Každé jaro přichází hodně dětí motivovaných rodičů o volné soboty. Chodí se učit, jak uspět v přijímacích zkouškách na střední školy. V těch testech nenaberou žádné nové poznatky, naučí se jen, jak je pak naostro udělat dobře.

Mechanicky se nabiflují, co se v testech dá čekat. Na mnoha středních školách se totiž u přijímacích zkoušek stále netestují intelektuální schopnosti dětí pro studium, ale nabrané znalosti. To výrazně zvýhodňuje nepříliš chytré děti velmi motivovaných a sebevědomých rodičů, kteří jsou připraveni udělat všechno pro to, aby svého potomka, bez ohledu na jeho schopnosti, dostali na co nejlepší školu. A je to tvrdá, často nepřekonatelná překážka pro chytré a inteligentní děti ze sociálně slabších rodin, kde otci ani matce na vzdělání příliš nezáleží, případně prostě nemají čas a peníze, které by do něj byli schopni či ochotni věnovat. Jeden test nanečisto stojí v kombinaci čeština, matematika plus základ ze studijních předpokladů 450 korun. Jedno kolo ale bravurnost ve zvládání testů rozhodně nezaručuje. Na to, aby se dítě testy naučilo, je potřeba několik opakování. Proto se nabízejí cenově výhodné balíčky pro tři soboty za 1200 korun, pět sobot za 2000 korun, ale i deset kol za 4000 nebo dvacet za 8000 korun.

Už to, že takový byznys funguje, ukazuje, že se testují znalosti a nikoliv intelektuální schopnosti. Na test z nich by totiž žádné opakování nedávalo smysl. Studentovi by se na zkoušku nanečisto vyplatilo zajít jednou, aby čistě pro pocit sebevědomí věděl, jak to bude vypadat. Druhá návštěva by ale už nedávala žádný smysl.

Čisté testy intelektu by totiž jako jediné dokázaly odstranit obrovskou slabinu českých středních škol, kdy se na ty nejlepší a především na víceletá gymnázia, kde se dosahuje nejlepších výsledků, velmi těžko dostávají vysoce inteligentní děti z nižších vrstev. Společnost tím přichází o spoustu talentů – a talentované děti ze sociálně slabého prostředí mrhají svou šancí na úspěch.

Nechuť měřit výsledky

Je to výsledek na hlavu postavené regulace, kterou stát nasazuje na středních školách. Na jedné straně je velmi měkký tam, kde by byly potřeba vysoké nároky. Na druhé straně klade zbytečné překážky tam, kde by měl být co nejotevřenější prostor.

Měkkost na nesprávném místě se projevuje především u neochoty testovat skutečné výsledky dětí. Zkoušky znalostí v pátých i devátých třídách se prosazovaly přes obrovský odpor. Ještě větší provázel jednotné státní maturity. Dodnes se nepodařilo s jasným datem prosadit povinnou maturitu z matematiky. Je to politicky silně citlivé téma. Bouří se proti ní studenti, jejich rodiče i školy. Dá se totiž čekat, že by u této zkoušky hodně studentů neprošlo. A v generaci by ubylo lidí s maturitou.

Méně kvalitní a náročné školy se proto bojí, že by jim v budoucnu hrozilo zavření, protože by se ukázalo, že nenabízejí úroveň vzdělání, která stačí na složení maturity. To je vidět už dnes i bez matematiky, jíž se všichni tolik obávají. Při maturitách v roce 2014 neprošlo státní zkouškou přes 25 procent studentů na středních odborných školách. Na gymnáziích to bylo 3,9 procenta, na těch víceletých jen 1,7 procenta. To ukazuje obrovské rozdíly, které panují v základních předmětech, potažmo v kvalitě škol. Na gymnáziích přitom studuje 33,4 procenta dětí z populačního ročníku, na víceletých 12,7 procenta.

Propast potvrzuje, jak důležitá je státní maturita, aby mohla hrát ve společnosti vůbec nějakou roli. Aby se dalo očekávat, že člověk, který ji má, disponuje určitými znalostmi a schopnostmi. Obrovský počet neúspěšných ukázal, že řada škol prostě nechává jen ve snaze o udržení existence proplouvat studenty, aniž by jim byla schopna nabídnout znalosti a vyžadovat je po nich.

