V tomto roce vyšlo další vydání knihy Budoucnost násilí předního amerického bezpečnostního experta Benjamina Wittese a jeho kolegyně Gabriely Blumové z Harvardovy univerzity. Kniha se od svého prvního vydání před dvěma roky stala doporučenou četbou při různých bezpečnostních školeních. Autoři nicméně varují, že většina podobných knih je v okamžiku svého vydání již zastaralá. Například když uvažovali o výrobě „hmyzích“ dronů velikosti pavouka, vypadalo to jako sci-fi, ale než knížku dokončili, tyto malé, ale velice obratné stroje bylo již možné pozorovat při akci.

Pravděpodobně nejcennějším výsledkem této knihy je pozorování, že struktura násilí – nebo chcete-li mapa rizik – se proměnila do situace, která v dějinách lidstva zatím nemá obdoby. Zvykli jsme si na velké centralizované armády prostě z toho důvodu, že udělat velké dělo nebo letadlovou loď vyžaduje bohatou centrální moc, která disponuje velkými technickými prostředky, ale dnešní situace se lépe popisuje slovy o mnoha útočnících a mnoha obráncích.

Na webových stránkách organizace DIY Drone (zkratka DIY znamená „do it yourself“ – udělej si sám), která jasně deklaruje, že nebude tolerovat žádné diskuse týkající se vojenského využití dronů, se dozvíte, jak vytvořit skvělé drony, které mají zabudovaný poziční (GPS) systém a dají se řídit mobilem. Je těžké si představit, že by případný terorista odolal pokušení si tyto návody důkladně pročíst a pak se například pokusil pomocí dronu nad plným stadionem fanoušků rozšířit nějakou infekci. Nepotřebuje k tomu ani leteckou licenci, ani žádné složité zařízení, i když stejného výsledku by asi dosáhl při použití rozprašovače umístěného na automobil.

FBI v září 2011 zamezila útoku dronem na Pentagon, který plánoval americký občan Rezwan Ferdaus. Dron měl nést plastickou výbušninu, ale stejně tak by jednou mohl nést například anthrax. Modelový experiment ukázal, že kilogram anthraxu vypouštěného nad městem zabije zhruba tři miliony lidí. Možnost, že se nějaký jedinec pokusí vyrobit zbraň masové ničení, se donedávna omezovala na filmy s Jamesem Bondem, ale současný technologický pokrok začíná tento typ útoku umožňovat.

Představte si zneuznaného studenta molekulární biologie, který se rozhodne rekonstruovat vir neštovic, a ještě jeho účinek zesílit. K tomuto tématu najde obrovské množství publikovaných údajů. Na internetu nakoupí laboratorní vybavení a krátké kousky genomu, aby nebylo patrné, k čemu se připravuje. Úkol, k němuž se chystá, není úplně jednoduchý, ale šikovný student jej zvládne. Nakazí se virem a odejde na letiště, kde infikuje co největší množství lidí. Pak jde domů a zastřelí se.

Inkubační doba je pomalá, takže epidemie propukne až za dva týdny a na mnoha místech zároveň. Co se vlastně stalo, se zjistí až po měsících pečlivé forenzní práce, protože mezitím se k útoku přihlásilo několik pravděpodobných a několik nepravděpodobných skupin. Již v roce 2006 upozornila americká Národní vědecká komise pro biobezpečnost: nejenže syntéza nebezpečných virů se povedla v několika laboratořích, ale stává se stále levnější a dostupnější.

Není nutné zdůrazňovat, jak rychle se mění technologie. V roce 2002 trvalo výzkumnému týmu Státní univerzity v New Yorku syntetizovat nebezpečný vir tři roky, ale o rok později se to jiné skupině podařilo již za dva týdny. Ještě později byl tento nebezpečný virus sestaven z kusů genomu dodaných poštou z nabídkového katalogu biotechnologické firmy. V podobných experimentech se vědcům podařilo rekonstruovat virus španělské chřipky, na niž v roce 1918 zahynulo nejméně padesát milionů lidí.

