Pokud se nestane něco skutečně mimořádného, budou tématem podzimních voleb nízké platy. Politici jsou po letech otálení atmosférou tlačeni reagovat na to, že země bohatla, ale příliš se to nepromítalo do vzestupu platů. Navzdory tomu, že firmy si už delší dobu stěžují, že do všech možných profesí mají problém sehnat lidi.

Češi jsou pro své zaměstnavatele podstatně výhodnější pracovní silou než lidé z řady zemí Evropy, protože jsou ochotni dělat za výrazně nižší plat. S produktivitou práce, tedy tím, jakou hodnotu dokážeme vytvořit, to přímo nesouvisí. Naše platy zaostávají za těmi německými a dalšími západoevropskými mnohem více než produktivita.

Kdyby firmy dávaly na platy tolik jako v Německu, rozdělily by za rok mezi zaměstnance navíc 500 miliard korun. To je bezmála polovina státního rozpočtu. Když vezmeme v úvahu, že v této chvíli v zemi pracuje bezmála pět milionů lidí, získal by každý ze zaměstnanců ročně o 100 tisíc korun víc. Průměrný plat v zemi by se tím zvedl o 8333 korun měsíčně. Místo současných 28 000 korun hrubého by průměrný zaměstnanec bral 36 400 korun.

Neplatí to zdaleka všude v postkomunistické střední a východní Evropě. Třeba Estonci nebo Slovinci inkasují na platech mnohem větší část příjmů svých firem, přestože ty země jsou chudší než Česko. Poměr, který tam podnikatelé svým lidem na platech rozdělují, se blíží německým nebo britským standardům.

To důležité číslo, podle něhož se poznají dobře zaplacení a low-cost lidé, se jmenuje labour nebo wage ratio (podíl práce). Je to část celkového bohatství vytvořeného v ekonomice, která se rozděluje mezi lidi na platech. Bohatství se dělí na tři části: zisky firem, platy zaměstnanců a daně. Součet všech tří dává dohromady sto procent. Je to jednoduché. Čím vyšší jsou daně, tím méně zbývá na firmy a zaměstnance. Čím méně se zaplatí na lidech, tím vyšší jsou zisky.

Evropané se dají podle toho, za jaké platy jsou ochotni pracovat v poměru k výkonu, který své firmě přinášejí, rozdělit na drahé a levné zaměstnance. V Evropské unii jde na platy v průměru 47,6 procenta HDP. Vůbec nejdražší jsou Švýcaři, kteří si na platech rozdělují 59,7 procenta přidané hodnoty, která se v jejich zemi vytvoří. Na padesát procent se dostávají ještě Francouzi (52,7 procenta), Dánové (51,7 procenta), Němci (50,7 procenta), Belgičané (50,3 procenta). Laťce padesáti procent se těsně přibližují zmínění Estonci se 48 a Slovinci se 49 procenty. Stejná část bohatství míří na platy zaměstnanců i v Nizozemsku. My patříme do skupiny low-cost zaměstnanců. Na platech se u nás rozděluje 39,9 procenta HDP.

Politici už společenskou atmosféru zaznamenali a začali se předhánět, kdo a jak přispěje k tomu, aby platy stouply. Přimět firmy, aby své lidi platily podobně jako v bohatších evropských zemích, není jednoduché. Dají se k tomu různě motivovat přes systém daní. Nejjednodušší ale je přímo snížit daně a odvody z platů. To nabízí ODS. V sobotu s poklesem daní pro všechny s výjimkou dvou procent lidí s nejvyššími příjmy (nad 100 tisíc korun) přišla sociální demokracie. Ta slibuje, že pokud bude vládnout, vystoupá průměrný plat do pěti let na 40 tisíc korun.

Andrej Babiš, který má podle průzkumů s velkým náskokem nejvyšší podporu ze všech stran, už také hlásá, že sníží daně všem, aby se zvedly platy.

U něho jako podnikatele zaměstnávajícího 35 tisíc lidí, čímž se rád chlubí, se dají sliby poměřit s předchozími činy. Ty jasně ukazují, že ze svého se Andreji Babišovi lidem rozhodně přidávat nechce. Naopak vydělává miliardy na levné práci.

Jeho firmy patří ve svých oborech k podprůměrně platícím. Týdeník Ekonom zveřejnil koncem března velkou analýzu, jak si platy ve stovce firem Agrofertu, který má teď Babiš zaparkovaný ve svěřenských fondech, stojí ve srovnání svých oborů. A stojí si hodně špatně. Z jeho zemědělských firem platila polovina méně, než je český průměr. Podobně na tom byly i jeho potravinářské firmy. A vůbec nejvíce zaostávaly platy v Babišových chemičkách.

V Babišově Agrofertu šlo v roce 2015 (poslední veřejně dostupná výroční zpráva na webu Agrofertu) na platy 28 procent přidané hodnoty, kterou firma vytvořila. Toto srovnání se dá považovat za firemní obdobu labour ratio, podle nějž se zaměstnanci v Evropě dělí na drahé a levné. Babiš dává do platů ještě méně, než je na evropské poměry chabý český průměr. Zaostává za ním o 11,9 procenta.