Strach zavřít špatné školy a otevřít jiné

V Česku převládá strach zavřít špatné školy a namísto nich otevřít jiné. To je další místo, kde by stát měl být výrazně tvrdší. Při zavírání a odebírání akreditací školám, kde je příliš neúspěšných. „Když se to jmenuje maturita a je to jeden typ zkoušky, na které je státní znak, tak má být stejná. Nejsem ale pro to, že maturitu musí mít 90 procent lidí jako teď. Ale když ji chtějí mít, tak má mít jednotnou úroveň. Jinak to nedává smysl. Máme příliš mnoho středních škol. Ty špatné, které nejsou schopné dát znalosti, je potřeba zrušit,“ tvrdí školský expert ODS a někdejší dlouholetý ředitel gymnázia PORG Václav Klaus mladší.

Křečovitá snaha za každou cenu udržet i problémové studenty byla nedávno vidět při případu šikanování učitelky v průmyslové škole v Praze na Třebešíně. Maturitní vysvědčení je tak v mnoha případech papírem nepodloženým znalostmi.

To, že je středních škol přebytek, vedlo fakticky k stop stavu na udělování akreditací pro nové. Neochota jít proti špatným školám brání vzniku nových, které by třeba mohly být podstatně lepší než cokoliv z těch současných. Nebo se o to alespoň pokusit. Status quo tak celkově podstatně snižuje úroveň středoškolského vzdělání.

Potlačování inteligence

Na druhé straně stát nastražuje zbytečně tvrdé překážky při vstupu na střední školy. Je to postavené úplně opačně, než by dobré školy měly být. Při vstupu do školy, to znamená u přijímaček, by se měly testovat jen intelektové schopnosti nezbytné pro její zvládnutí. Na konci, tedy v páté, deváté třídě a při státní maturitě, naopak jen výsledky.

Současná koaliční vláda ale schválila návrh ministryně školství Kateřiny Valachové, že od příštího roku se budou na všech středních školách dělat jednotné přijímací zkoušky. Organizuje je státní Centrum pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (CERMAT). Testy budou mapovat, jak žáci zvládají češtinu a matematiku. Jednotlivé hranice přijetí si pak stanoví samy školy. V testech budou jak klasické zaškrtávací otázky, tak otevřené úlohy. Ministerstvo se ani netváří, že to bude test intelektuálních předpokladů: je to přesně ten druh testů, na něž se mohou děti motivovaných rodičů nadrtit za investované tisíce a volné soboty.

Výsledky zkoušek bude vyhodnocovat CERMAT, takže budou objektivní. Ředitelé k nim ale mohou přihlížet jen z 60 procent, dalších 40 procent můžou být jejich vlastní kritéria. To může hrát roli u uměleckých škol, kde je rozhodující talent. Jinde ale bude záležet především na rozhodnutí ředitele, čím těch 40 procent vyplní. Jestli to bude dobrý test intelektuálních schopností, nebo jen zesílí roli znalostí.

Sociolog Petr Matějů zkoumal v projektu „Maturita efektivní a sociálně spravedlivá“, který z grantu Technologické agentury připravil pro ministerstvo školství, vztah mezi sociálním původem, inteligencí a výsledky. „Na startovní čáře je nerovnost obrovská. Zastírat silný (a z velké části dědičný) vliv na intelektové předpoklady je strkáním hlavy do písku. Zásadní otázka pro školství je, jak s touto skutečností pracovat. Dobré školství by mělo počáteční nerovnost spíše zmenšovat. U nás ji bohužel posiluje,“ tvrdí Petr Matějů.

Obětí jsou právě talentované děti z nižších vrstev, které nedostanou příležitost své schopnosti rozvinout nejen doma, ale ani ve škole. A když už se jednou dostanou na křižovatce do horší školy, jejich šance dále klesají. „Česká republika patří mezi zeměmi OECD k těm s největšími rozdíly a selektivitou na středních školách. K zásadnímu a zpravidla nevratnému větvení vzdělávacích drah dochází už na základní škole“ upozorňuje Matějů.

Čím víc a čím dřív jsou testy znalostní a nikoliv intelektové, tím menší je šance chytrých dětí z nižších vrstev, že na křižovatce odbočí správným směrem. Na dobré školy se místo nich dostanou méně intelektuálně nadané děti motivovaných rodičů z vyšších vrstev. To je špatně pro všechny.

