Mirek Topolánek měl v posledních měsících nabitý program. Než odjel začátkem července na dovolenou, střídal jednu zahraniční cestu za druhou, v Praze se obvykle zdržel jen pár dní. Pět let po odchodu z politiky se bývalý premiér a předseda ODS dostal do role, jejíž záběr přesahuje hranice Česka. S jistou nadsázkou lze dokonce říci, že nyní může prosadit víc, než když vedl vládu země předsedající Evropské unii. Téma je přitom zhruba stejné – také v roce 2009 řešil dodávky zemního plynu do Evropy.

Tentokrát však Topolánek nekope za Českou republiku, ale spíš za Slovensko a hlavně za skupinu EPH Daniela Křetínského, která přes společnost Eustream provozuje slovenskou část hlavního tranzitního plynovodu mezi Ruskem a západní Evropou. Expremiér pendluje mezi Bruselem, Bratislavou a dalšími metropolemi a lobbuje za nový plynovod, jenž má propojit středoevropskou plynárenskou síť s jihovýchodem kontinentu a nahradit velkolepější, ale nerealizované plány Evropské unie nebo Ruska.

Nový plynovod s názvem Eastring má vést přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. „Projekt je od počátku koncipován univerzálně pro tok plynu oběma směry. Navíc maximálně využívá existující infrastrukturu a investiční náklady jsou poměrně nízké,“ hodnotí jeho přednosti Jiří Gavor z poradenské společnosti ENA. Podle propočtů plynovod nebude stát víc než dvě miliardy eur, což je mnohonásobně méně než u srovnatelných projektů. Délka plynovodu se má podle konečného rozhodnutí o trase pohybovat v rozmezí zhruba 700 až 1000 kilometrů, ambiciózní plán zatím počítá se spuštěním komerčního provozu na konci roku 2018.

Hra na několika šachovnicích

Více než třetina ruského zemního plynu směřujícího do Evropy zatím stále proudí přes Ukrajinu a Slovensko. Pro ruskou společnost Gazprom je to nejdůležitější trasa pro zásobování jejích největších evropských klientů, Německa a Itálie. Prezident Vladimir Putin chce ale ukrajinskou trasu od roku 2020 z přepravy úplně odstavit. To by znamenalo nepříjemný výpadek příjmů z tranzitních poplatků nejen pro Kyjev, ale i pro Bratislavu (slovenská vláda má z pozice 51procentního akcionáře Eustreamu nárok na většinu dividend). Kontrakt Slováků s Gazpromem sice vyprší až v roce 2028, takže i bez plynu by si státní kasa přišla ještě pár let na své, Křetínský i Fico si ale uvědomují, že je třeba připravit alternativy. Tou hlavní má být právě Eastring.

Topolánkovi pomáhá, že se s Ficem ještě jako premiér spřátelil, a současně se může spolehnout na dlouhodobou vstřícnost vládnoucího Směru – sociální demokracie ke skupině J&T, v níž vyrostl Křetínský a zůstává s ní byznysově spojen i po své emancipaci. Mezinárodní partie o nový plynovod ale není jednoduchá a Topolánek musí hrát hned na několika šachovnicích. Eastring může vyfouknout vítr z plachet Rusům, kteří se snaží posílit svoji exportní pozici v Evropě přes nové plynovody vedoucí mimo znepřátelenou Ukrajinu.

Projekt EPH počítá s množstvím variant. Například s možností odběru ázerbájdžánského plynu z oblasti Kaspiku, nebo dokonce z Íránu, což se po nedávné dohodě o odpadnutí sankcí jeví jako celkem reálné. Zároveň se ale pracuje také s možností, že Eastringem bude proudit ruský plyn od jihovýchodu do Evropy, nebo naopak že bude směřovat od severozápadu na jihovýchod a posílí zásobování východního Balkánu, který zatím platí Rusům vyšší ceny než Středoevropané. Sám Topolánek zdůrazňuje možnost napojení na řecký terminál na zkapalněný plyn (LNG) v Revithousse.

