víc vysokoškoláků, jádro voličů obou stran je ale mezi maturanty. Median zjistil, že se příznivci SPD omezují na technické střední školy a učiliště, to ovšem neznamená, že Piráti jsou pouze mezi gymnazisty. Najdou se ve zhruba stejném množství na všech typech škol. Česko je mnohem víc homogenní oproti Západu, kde jsou strany typu SPD označovány za radikální pravici a hlásí se k nim převážně ti méně vzdělaní a chudší.

Na vzestupu SPD a Pirátů jako by se opakovala historie předlistopadového undergroundu. Vznikl v prostředí dělnické mládeže, kterou komunistický režim předurčil k práci ve fabrikách. Část reagovala odporem, který ji někdy zavedl do prostředí nepovolené alternativní kultury, jindy k experimentování s drogami na pomezí trestního zákona. V undergroundu zároveň končily děti z lepších rodin, studenti gymnázií a vysokoškoláci, kteří se nechtěli nechat režimem korumpovat a zřekli se kariéry. Dnes obdobný underground vystupuje na povrch v politických bojích a v mnoha podobách se prezentuje uprostřed mezi dvěma póly, proletáři a vzdělanci.

Jak změní svět

Piráti a Okamura přinesou změnu, pokud naplní některé předpovědi a získají dohromady15 až 20 procent. Zkušenosti s obdobnými stranami v západní Evropě však ukazují, že domlouvání koalic jejich účast ve sněmovně ani v nejmenším neusnadní. V Nizozemsku půl roku po volbách není jasné, jak vítězní liberálové sestaví vládu, mimo jiné i z toho důvodu, že potřebné hlasy blokují nové strany. Na Islandu se budou po roce volby opakovat.

Novou zkušeností bude i případné jednání o koalicích s SPD a Piráty. „Budeme jednat s těmi, kdo budou ochotni prosazovat náš politický program, jelikož proto nás občané volí,“ tvrdí Okamura. Faktem je, že spolupráci s ním už všechny strany kromě ANO a KSČM vyloučily, což není divu při programových prioritách, jakými jsou referendum o vystoupení z EU nebo proměna prezidenta v jakéhosi přímo voleného premiéra. Také nároky Pirátů je těžké uspokojit. Z jednání předem vylučují SPD a KSČM jako protidemokratické strany, nepodpoří ani vládu s převahou ministrů ANO. „Po volbách do sněmovny neuzavřeme koalici s nikým, kdo má korupční minulost. To by klidně mohlo u řady stran vyvolat konečně nějakou sebereflexi,“ očekává Bartoš. Teprve pak bude možné mluvit o tom, jestli případní partneři přistoupí na dvacet programových podmínek. Patří mezi ně třeba otevření účtů ČEZ pro veřejnost.

Přesto Okamura i Bartoš slibují, že jejich úspěch může vést k okamžitému zlepšení. „Pokud mám brát tento dotaz vážně, tak nejvíc by ke zkvalitnění našeho života přispělo zavedení skutečné demokracie – tedy možnost občanů konkrétně rozhodnout o důležitých věcech v referendu, které bude pro politiky závazné. Díky tomu bychom mohli napravit mnoho škod a špatných věcí nebo přijmout mnoho dobrých věcí,“ uvedl Okamura. „Při veřejných zakázkách se ročně ztratí 50 miliard. Naprostá otevřenost výběrových řízení, možnost oponentury vypisovaných zakázek a zveřejňování smluv mohou okamžitě přinést úsporu deset až patnáct miliard, a to již v prvním kvartále. Dnes politici tvrdí, jak je těžké sehnat byť jedinou miliardu třeba na vyšší platy pro učitele, a zde se jich válí. Byla by to účinná pomoc,“ slibuje šéf Pirátů.