Když v roce 1984 napadli stoupenci Bagvana Rajneeshe salmonelou své spoluobčany, trvalo to rok, než vyšetřovatelé zjistili, co se stalo. Na druhou stranu byla západonilská encefalitida v roce 1999 v New Yorku nejprve považována za teroristický útok, protože irácký přeběhlík varoval Američany před vývojem této biologické zbraně, ale pak se ukázalo, že měla přirozený základ. Nemoc se nikdy předtím v USA nevyskytla a údaj o biologických zbraních Saddáma Husajna přišel jen několik měsíců před vypuknutím encefalitidy. Snadno pak může dojít k napadnutí nepříjemného, ale nevinného protivníka, který se pochopitelně bude dál svými prostředky bránit.

Sekera o dvou břitech

Ty stejné technologie, které nás chrání, nás za jiných okolností ohrožují. Některé postupy, které zabraňují rakovině, se dají použít k jejímu vyvolání. Auto bez řidiče nás doveze mnohem bezpečněji do cíle než nepozorný řidič, ale také je možné jej naprogramovat jako ničivou zbraň. Naštěstí jen velice málo lidí chce ublížit ostatním. Harvardský psycholog Steven Pinker v knize Lepší andělé naší přirozenosti přesvědčivě dokazuje, že současná globální společnost je nejméně násilnou společností lidské historie, protože sdílí společný základ reprezentovaný globální kulturou a technologií.

Nicméně zůstává velmi malý počet jedinců a organizací, kteří mají potenciál se chovat neobvykle ničivým způsobem. Jaderné elektrárny jsou proti kybernetickým útokům zřejmě dobře zabezpečené, ale již v roce 2007 provedl americký Úřad pro domácí bezpečnost test, při kterém se v modelové situaci podařilo proniknout do zařízení tepelné elektrárny a vyřadit ji z provozu díky změněným otáčkám turbíny. Nedávno se skupině hackerů, kteří se označují jako „Syrská elektronická armáda“, podařilo ochromit internetový provoz listů New York Times a Washington Post. Neznámý útočník na celých šest hodin zastavil celý čínský internet. Pákistánští hackeři na čas vyřadili z provozu 650 izraelských, převážně státních webových stránek, ale na oplátku byli napadeni afghánskými hackery.

Svět mnoha útočníků a mnoha obránců

Pokud někdo v blízké budoucnosti bude chtít zlikvidovat postavu typu Alexandra Litviněnka, tak už nemusí posílat žádné špiony. Úplně postačí, když z pohodlí svého bytu bude řídit hmyzí dron, jaké dnes fungují v mnoha světových laboratořích, a beze sporu budou brzy ještě lepší, vytrvalejší a lacinější. Tohle je spíš námět na thriller, ale když se podíváme na celou věc z širšího hlediska a uvědomíme si, že:

- Stát už nemá monopol na výrobu skutečně účinných, například robotických zbraní. Ty jsou vyvíjeny převážně soukromými firmami. Stát většinou ani nemá možnost účinné obrany, tu však mají stejné nebo podobné firmy. Dochází tedy nejenom k privatizaci násilí, ale i privatizaci obrany. Když byly hackery napadnuty webové stránky tibetského dalajlamy, tak nepožádal o ochranu indickou vládu, ale obrana a identifikace útočníků byla provedena kanadskými experty, z nichž někteří působí na univerzitách.

- Máme zde tedy situaci, kdy útočník může pocházet odkudkoliv na světě. Nemusí se přitom jednat o vládu, ale o jedince nebo malou skupinu. Ta může být zastavena jinou vzdálenou soukromou skupinou. Role státu je přesto důležitá, protože legislativa by měla tyto útoky definovat jako trestný čin a v součinnosti s dalšími státy by měla mít možnost žádat o vydání útočníků, což se třeba v případě útoků pocházejících z Indonésie nezdařilo. Obecně tak platí, že útok je zatím mnohem jednodušší než obrana.

