České základní a střední školy jsou v dost těžké krizi. Ta krize je bohužel chronická a až na výjimečné situace, kdy se začnou učitelé bouřit proti příliš nízkým platům, není na první pohled viditelná. O to jsou její projevy nebezpečnější. Jak není akutní, žádná politická reprezentace necítí potřebu ji řešit. Tím se dál prohlubuje. Vede k promarňování talentu dětí a ničení jejich touhy po vědění.

České základní a střední školy jsou podle srovnávacích studií OECD v mezinárodním měřítku špatné objektivně i subjektivně. Od chvíle, kdy se Česká republika v roce 1999 poprvé zapojila do srovnávacích studií znalostí patnáctiletých dětí PISA, je vidět jasný trend: ve srovnání s ostatními se úroveň znalostí mladých Čechů propadá. Nejvíce v matematice.

Upadá u studentů na všech úrovních schopností. U elitních, průměrných i nejslabších. I po těch patnácti letech pádu na tom nejsme úplně špatně. Patříme k lepšímu průměru. Za námi jsou podstatně bohatší Britové, Francouzi, Norové nebo Italové, kteří dávají do vzdělání výrazně více peněz. Jenže nikomu z nich neklesá úroveň znalostí a schopností speciálně v matematice tak rychle jako nám.

Průzkum v rámci mezinárodního srovnávacího projektu PISA se dělá jednou za tři roky. Poslední je z roku 2013. Průměrný pád úrovně znalostí z matematiky od té předcházející byl ve vyspělých zemích 0,3 procenta. U nás dosáhl mnohonásobně vyšších 2,5 procenta. U Britů jen 0,3 a Francouzů 1,5 procenta. Italové si dokonce jako jedni z mála o 1,1 procenta polepšili. Jestli by to takhle pokračovalo dál, v nové studii, která se právě připravuje, už skončíme pod průměrem za nimi. Výsledky jsou přitom objektivním měřítkem kvality škol.

Subjektivním, na něž se rádi odvolávají fanoušci různých forem alternativního vzdělání, je to, jak se děti cítí ve škole šťastné a jak rády do ní chodí. I to PISA zjišťovala. A právě tady jsme vyšli nejhůř z celé Evropy. Ve škole se cítí šťastných jen 63,4 procenta českých patnáctiletých dětí. Průměr vyspělých zemí OECD je 79,8 procenta. Pro srovnání: v Německu se ve škole cítí dobře 79,4 procenta dětí, ve Velké Británii 83,2 procenta. V Maďarsku 80,1 procenta. 

Další otázky ve studii PISA ukazují i velmi slabou motivaci českých studentů. Pod průměrem jsme skončili v odpovědích na otázku, jestli souhlasíme s tím, že tvrdá práce ve škole pomůže zajistit přijetí na kvalitní univerzitu, respektive zajistí dobré zaměstnání. Jestli nám dělá radost dostávat dobré známky. Jestli celkově považujeme nasazení ve škole za důležité.

Výzkumy jasně ukazují, že děti, které chodí do školy rády, jsou mnohem zvídavější, otevřenější novým poznatkům, mají větší sebevědomí, motivaci, a tím pádem dosahují lepších výsledků. Česká úroveň vzdělání tedy objektivně upadá.

Platy a výkony

Není těžké odhalit proč. Jedním z důvodů jsou špatní, rigidní a nepříliš motivovaní učitelé. Takoví jsou mimo jiné proto, že české učitelské platy patří ve srovnání s ostatními profesemi, které si žádají podobnou úroveň kvalifikace a vzdělání, mezi vyspělými zeměmi nejnižší (jistého přilepšení se učitelé dočkali od tohoto září, kdy jim vláda před volbami zvýšila platy o osm procent, respektive tarifní složku o šest procent). Velmi výstižně to srovnává další studie OECD Education at a Glance. Podle její loňské verze (údaje jsou za rok) dosahuje v ČR průměrný plat učitele na základních a středních státních školách jen zhruba poloviny mzdy podobně kvalifikovaného profesionála v jiném oboru. V Maďarsku je to 62 procent, ve Spojených státech 68 procent. Průměr zemí OECD je na 80 procentech (jen u základních škol je to 78 procent, u středních 82). Učitelů si váží Dánové nebo Francouzi, kde jsou jejich příjmy srovnatelné s průměrem podobně kvalifikovaných lidí. Ve Španělsku nebo Lucembursku je dokonce o zhruba pětinu převyšují. Být učitelem je tam prestižní a dobře placená profese.

