Neslýchaná byrokracie Evropské unie ohrožuje naše stavby dálnic. Takové heslo bylo v podtextu mimořádné schůze sněmovny o tom, že se v Česku přestane stavět. Došlo k mnoha stranickým potyčkám, přesto výklad, že viníkem vážného karambolu při výstavbě infrastruktury je Evropská komise a další bruselské úřady, sdíleli všichni. Komise totiž po České republice žádá, aby nechala vypracovat pro nejdůležitější dálnice hodnocení EIA o jejich vlivu na životní prostředí – jinak je nebude proplácet. Posudky jsou ale zbytečné, shodují se poslanci bez ohledu na barvu stranického dresu.

Argumentují tím, že připravené stavby obchvatu Českých Budějovic, části pražského okruhu, silnice Praha – Karlovy Vary, z Hradce Králové do Olomouce atd. mají hodnocení EIA už nejméně patnáct let. Evropská unie teď sice žádá nové posudky, protože ty staré neodpovídají jejím předpisům, jsme ale v Česku a tady platí české zákony.

Takřka by se dalo říci, že se schyluje k zásadnímu konfliktu České republiky a Evropské unie, při němž Češi prokážou, že jsou suverénním národem a že si z Bruselu nenechají nic diktovat. Má to ovšem groteskní rozměr, protože hrdí Češi si svým odporem chtějí prostě vynutit dotace.

Naděje stará patnáct let

V této situaci by bylo lepší žádosti o dopravní dotace stornovat a stavět z národního rozpočtu. Jedním z argumentů pro takové řešení je fakt, že Evropa proplácí u dálnic jen polovinu celkové investice. Kdyby se tedy připravily o něco skromnější projekty, daly by se dálnice postavit z pohledu rozpočtu za stejné peníze a zřejmě o dost dříve. K takovému závěru ovšem bude třeba teprve dojít.

Rozhodnutí o rezignaci na eurodotace může usnadnit věcný rozbor, proč vlastně nastal současný karambol. Hlavní potíž s Bruselem způsobil model hodnocení EIA, jež se v Česku používalo v devadesátých letech. Na rozdíl od evropských předpisů, k nimž mezitím přistoupila i Česká republika, se tehdy hodnotil jediný projekt stavby, který neměl alternativu. Navíc se jednou vydané hodnocení EIA může použít po neomezenou dobu. I když se mezitím změnil profil krajiny, okolní osídlení i sám projekt, stavět se podle něho může dosud. Tento výklad dodnes drží ministři, poslanci a nepochybně i velká část národa. Nezdržujme se nuancemi a začněme stavět.

Tomu se dá rozumět a dá se i předpokládat, že ani místní obyvatelé proti některým stavbám s prastarým hodnocením EIA nic namítat nebudou. Přesto zbývá otázka, proč tuzemská státní správa prostě nové hodnocení EIA neprovedla, když na to měla od devadesátých let dost času. Nový posudek se dá v klidu stihnout za dva roky. Nejpozději v roce 2008 si museli zdejší úředníci uvědomit, že se starým hodnocením EIA bude problém. Tehdy totiž Evropská komise jednoznačně odmítla podpořit severní část pražského okruhu mezi Ruzyní a Březiněvsí, protože se neprojednala žádná alternativa k projektu, který vedl prostředkem městské částí Suchdol a přes tři chráněná území. Namísto toho, aby se poté aktualizovaly další projekty schválené v devadesátých letech, sušily se v šuplících dopravního fondu s nadějí, že to třeba někdy vyjde.

Potíž je v tom, že žádný bruselský úředník nechce převzít odpovědnost za proplacení stavby, která vzniká proti platným předpisům. Právě takového úředníka náměstci zdejších ministrů hledali celý minulý rok, aby povolil aspoň ty nejdůležitější dálnice. Bohužel marně. Teď přichází ministr dopravy Dan Ťok s nápadem, že stavbám odhlasuje výjimku sněmovna. Pod takovým politickým tlakem určitě Brusel ustoupí.

Osm set procent zisku

Celý případ tím získává mnohem obskurnější rozměr. Není jasné, proč úřady nechtěly dlouhá léta prozkoumat varianty navržených silnic, a proč tedy musí vláda i sněmovna zahájit takřka husitské tažení proti Bruselu, aby obhájily kdysi dávno schválené trasy. Nabízí se velmi pragmatická odpověď, která napadne každého, kdo sledoval spory o to, za jakou cenu se mají vykupovat pozemky pod projektovanými dálnicemi. Ještě dnes je možné, že spekulanti, kteří tyto pozemky kdysi dávno koupili, dnes dostanou osminásobek ceny zemědělské půdy v daném regionu. Zisk ve výši 800 procent je třeba realizovat.

Jednou větou: národní revolta proti Evropské komisi tak není jen snahou vynutit dotace, ale v neposlední řadě bojem za lepší zisky spekulantů s pozemky.