- Toky informací například o bankovních kontech již nejsou v rukách státu, ale soukromých institucí. Ty se také brání napadnutí. To znamená, že již jsme v situaci, kdy obrana majetku občanů je prováděná soukromými subjekty a to obvykle se sídlem v jiných státech. Jedná se o svět mnoha útočníků a mnoha obránců. Vůbec poprvé v něm blízkost a vzdálenost skoro nic neznamená. Dálkový dosah hozeného kamene je pár metrů, ale je větší u luku a ještě mohutnější u pušky. Na internetu však nehraje roli.

- A pokud se na otázky nové struktury bezpečnosti podíváme z hlediska zodpovědnosti, pak pozorné bezpečnostní oddělení robotické nebo biotechnologické soukromé firmy může zabránit větším škodám, než armádní tanková brigáda nebo stíhací letka.

Celé toto vyprávění možná vypadá nepravděpodobně, ale B. Wittes cituje New York Sun z roku 1914, kde poměrně významný tehdejší novinář F. Cunnliffe-Owen napsal, že zavraždění neoblíbeného a příkrého knížete Ferdinanda v Sarajevu snižuje napětí a do monarchie přináší smír. Podobných situací je určitě možné dohledat celou řadu, ale spíš ukazují, jak obtížné je odhadnout skutečnou situaci. Ono třeba skutečně chybělo málo, aby vražda následníka trůnu zajistila monarchii dlouhodobý mír. Stejně tak rozdíl mezi válkou a ne-válkou se stává špatně čitelný a umožňuje tak různá hodnocení situace.

Všechna moc lidu!

John Lennon kdysi zpíval „Power to the people“, ale zdá se, že tento experiment by ve věku internetu dopadl špatně. Z různých států světa jsou hlášeny internetové útoky a špehování někdy spojené s vydíráním, obvykle se sexuálním podtextem. Velmi dobře je dokumentovaný případ ilegálního přistěhovalce do USA Luise Mijangose, který přes webové kamery sledoval nejméně 230 obětí (z toho se ve 44 případech jednalo o mladistvé). Pachatele se podařilo dopadnout, protože žil v Kalifornii. Kdyby pocházel například z Nigérie, která má silnou a vzdělanou komunitu hackerů, tak by mohl v činnosti pokračovat.

Pochopitelně, že systémy špehování lidí se neustále zdokonalují. Drobný pavoučí dron s kamerou, který vypustíte do sousedova domu, se dá pořídit již za 50 dolarů. Pomocí systému „lajků“ se dá odhadnout psychologický profil zákazníka či voliče a podle něj směrovat nákupní či voličskou kampaň. Vzdálený pozorovatel o vás může vědět víc, než vy sami.

Ilustruje to případ z Minnesoty, kdy si rozčilený otec stěžoval u vedení obchodního domu, že jeho dcera dostala kupóny na nákup dětských oblečků. Ukázalo se, že firma má zpracovaný algoritmus, podle kterého je pravděpodobné, že zákaznice je těhotná, když si nejprve koupí určitý druh kosmetiky a posléze vitaminové přípravky obohacené minerály. Počítač obchodního domu tak odhadl těhotenství dřív, než se o něm dozvěděl otec dívky. Budoucí volby už nebudou jen o televizních debatách, ale o přesně odměřených informacích, které budete dostávat podle analýzy toho, co se vám na Facebooku a podobných sítích líbí.