Učitelská krize se ale nedá řešit tak jednoduše, že se do škol prostě nalijí peníze na plošné zvýšení platů. Dalším velkým neduhem českého vzdělání je, že tady fungují tabulky a platy dobrých a špatných učitelů se téměř neliší. Jejich výkony totiž nikdo nehodnotí podle jasných měřítek. Ředitelé škol mají jen malý manévrovací prostor v osobních ohodnoceních.

I když odhlédneme od zmíněného srovnání s jinými profesemi v zemi, což je samozřejmě zásadní při výběru povolání mladých lidí, je vidět, jak jsou čeští učitelé ve srovnání s jinými státy špatně placení. Statistický úřad Evropské unie Eurostat pravidelně srovnává platy učitelů v jednotlivých zemích ve studii Teachers’ and School Heads’ Salaries and Allowances in Europe. Poslední vydání je za rok 2014 a vychází pro nás dost tristně.

Minimální platy učitelů jsou u nás v poměru k výkonu ekonomiky čtvrté nejnižší v Evropské unii. Na základních školách představují 62,8 procenta HDP na hlavu (podle parity kupní síly). Hůř jsou na tom Lotyši, Litevci, Poláci a Slováci. Pro srovnání: v Německu je to 140 procent, ve Francii 98, ve Finsku 96 procent. V tom srovnání nehraje roli bohatství jednotlivých zemí, protože se výška platu právě měří jako podíl na něm. Jistě, jsou to platy těch nejslabších nebo začínajících pedagogů. Jenže ještě hůř z toho vyjdeme, když se srovnají nejvyšší platy na základních a středních školách. Ty jsou v drtivé většině zemí na 100 procentech HDP na hlavu. Naproti tomu jen v České republice, v Estonsku, na Slovensku, v Lotyšku a Litvě jsou pod touto úrovní. U nás je nejvyšší plat učitelů na 77,4 procenta HDP/hlava. V Polsku na 102, v Maďarsku na 131 v Německu na 185, ve Francii na 154, ve Velké Británii na 143 procentech. Z mezinárodního srovnání jasně vychází, jak jsou platy učitelů nejen ostudně nízké, ale i ostudně rovnostářské. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším příjmem učitele je necelých patnáct procent. Po Litvě nejmenší v Evropě. V tradičně rovnostářském Německu je to 44,3 procenta, v Polsku 42,1 procenta.

V konkrétních číslech je rovnostářství ještě výstižnější. Na prvním stupni základních škol činí průměrný plat 27 111 korun. Horní desetina má 30 471, spodní 23 469 korun. Na druhém stupni si učitel přijde na 27 049 korun. Ti nejlepší na 30 850, nejslabší na 23 149 korun. Do statistiky jsou započteny platy na všech státních, soukromých i církevních školách.

S tím souvisí další dva neblahé trendy. České školství je dominantně feminizované a přestárlé. Jen čtyři procenta učitelů na základních školách v Česku jsou muži. Hůř už jsou na tom jen Rusové a Slovinci. V Německu učí na základních školách 14 procent mužů, ve Francii 17 a ve Spojených státech 13 procent. Feminizace má své dopady především na výkony chlapců. Je prokázáno, že ženy učitelky dávají stejně pracovitým a nadaným chlapcům v průměru podstatně horší známky než dívkám. Prostě většinou jejich povahám lépe rozumí a dokážou jim víc vycházet vstříc. Dalším trendem je nebývale vysoký počet učitelů nad padesát let. To všechno souvisí s chabými platy a rovnostářstvím a výrazně ovlivňuje atmosféru ve školách.