Světové agentury a média o Eastringu zatím mnoho nepíší. Od loňského listopadu, kdy byl projekt oficiálně představen na energetické konferenci v Bratislavě, se nicméně událo pár důležitých změn, které mu přisuzují větší váhu. Nejdřív Rusové v prosinci zařízli projekt South Stream, který měl vést plyn po dně Černého moře a pak přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko do Rakouska. Topolánkovi tak odpadl jeden důležitý konkurent. Putin sice vzápětí představil „náhradu“ v podobě plynovodu Turkish Stream, jenž má přes Černé moře směřovat do Turecka a na hranice s Řeckem, to už by ale pro Eastring nebyl konkurent, ale naopak partner s vidinou propojení.

Možná ještě důležitější impulzy přišly během června. Společnosti E.ON (Německo), Shell (Británie–Nizozemsko) a OMV (Rakousko) se předběžně dohodly s ruským Gazpromem na rozšíření kapacity plynovodu Nord Stream, jenž přímým rusko-německým spojením napříč Baltem plní funkci hlavní tranzitní „objížďky“ Ukrajiny. Vzápětí řecký premiér Alexis Tsipras odcestoval do Ruska a podepsal tam předběžnou dohodu o vybudování plynovodu napříč helénskou republikou s napojením na Turkish Stream.

Balkánské překážky

Posílení ruských dodávek přes Balt ani spolupráce Moskvy s Aténami ale projekt Eastring přímo neohrožují. Větším rizikem jsou méně nápadné plány u sousedů, v rakouském OMV. Podle listu Die Presse se vedení tohoto plynárensko-ropného koncernu snaží dohodnout s Rusy na plynovodu, který by navedl ruský plyn z Turecka jinou trasou k hubu neboli klíčovému obchodnímu uzlu v Baumgartenu nedaleko Vídně. Lidé z oboru upozorňují, že nový šéf OMV Rainer Seele do rakouské společnosti přestoupil z německého Wintershallu, dcery koncernu BASF, který dlouhodobě spolupracuje s Gazpromem. Platí nicméně, že OMV by stěží postavila plynovod bez souhlasu Evropské komise, která podporuje neruské varianty.

Zdá se, že Eastring je v tomto ohledu zatím dál než OMV. „Za pět měsíců jsme stihli to, co jindy trvá pět let,“ říká Topolánek, jenž má v Eustreamu oficiálně funkci „ředitele zahraničního rozvoje a vztahů s veřejnými institucemi“. Snaží se vyjednat, aby projekt zapasoval do třetího energetického balíčku EU a ladil s plány na jednotný energetický trh. Na takzvaný projekt společného zájmu (PCI) by totiž Unie finančně přispěla. Bruselu záleží hlavně na tom, aby balkánské země nebyly závislé na Rusku. Razí zásadu, aby každý stát mohl vybírat aspoň ze tří možností dovozu plynu (což je zatím v nedohlednu). Nedávná schůzka patnácti států z východní a jihovýchodní Evropy v Dubrovníku ukázala, že EU upřednostňuje plynovod TAP, který by přepravoval kaspický plyn na jih kontinentu, zvýšení příhraničních kapacit nebo terminál na LNG v Chorvatsku a navázaný transporgot do Maďarska. Eastring se na seznam sedmi vybraných projektů nedostal, byl však aspoň zmíněn mezi ostatními, s poznámkou, že se vymyká daným kategoriím. Podle Topolánka to ale nevadí. Vidí výhodu v tom, že agendu jednotného energetického trhu má na starosti místopředseda Evropské komise Maroš Ševčovič, slovenský kariérní diplomat z politické líhně Směru. Je to však výhoda spíš teoretická, Ševčovič je kariérní diplomat a ve prospěch Eastringu se zdráhá otevřeně angažovat.

Kromě získání přízně v Bruselu má Topolánek před sebou ještě množství dalších těžkých výzev. Po ztroskotání plánů na výstavbu plynovodu Nabucco, což měla být evropská varianta ruského Southstreamu, jsou balkánské vlády k novým projektům skeptické. Výsledkem je spíše váhavá podpora, kterou popožene až hrozba vyčlenění z party – to zafungovalo u Maďarů, kteří se po otálení zalekli možnosti, že je plynovod obejde oklikou přes Ukrajinu. Jednotlivé vlády si také hrají vlastní hry. Bulhaři například tvrdili, že South Stream nebyl formálně zrušen, Rumuni zase nadhazují možnost přepravy ze svých nalezišť z černomořského šelfu do OMV.