Svět hmyzích dronů

Robotizované zbraně se prokazatelně používají ve 45 národních armádách. Nejedná se jenom o slavné drony Predator a vylepšený model Reaper, ale také např. o drobné sebevražedné roboty Switchblade, které se vejdou do baťohu. Zařízení má kameru, pomocí které je naváděné na cíl. Podobné zařízení Quadrocopter Microdrone nese i střelné zbraně a laserový naváděcí systém. Vojenský analytik Peter Singer v knize Wired for War (Naladěn na válku) popisuje celou skupinu robotických zbraní. Vyniká mezi nimi „Metal Storm“ původně vyvinutý australskou firmou se smíšeným zbožím. Střely nejsou odpalovány chemickou reakcí, ale pomocí elektrického proudu, který umožňuje teoretické tempo jednoho milionu výstřelů za minutu. Metal Storm se umí střelu po střele prostřílet silnou zdí, anebo doslova zdí kulek zneškodnit nepřátelskou raketu.

Drony bude mít zanedlouho kdekdo. Libanonská skupiny Hizbaláh je získala od íránské vlády, ale technologie se stává dostupnou i pro nadané školáky. Drony však lze využít i jako domovní stráž a v blízké budoucnost se očekává i kriminální využití. Proč by měl bankovní lupič riskovat svůj život, když do banky může poslat svůj smrtící dron vyzbrojený granátometem? Ve vojenském prostředí se ukazuje, že je nutné koordinovat mnoho robotů najednou, což lépe zvládá dozorčí robot než poměrně pomalý člověk. Dochází tedy nejenom k robotizaci zbraně, ale i velení.

Je nepravděpodobné, že by jedinec mohl vyvinout velký smrtící dron jako Reaper, ale už v roce 2009 byly k dispozici drobné létající drony velikosti včely, které byly schopné vletět otevřeným oknem do budovy a zneškodnit ukrytého odstřelovače. Nabídka malých létajících robotů stále roste – jedná se například o Nano Hummingbird vyvinutý firmou Aero Vironment, Black Hornet z norské firmy Prox Dynamics či jen 25 g těžké drony, které šly objednat u firmy Indiegogo. Specialisté z Cornellovy univerzity vyvinuli drobný dron, jehož křídla a další součástky se dají vytisknout na 3D tiskárně.

V roce 2012 skupina nadšenců navrhla útočnou pušku AR-15, která se dá vytisknout na trojrozměrné tiskárně za zhruba 2000 dolarů. Zpočátku vydržela několik výstřelů, ale dalším vývojem, za kterým stojí nadšení amatéři, se podařilo zvýšit její životnost na 600 výstřelů. Student práv Cody Wilson se rozhodl bránit právo občanů na nošení zbraní (není náhoda, že studoval na Texaské univerzitě) tak, že na internetu zveřejnil návod, jak na 3D tiskárně vytisknout různé zbraně. Návod si během prvních tří měsíců stáhlo 250 tisíc uživatelů. Snahy EU kontrolovat dokonce historické zbraně se v tomto světle jeví jako naprosto okrajové. Při dnešních možnostech je jen otázkou času, kdy si uživatel z internetu stáhne návod na dron velikosti ptáka či hmyzu, vyzbrojí jej a většinu komponent vytiskne na 3D tiskárně. Zbytek dokoupí v obchodním domě nebo si nechá domů poslat zásilkovou poštou.

NASA se nechala inspirovat úspěchem kolektivní inteligence drobného hmyzu a vyvíjí skupiny navzájem kooperujících nanorobotů zvaných ANTS – mravenci (Autonomous Nanotechnology Swarms). Tito roboti mají být použiti při výzkumu planet či třeba komet, ale vojenští specialisté uvažují o situaci, kdy tito roboti mohou být nasměrováni třeba do budovy generální štábu nebo raketového centra, kde „překousají“ všechny dráty.

Římské silnice, železnice Divokého západu a internet

Drony velikosti krabice od sušenek se dnes prodávají za zhruba 300 dolarů a mohou být řízeny telefonem. Zároveň ale méně nápadně vyrostly firmy jako BioBricks Foundation, které otevírají svět standardizovaných biologických částí, které se využívají při biologické syntéze. Podstatné je, že se už nejedná o jednotlivé vynálezy, ale celé výrobní platformy, které vyrůstají nad průsečíkem technologických polí, z nichž každé obsahuje tisíce informací a technologických „vychytávek“. Žádný šílený vynálezce neohrožuje lidstvo geniálním vynálezem zkázy. Ten se však dá složit z mnoha již existujících vynálezů.

