Robertu Redfordovi bylo minulý čtvrtek osmdesát let. Je to americký herec a režisér, pokud byste to náhodou nevěděli. Jeden můj kamarád s ním má příhodu. S Robertem Redfordem. Je to taková příhoda trochu bezpoinťačka, ale zároveň jediná autentická historka s Robertem Redfordem, která v okruhu mých známých existuje. A vůbec. Když přijde na historky s Robertem Redfordem, jeden prostě bere všechno.

Takže. Můj kamarád je s manželkou na festivalu v Karlových Varech, večer se v nějakém místním podniku baví s mladší americkou režisérkou, příjemná konverzace. Dáma mává na někoho u dveří, prý přišel její táta. A taky že ano, ke společnosti se připojí usměvavý starší pán. A je to Robert Redford. Kamarád v tu chvíli myslel, že omdlí – lidem jisté generace se to v takové situaci stává. Robert Redford ale byl pohotový a připravený, urovnal to velice elegantně – taky je to asi jeho denní chleba, setkávat se s lidmi, které až paralyzuje vědomí, že mluví zrovna s ním.

Velmi klidně kamaráda tou rozpačitou chvílí provedl, pomohl mu setřást rozpaky a za chvilku už se úplně normálně bavili. Vlastně mě to vůbec nepřekvapilo, když jsem to slyšel vyprávět. Od Roberta Redforda by člověk nečekal nic míň, prostě to musí být ohleduplný a dobře vychovaný muž. Byl jednou z největších hvězd filmu 70. let, především ve dvojici s Paulem Newmanem, panovala na tom shoda napříč generacemi – například mezi mnou a mojí maminkou. Na filmy s nimi se stály fronty, ta na Podraz se od pokladny kina Flora táhla až za roh Vinohradské ulice. Stručně řečeno – sekáč.

Tohle není rebel

Je to také velmi americký krasavec. Modrooký blonďák – to v našich končinách může vyvolávat všelijaké asociace, ale Roberta Redforda je těžké představit si jako idol árijství v černé uniformě. Na jeho vzhledu bylo vždycky něco nevojenského. Ne snad že by signalizoval neschopnost boje, když na to přišlo, tasily Redfordem hrané postavy docela rychle. Bylo na nich ale zjevné, že jejich přirozeným prostředím není útvar, velká organizovaná skupina. Takový zdravý americký mladý muž, vlasy vyšisované častým pobytem na čerstvém vzduchu a v hodně otevřeném prostoru, oči zvyklé koukat do širé krajiny. Připravený se něčemu pobaveně zasmát, ne nudný, ale dalek nějaké dekadence, jaksi nadbytečné komplikovanosti. Nepředstavoval otevřeně rebelský typ jako jiný blonďatý velikán jeho éry – Steve McQueen, v němž skoro vždycky byla taky nějaká zarputilost, temnější stránka, konflikt. Redford ve filmu mohl působit jako člověk jistým způsobem průhledný, možná naivní, jednoduchý, což je ovšem nutno nezaměňovat s hloupostí. Jako postava vnímal jen svět s jakousi morální nebo moralizující jasností – něco je dobré, něco zas špatné, tak to prostě je, jenom někdy člověk to dobro najde na překvapivém místě anebo je překvapený přítomností zla tam, kde by být nemělo.

Později se v té tváři objevil trochu znavený rys, výraz životem omláceného idealismu, který ale vytrvá. Honí se s ozbrojenými agenty v ulicích Washingtonu ve Třech dnech Kondora, nesmlouvavě jde po stopách politického skandálu ve Všech prezidentových mužích. Mohl hrát i postavy, které byly v konfliktu se zákonem, stejně ale nepůsobil jako zločinec, jistě jen poněkud neortodoxním způsobem dával někomu za vyučenou. Možná i proto nijak skvěle nedopadl Velký Gatsby v jeho podání (ten film byl jistě problematický ve více ohledech), Redfordovi nesedly komplikované postavy, rozežírané zevnitř nějakým konfliktem. Gatsbyho dokonalé „kvádro“ mu sice slušelo náramně, ale mnohaletou posedlost povrchní Daisy, jíž „v hlase cinkaly peníze“, si do něj divák musel promítat hodně usilovně. Ale opět je to věc spíš naturelu než intelektu, řekl bych. Vlastně tomu odpovídá i Redfordovo angažmá v politických věcech – ne že bych se s ním ve všem shodoval, ale nepochybuji o jeho upřímnosti a úrovni.

Ideální dvojice

Spolu s Paulem Newmanem tvořili takřka ideální dvojici – dva modroocí borci, v něčem ovšem protichůdní. Naivnější blonďák a krasavec jistým způsobem možná prvoplánovější nebo čitelnější a trochu zadumanější i impulzivnější týpek, jehož oči měly nějakou jinou hloubku, možná ne tolik neposkvrněnou, možná viděly trochu víc. Kluk z ranče a kluk z ulice. V Butchovi Cassidym a Sundanceovi Kidovi přesvědčili generace, že profese bankovního lupiče možná není tak úplně marná kariérní volba. Snad jenom kdyby nebylo té omezené společnosti, která za nimi vždycky vyslala tu pronásledující bandu („Co je to za lidi?“ ptá se opakovaně udivený Newman v úvodu filmu). Každému utkví to slavné finále, když šarmantní lupiči vyběhnou z baráku, v němž vzdorovali obklíčení snad celou zatracenou bolivijskou armádou, vědomi si, že jdou na smrt, a obraz se zastaví, je slyšet jen zvuk mohutné palby. Svým způsobem je to milosrdná lež. Přestat ukazovat přitažlivé hrdiny v tom posledním okamžiku, kdy jejich přitažlivost ještě byla jakž takž neporušená, kdy na ně ta smrt ještě nedohmátla. Jenomže chce tady snad někdo vidět Roberta Redforda a Paula Newmana ležet rozstřílené na cucky v prachu nějakého latinskoamerického zapadákova? Chce někdo žít ve světě, kde je takový obraz možný?

Robert Redford zestárl s grácií, nehraje to číslo „jde mi to všechno jako zamlada“. Občas vezme nějakou roli, občas se ujme režie filmu, který netrpí nějakými nepřiměřenými ambicemi – takové solidní kusy. Jeho Obyčejní lidé sice připravili o Oscara nesrovnatelně lepšího Zuřícího býka Martina Scorseseho, ale za to Redford skutečně nemůže. O americkou kinematografii se zasloužil i jinak, založil a podporoval festival Sundance, důležitou přehlídku nezávislého filmu, z níž se možná časem stala instituce, klišé svého druhu, ale stejně, mnoha talentovaným filmařům pomohla a pomáhá. Jeho poslední skutečně výrazná role je bezejmenný hrdina filmu J. C. Chandora Vše je ztraceno, osamělý mořeplavec, který se po havárii na moři snaží vlastními silami z čím dál horší situace dostat, nepřející osud mu ale klade do cesty další a další překážky (viz název snímku). Redford v něm je velmi přesvědčivě starý a zároveň prokazuje na svůj věk skvělou fyzičku. Především ovšem vyzařuje i jakousi niternou pokoru – vůči moři, vůči životu, o nějž bojuje, a který asi ztrácí. K Robertu Redfordovi mi takový postoj docela sedí.