Topolánek také musel čelit pochybám, zda jsou stávající produktovody, které chce Eastring propojovat, objemově konkurenceschopné, a spoustu energie ho prý stálo přesvědčování, že plynovod nekonkuruje již fungujícím přeshraničním propojením, takzvaným konektorům. „Postupně se daří překážky zdolávat, jednak komunikací a také díky tomu, co se děje,“ říká. Stále je ale vlastně na začátku. Od léta ho čeká minimálně roční jednání o podmínkách tranzitu, poplatcích a ochraně investic.

Evropské pokrytectví

Sám expremiér přitom uznává, že mnohem důležitější než stohy vyplněných formulářů a smluv bude geopolitický vývoj. Nelíbí se mu „pokrytectví“ některých evropských zemí: na jednu stranu se státy Unie horko těžko dohodnou na sankcích proti Moskvě, na druhou stranu společnosti z těchto zemí uzavřou dohodu o rozšíření plynovodů, které ze severu obcházejí Ukrajinu. Podle Topolánka bude nyní klíčové, co podniknou Rusové na jihu. „Budeme čekat, co se bude dít s projektem Turkish Stream, uvidíme, jak se zachová Evropská unie,“ předvídá.

Moskva a Kyjev vůbec přidělávají Křetínského lidem problémy. Před prázdninami museli rozhánět obavy, že Eastring vlastně nahrává ruským plánům na jižní obchvat Ukrajiny. Zasloužil se o to Fico, otevřený kritik protiruských sankcí EU, když při červnové návštěvě Moskvy vzbudil dojem, že upřednostňuje napojení na ruský plynovod. „Aktuálnost projektu Eastring bude narůstat podle toho, jak bude růst a aktivizovat se projekt rusko-tureckého proudu. Ale takové projekty můžeme realizovat jen na základě dosažení dohod mezi čtyřmi zeměmi a také s účastí Ruské federace,“ řekl slovenský premiér novinářům. Topolánek se k těmto výrokům nechce vyjadřovat, je ale známo, že vzbudily negativní ohlas v EPH i mezi některými českými diplomaty.

Z Kyjeva zase přišly stížnosti na to, že se Slováci zdráhají posílat více plynu ze západu na východ. Ukrajinský premiér dokonce na Eustream žaloval dopisem v Bruselu. Slovenská společnost v reakci upozornila, že Ukrajinci sami využívají kapacitu asi jen z poloviny. Odborníci upozorňovali, že skutečný problém tkví spíš v nedostatku peněz na straně Kyjeva, který balancuje na hraně státního bankrotu. Po diplomatické přestřelce se každopádně situace uklidnila a 10. července ukrajinský státní přepravce Ukrtranzgas oznámil, že zvýší odběr ze Slovenska o pětinu. Ukrajina ostatně nemá na vybranou. Gazprom jí od začátku července zastavil dodávky s odůvodněním, že nezaplatila zálohu, a aby Ukrajinci v zimě nezmrzli, musí přes léto naplnit podzemní plynové zásobníky, které mají ve srovnání s loňským rokem podstav asi o 15 procent.

Česko sice stojí v projektu na první pohled stranou, podle odborníků by ale na něm mohlo vydělat ekonomicky i politicky. „Vnímáme Eastring jako stavbu, která by zlepšila bezpečnost dodávek plynu na Balkán a zároveň posílila naši roli coby tranzitní země,“ říká vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Připomněl, že Česko se už v 90. letech zbavilo závislosti na ruském plynu, když uzavřelo kontrakt s Norskem. „Nejde jen o byznys, byť pro stát jsou samozřejmě příjmy z tranzitu plynu důležité. Jde i o bezpečí našich sousedů, blízkých i vzdálenějších,“ zdůrazňuje diplomat. Současně ale podotýká, že dokud se Eastring nepřehoupne do realizační fáze, je na místě zdrženlivost: „Memorand o porozumění je mnoho, reálných projektů podstatně méně.“