Česko má nejlepší rozpočet v historii, míněny jsou jeho výsledky v červenci. Dosáhl totiž přebytku skoro 76 miliard a zásluhu za skvělý výsledek si připsal ministr financí Andrej Babiš, který tak předčil všechny své předchůdce od Ivana Kočárníka po Miroslava Kalouska. Ovšem právě proto, že je výsledek tak mimořádný, vzbuzuje nutně obavy, že něco není v pořádku.

Není třeba zpochybňovat, že červencové údaje ministerstva financí o plnění státního rozpočtu jsou správné. Ovšem není ani třeba brát vážně Babišovu interpretaci, podle níž za vynikající bilanci může institut kontrolních hlášení, zavedený počátkem roku. Je přece známo, že miliardář dokáže používat informace účinně bez ohledu na jejich úplnost a že tentokrát prostě jen nevidí důvod zdůrazňovat, že do konce roku stejně vznikne schodek na úrovni padesáti miliard. Mnohem zajímavější jsou proto údaje, jak k červencovému přebytku vlastně došlo.

Už loni dosáhl rozpočet za sedm měsíců rekordního přebytku 26 miliard, které zajistil neobvykle vysoký příliv evropských dotací ve výši 130 miliard korun, o 50 miliard více než v letech předchozích. Ani letos se přísun peněz z Bruselu nezmenšil. Na daních a pojistném se oproti loňsku zvýšily příjmy státu o 39 miliard, to je ovšem do značné míry dáno nízkou srovnávací základnou, protože loňské první pololetí bylo při výběru daní vyloženě slabé. Zatřetí, přebytek rozpočtu zajistil i výpadek investičních výdajů, které se snížily i proti nepříliš výkonnému roku 2015 o 25 miliard.

Slabé DPH a silné eurodotace

Už tento nepříliš podrobný výčet skrývá několik vážných varování, pokud jde o stav veřejných financí. Sobotkova vláda si vzala lepší výběr daní za jednu z hlavních priorit, tu se však nedaří naplňovat. Ve srovnání s rokem 2014 vyrostl letošní ekonomický výkon zhruba o sedm procent. Ještě rychleji se zvětšil objem mezd. Svědčí o tom údaje o sociálním pojistném, které státní pokladně dodává proti roku 2014 o dvanáct procent navíc. V tom není žádná zásluha ministerstva financí, protože odvody pojistného sociální správě jsou čirý automatismus. Zisk firem vyrostl při razantním oživení přirozeně ještě rychleji, a daň z jejich příjmů je tak o čtvrtinu lepší. Proč se tedy daňové příjmy za dva roky zvýšily jen o sedm procent?

Bilanci sráží daň z přidané hodnoty, což je v přímém rozporu s tvrzením ministra Babiše. Proti roku 2014 se její výběr zvýšil o 0,7 procenta. Dá se předpokládat, že se toto číslo do konce roku o něco zlepší, po sedmi měsících už ale je zřejmé, že se ministrův zázračný lék v podobě kontrolních hlášení na výběru DPH významně neprojevil.

Dalším vážným varováním jsou údaje, do jaké míry je bilance rozpočtu závislá na přísunu financí z Bruselu. Je známo, že eurodotace mají pokrýt investiční výdaje na dálnice, železnice, nemocnice, školy, vědecké ústavy. Ještě se dalo pochopit, že Česko v období krize po roce 2008 zachraňovalo rozpočet tím, že z evropských peněz pokrývalo i běžné náklady na sociální sféru, na provoz škol i výzkumných ústavů či na platy úředníků. Tento operativní zásah Babišova předchůdce Kalouska se však stal zlozvykem do značné míry nebezpečným, jak už zlozvyky bývají. Za sedm měsíců roku 2016 dostala Česká republika z Bruselu 129 miliard korun, přitom na investice šlo jenom 41 miliard. Stát tedy mohl v klidu rozpustit v běžných výdajích na své úřady a zaměstnance, nebo dokonce na podporu soukromých podniků skoro devadesát miliard. Kdyby je neměl, byl by také červencový rozpočet v deficitu.

Sláva Babišovi, prokletí jeho nástupcům

Jednou větou: červencový rozpočet musí být hororovým čtením pro politiky, kteří uvažují o tom, že Babiše v čele ministerstva financí jednou nahradí. Budou se muset vyrovnat s výpadkem eurodotací, který se dá čekat už od příštího roku. Přitom se jim příjmy nezvýší prostým přílivem daní z prosperující ekonomiky, protože například poslední data o aktivitě v průmyslu věští ochlazení. Ani nejrozumnější reformy, které by zlepšily efektivitu výběru daní, nebudou politicky možné, protože po zkušenostech s Babišovými brutálními zásahy do účetnictví podniků už nikdo nebude akceptovat žádné další změny.

Máme nejlepší rozpočet v historii. Bohužel příliš mnoho dobra člověka nakonec zničí.