Pod pojmem platforma se tradičně rozumí rovné místo, které se dá použít k nějaké výrobě, ale dnes se význam značně posunul. Silnice Římské říše sloužily k rychlému přesunu legií do vzdálených částí říše, ale také po nich putovali barbaři, kteří dobyli Řím. Železnice otevřela vzdálené části kontinentů, ale musela, zejména v Americe, překonat období rozsáhlých železničních loupeží, které se podařilo zvládnout až po roce 1902. Další podobnou platformou je internet, který neumíme regulovat a zabezpečit, protože výhody z rychlé a svobodné výměny informací zatím převažují.

Další platforma vzniká syntézou informačních technologií, robotiky a bioinženýrství. Představte si 3D tiskárnu, která má v sobě uložený program, pomocí kterého vytvoříte další 3D tiskárny. Zranitelnost ale působí oběma směry. Záběry z kamer dronu Predátor se hackerům podařilo získat pomocí programu za 26 dolarů. Dokonce se podařilo účinně infiltrovat počítače americké armády, které řídí dráhu dronů. Každý útočník ale za sebou zanechává stopu.

DIY éra

Podle B. Wittese a G. Blumové vstupujeme do období DIY, tedy udělej si sám. Pokrok umožňuje vytvořit doma v garáži zbraně hromadného ničení. Někdy máme pocit vyjádřitelný sloganem: „Zastavte svět, já chci vystoupit!“ Jenže vývoj se nedá zastavit. Podniky jako automobilky, které by nevyvíjely výrobní roboty, by neobstály v konkurenci. Nastavili jsme svět, aby vytvářel zisky a on vytváří i rizika. Co se s tím dá dělat?

Především je důležitá národní legislativa a mezinárodní spolupráce, která umožňuje definovat nový druh zločinu, identifikovat a vydávat útočníky. Další věc je ta, že národní armády, které jsou tradičně uzavřené do sebe a s „ méněcennými civily“ příliš nekomunikují, se sami stávají nikoliv jedinými hráči na poli obrany státu, ale základní obrannou platformou, na které vedle sebe existuje jak tradiční vojenská technika, tak i specialisté ze soukromých firem a univerzit. Ani Pentagon nemá dost sil na to, aby byl schopný identifikovat cizí útočníky. Kdyby nebylo Wikileaks, tak by si nejspíš nikdo nevšiml, že ke krádeži dokumentů vůbec došlo.

Americká armáda tak využívá široké škály spolupracujících institucí. Program firmy Palantir Technologies se používá na identifikaci jinak skoro nepostřehnutelných kyber-útoků. Policie začíná využívat program ShotSpotter, který dokáže rozlišit výstřel od podobných náhodných zvuků a určit jeho polohu. Ochrana či přímo obrana se stává kolektivní záležitostí. Část odpovědnosti už nespočívá jen na armádě či policii, ale na firmách a jednotlivcích. Vysoce kvalitní barevné tiskárny, které umožňují tisk falešných peněz, jsou dobrovolně od samotné firmy vybavené systémem bodů, který umožňuje identifikaci tiskárny.

Vstupujeme do období, které se dá přirovnat k vybudování železnice napříč americkým kontinentem. Výhody jsou jasně viditelné, ale také se už někde ve vzdálených horách připravuje Jesse James, Butch Cassidy a další desperáti. Hlavní útoky jsou teprve před námi, ale i obránců platformy je mnoho a jsou vzdělaní a odvážní, jako by se vracel věk hraničářů na pokraji kybernetické divočiny.

Pramen: Wittes B., Blum G. (2015, 2017): The Future of Violence. Robots and Germs, Hackers and Drones. Confronting the New Age of Threat. 324 stran. Amberley Books