Pozoruhodné je, jak sociálnědemokratická ministryně školství Kateřina Valachová jak u inkluze na základních školách, tak u jednotných přijímaček jde proti zájmům chudších a slabších, za jejichž advokáta se její strana tradičně prohlašuje. Na zvyšující se rozdíly mezi dětmi na středních školách přitom dlouhodobě upozorňuje pravicová opozice. Podle Václava Klause je to jeden z největších problémů středních škol, které všechny předchozí vlády silně zanedbávaly.

Školská expertka TOP 09 Anna Putnová při debatě o jednotných přijímačkách na střední školy upozornila také na to, že lidé z nižších vrstev mají často nižší sebevědomí a sebe i své děti podceňují. „Tam, kde rodiče budou vidět, že jejich dítě by potřebovalo složit zkoušky na osmdesát procent, své děti přihlašovat nebudou a budou vybírat raději školy méně náročné. Řada rodičů své děti raději podcení, jen aby studovaly.“ Studie Petra Matějů přesně ukazují, jak obrovskou roli sebehodnocení sehrává. Řada chytrých dětí z nižších vrstev se tak na dobré školy vůbec nepřihlásí.

Zkoušky z myšlení

Nejlepší cestou, jak diskriminaci podle sociálního původu zabránit, by bylo přijímání podle testů intelektu. Takové čistě inteligenční testy se dělají třeba na americké univerzity. Jedním z nejznámějších a nejvíce používaných je SAT Reasoning Test, volně se dá přeložit jako zkouška uvažování nebo logického myšlení. Skládá se ze tří částí.

První je psaní. Obsahuje otázky s výběrem z několika možností a napsání eseje. Část s otázkami testuje schopnost opravovat věty a odstavce a identifikovat chyby v textu. Esej ověřuje schopnost vyjádřit jasně myšlenky a podpořit je argumenty a užívání větné struktury a správného pořadí slov. Druhou částí je kritické čtení. Obsahuje otázky na doplňování vět a několik textů, k nimž se vztahují další otázky. Otázky na doplňování vět ověřují znalost významů slov a porozumění tomu, jak jednotlivé části věty tvoří logický celek. Otázky vztahující se k úryvkům textů testují schopnost určit význam slov z kontextu, porozumění informacím obsaženým v textu, schopnost syntézy a analýzy informací a schopnost hodnotit hypotézy a techniky užité autorem textu. Třetí část je matematika. Obsahuje otázky nabízející výběr z několika odpovědí a otevřené otázky, na něž musí odpověď vypracovat student. Tato část testuje schopnost práce s kvantitou, pochopení aritmetiky, algebry, funkcí, geometrie, analýzy dat, statistiky a pravděpodobnosti. Pro jednotlivé specializované studijní obory je pak na doplnění dalších jednadvacet druhů SAT Subject Test.

Na SAT se nedá nadrtit o sobotách. Prověří, co ve studentovi skutečně je. To, že je skládají i cizinci přicházející z úplně jiného kulturního prostředí, ukazuje, že do značné míry upozaďují i vliv všeobecného přehledu, který je v každé zemi výrazně ovlivněn kulturním kontextem. Jsou to samozřejmě testy na vysoké školy. Na stejném principu jsou ale experti na testování schopni připravit i přijímačky pro vstup na střední školy.

České vzdělání roky nezájmu, populismu a snahy nedostat se do konfliktu s mocnou školskou lobby degeneruje do velmi nebezpečného stavu. Máme základní školy, kde vyměklá společnost neustále snižuje nároky. Začíná to už při zápisech, kde se aktivisté snaží srážet úroveň schopností (sociálních i intelektových), které jsou ke vstupu do školy potřeba. Pokračuje to ústupem od známek ke slovním hodnocením a odporem k tvrdému srovnávání výsledků, jako jsou testy v pátých a devátých třídách. Následuje střední školství, které nasměruje jednu třetinu dětí, nikoliv těch, které k tomu mají největší předpoklady, na gymnázia a zbytek na odborné školy. Státní maturity ukazují, že nabízejí podstatně horší vzdělání v základních dovednostech, jako je jazyková schopnost nebo matematika. A pak přicházejí vysoké školy, které naopak z výběrovosti zdegenerovaly do masovosti.

Výsledek je, že společnost míří do stavu, který je téměř protikladem meritokracie, tedy vlády těch nejschopnějších. Máme maturitní vysvědčení a vysokoškolské diplomy, které nezaručují žádnou úroveň intelektuálních schopností ani znalostí a dovedností.