Vstřebat podobu básně
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Edice Česká knižnice letos – už jednadvacátým rokem – usiluje být průkopníkem: a sice představit soudobý pohled na to, co je to kánon české literatury, a představit ho v precizních edicích, jež převyšují rámec běžného čtenářského zážitku. Ediční zprávy a komentáře třeba vypisují různočtení textu, sumarizují textový vývoj díla, odhalují zásahy, které na něm napáchala cenzura anebo jen autor svými neustálými návraty.
Těžko říct, kdo kromě fajnšmekrů nebo profesionálů chce něco takového číst. Zda by se nepatřilo mít pro takové případy edici jinou a co počít s texty, které podobný servis již mají odjinud (například Zbabělci Josefa Škvoreckého vyšli už i v podobě, v níž ediční komentář tvoří samostatnou doprovodnou knihu románu). Celek edice navíc je rozevřen mezi díly všeobecně známými, jako jsou Babička Boženy Němcové či Kytice Karla Jaromíra Erbena, anebo znovu objevenými a definovanými, jako byly barokní Staré paměti kutnohorské jezuitského kněze Jana Kořínka.
Čím novější dílo je do knižnice zařazeno, tím je jeho výběr samozřejmě problematičtější. Za padesát let se na současnost asi budeme dívat jinak než dnes, takže nevíme, nakolik dejme tomu prózy Miloše Urbana ještě budou podstatné (spíš nebudou). Zároveň patří ke zvykům tuzemské kultury, že ambiciózní projekty v kterémkoli oboru často zůstávají torzem, teprve zárodkem myšlenky, která je má zastřešit a osvětlit. Z této tradice se Česká knižnice unikátně vymyká, neboť o svou další existenci bojuje ve třetím nakladatelství. Po zaniklém Českém spisovateli, kde stihla jenom dva svazky, vycházela do roku 2009 v Nakladatelství Lidové noviny, potom ji přejal Host. V každém domě samozřejmě měla jinou grafickou úpravu – ta nynější na obálce znázorňuje poskládané prázdné dílky puzzle, v nichž vždy ten centrální je vybaven jmény vybraného díla a jeho autora, kteří spolu tedy tvoří další díl celé zdejší literární skládačky.
Prozatím nejnovější puzzle je svazek Jiřího Koláře Prometheova játra / Trilogie ve výpravě editorů Petra Šrámka a Jakuba Říhy. Kniha obsahuje čtyři básníkovy sbírky z padesátých let minulého století: kromě Prometheových jater ještě knihy Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra. Tohle Kolářovo básnění/běsnění bylo v české poezii, vznikající po druhé světové válce a komunistickém převratu, totálním zvratem. Přičemž přívlastek totální skutečně funguje ve vědomém autorském kontrapunktu k totální státní ideologii, devastující vše včetně literatury.
Kolář svými verši předvedl jeden z možných konců poezie (jak o něm uvažoval třeba Czesław Miłosz v Polsku). Světová válka svět proměnila tak, že aspoň v Evropě promíchal vše se vším. Ani poezie tedy není prosta styků nejen s filozofií, ale ani deníkovým zápisem, rozsekanou prózou, zarovnanou doprostřed stránky, nebo matematikou. Vzájemný dotyk je přitom ostýchavý, prim stále drží jazyk. Zdánlivě prostý, zbavený příkras a kudrlin, přitom ovšem vynalézavě metaforický. Aneb klade příklady, jak poezie zní z huby lidu. Lid je pro Koláře stejně důležitý jako pro režim, vůči němuž se vymezoval. Právě i díky lidu (jakkoli je to problematické vyjádření) Kolář sděluje, že moderní věk si nezadá se starým: to je objev sbírky o Mistru Sunovi. V ní se předvádí, že prastaré vojenské taktiky, protože o těch Sun kdysi psal ve svém Umění války, lze pohodlně aplikovat na poezii i společnost poloviny 20. století:
„A MISTR SUN PRAVIL // Pravidlem básnění je / přijmout rozkaz od sebe sama / vstřebat do sebe co nejpřesněji první podobu básně / a sjednat s ní první styk – / to znamená vyrvat tichu první verš.“ Taková přímost, výlučnost a promyšlenost samozřejmě vadily. Co si s nimi počít? Lze milovat verše Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Františka Halase i Vladimíra Holana, což všecko rovněž jsou autoři, kteří měli problémy s režimem. Jenže je nutno vyrovnat se s nesmlouvavostí Jiřího Koláře, protože i poezie je nenucený boj a vážný řev. Kolářovy knihy vycházely se zpožděním proti svému vzniku, a navíc řádně zcenzurované. Až nové vydání je zpřístupňuje v podobě, v jaké je zamýšlel předvést autor; objevuje dokonce dosud neznámé textové verze. Zaplať pánbůh.
Jiří Kolář: Prometheova játra / Trilogie. Edičně připravili Jakub Říha a Petr Šrámek. Vydalo nakladatelství Host roku 2016. 540 s. 379 Kč.