Místní politici v Německu vykonávají tlak na hostinské, aby vyháněli hosty, kteří se politicky znelíbili. Čerstvým příkladem je Mnichov, kde musel začátkem tohoto týdne "zavřít krám" italský majitel restaurace jménem Casa Mia (Můj domov). Co může na první pohled vypadat jako lokální fraška, je ve skutečnosti trend, o němž informují mnozí hoteliéři a provozovatelé restaurací ve Spolkové republice, píše Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Díky tomuto švýcarskému listu si mnichovské kauzy všimly i sdělovací prostředky v Německu a začaly se jí zevrubněji věnovat.

Zmíněný případ začal na jaře roku 2016. Tehdy bylo 21 radních mnichovského obvodu Sendling upozorněno na to, že se v oblíbeném rohovém lokálu Casa Mia scházejí každé pondělí členové hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu). Chodí se tam najíst a občerstvit po své pravidelné demonstraci. Na rozdíl od Drážďan, kde je hnutí Pegida mohutné a dokáže zmobilizovat do ulic i desítky tisíc svých příznivců, jde v Mnichově o drobné skupinky.  

Přesto se místní politici v Sendlingu začali cítit znepokojeni. Ernst Dill, sociální demokrat (SPD) a jeden z pověřenců pro otázky pravicového extremismu, vyráží za hostinským Giovanni Costou za návštěvu. Ve své tašce má dva dopisy, jeden od předsedy radních, druhý od mnichovského starosty.

V prvním dopise Markus Lutz (SPD) vyzývá sicilského hostinského, aby napříště fanouškům Pegidy zamezil přístup do jeho lokálu.  Neměl by je obsluhovat. Druhý dopis, podepsaný mnichovským starostou Dieterem Reiterem (také SPD) a Conradem Mayerem z Bavorského sdružení hotelů a restaurací, je adresovaný všem restauratérů ve městě. Oba činovníci v něm vysvětlují, že Mnichov je barevný a kosmopolitní. Závěrem líčí, co je z jejich pohledu velkým problémem: „Bohužel, roku 2014 se opět vyskytla celá řada případů, kdy majitelé restaurací poskytli své prostory krajně pravicovým skupinám." Většinou prý z neznalosti a nejistoty ohledně toho, jaké jsou v takových případech jejich právní možnosi. 

Následují rady. Hostinští by měli používat speciální klauzuli z nájemní smlouvy, aby mohli pravicově smýšlející klinety vyprovodit ze dveří. Postoj hostinských by měla navenek vyjadřovat nálepka s nápisem „Mnichov je barevný... také v restauracích a hotelech". Závěrem autoři dopisů ještě prosí hostinské, aby překontrolovali své jídelníčky. Výrazy jako „cikánský“ (v Německu tradičně populární ve spojení s řízky) „jsou rasistické, a proto se nehodí do naší kosmopolitní a tolerantní městské společnosti“, konstatují.

K překvapení pana Dilla, experta na pravicový extremismus, neměl sicilský hostinský pro jeho výzvy pochopení. Řekl jsem mu, že se o politiku nestarám, vysvětluje Giovanni Costa. Ti lidé z Pegidy v jeho podniku popili pivo, spořádali špagety a nikoho neobtěžovali. „Proč bych je měl vyhazovat?" divil se hostinský. Na to konto mu začal Dill vyhrožovat, že pokud Casa Mia nezakáže hostům z Pegidy vstup, bude mít hodně velké problémy. To však Dill odmítá. Prý nikomu nehrozil, jen řekl svůj názor, že takoví lidé jsou ve městě nežádoucí. V rozhovoru pro NZZ Dill zdůrazňuje, jak moc mu leží na srdci pověst Mnichova ve světě. List NZZ se nicméně ptá: "Kdy začíná být kosmopolitismus netolerantní?"

Že skupinka fandů Pegidy nepronášela v restauraci žádné projevy, není pro Dilla (71) směrodatné. Právník na penzi tyto lidi prostě nechce tolerovat ve veřejném prostoru. Argumentuje nacismem, a "hnědou" minulostí Mnichova jako hlavního města nacistického hnutí. A dodává: "Braňme počátkům!"

Krátce po rozhovoru mezi Dillem a Costou se na fasádě restaurace objevilo graffiti: "Náckové fuck off!" A okna kdosi polepil  antifašistickými samolepkami. "Náhoda?" ptá Giovanni Costa. Místní politik Dill se dušuje, že se škodani na majetku nemá  nic společného. O něco později vyzývá mnichovská odnož Pegidy k solidárním návštěvám restaurace Casa Mia. Tím je drama perfektní. Nyní gastronom Costa vypadá jako přítelíček pravičácké lůzy.

Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Tržby italského restauratéra se propadají o 25 procent. Loni musel Costa propustit tři zaměstnance - a letos také. A to přesto, že ujišťuje, že lidé z Pegidy se u něj neobjevili už více než rok. Před dvěma měsíci mu pivovarnická skupina Anheuser-Busch InBev po 14 letch trvání pronájmu oznámila, že ho vypovídá. „Z obav o image,“ domnívá se Costa. Jeho podezření není vůbec zcestné. Žádná společnost není ráda spojována s politickými skupinami na okraji. 

Uzavření podniku Casa Mia postihlo dvě rodiny. Costovu vlastní rodinu a rodinu jeho nejstaršího číšníka, který pro něj pracuje přes 20 let. Co bude dělat dále, hostinský neví. "Vím jen, komu za to vše vděčím," říká. 

Díky švýcarskému novináři z NZZ se případu restaurace Casa Mia začal věnovat i největší německý magazín Der Spiegel. "Jsme na nebezpečné cestě, pokud je považováno za správné, že se restaurace nutí k tomu, aby si ve jménu otevřenosti světu myšlenky vybíraly své hosty podle jejich názorů," píše v komentáři Spiegel. Tento agresivní způsob ochrany prostředí byl dle něj dosud známý jen z východního Německa, kde k tomu neonacisté používali zastrašovacími kampaně. Aby pak hrdě mohli některé oblasti prohlásit za "osvobozenou národní zónu".

Business Monitor24, pp