Revival osmdesátých let v popkultuře trval o dost déle než osmdesátá léta a úplně za sebou ho ještě pořád nemáme. Zároveň se ale už rozjíždí revival poslední dekády dvacátého století. A nabírá gradaci. Vladimír Železný třeba ve čtvrtek ohlásil, že spolu s podnikatelem Pálem Milkovicsem vytváří novou zpravodajskou televizi. Bude se jmenovat Z24, kromě téhle stanice už Milkovics provozuje či provozovat chystá kanály Mňam TV, Mňau TV, Kutil TV, MUDr. TV… Samé slibně znějící názvy.

Poslání nové stanice zakladatel Novy popsal způsobem poněkud absurdním. „Budeme razantní, nelítostní a rychlí – nebudeme zahlcovat diváka přílišnými souvislostmi, necháme ho udělat si názor a případně mu umožníme, aby nám ho sdělil.“ Železný a Milkovics také na tiskové konferenci ve čtvrtek oznámili, že jejich zpravodajský kanál nebude přinášet zbytečně moc informací a – jak se v tak odvážném Česku stává samozřejmostí – nebude podléhat politické korektnosti, bude informovat i o věcech, o nichž se jiní (myšlena především Česká televize) podávat zprávy bojí, a tak dále a tak podobně. 

Mysli ovlivněné dnes již přežitým konceptem logiky to může znít jako docela velký nesmysl. Poskytnout lidem zprávy se sníženým obsahem informací a bez souvislostí a dát o to větší prostor názorům diváků na ně, tedy těm divákům, jimž jsme nedali informace a souvislosti. Co by komu konfrontace s takovými názory mohla přinést? Asi nějakou formu sebepotvrzení, ujištění, že můj postoj k něčemu, o čem nemám informace a čehož souvislosti neznám, je podobný postojům jiných, kdo na tom jsou podobně. Nova za Železného časů ráda vířila emoce, její někdejší ředitel si může myslet, že teď, když ve veřejné debatě často nic jiného než právě emoce nebo afekty není, se vrátil jeho čas.

Jeho televizní stanice – alespoň podle jím poskytnutého popisu –působí jako televizní verze Parlamentních listů a dalších podobných serverů, které přinášejí jeden silný názor za druhým a pletou dohromady zprávy, fámy a jejich vzrušené interpretace. Otázka ale je, jestli to, co nějakým způsobem (z komerčního hlediska) funguje na internetu, může fungovat v kontinuálním vysílání na obrazovce, kde se těžko dosáhne žádoucího dojmu exaltovaného chrlení. V nějaké míře tak funguje americké talk rádio, kde populární naštvaní muži pouštějí do éteru svoje monology. Jenomže televize je přece jenom jiná věc.  

Nápad Vladimíra Železného může působit jako v něčem současný, zároveň je na něm cosi velice „devadesátkového“. Ta ulítlá doba mimo jiné zrodila i koncept časopisu NEI Report, komerčně velice úspěšného titulu, kutilskému pornočasopisu, který publikoval nahaté fotky, jež redakci posílali čtenáři. Možná bude Železného televize jakýmsi rozšířením tohoto konceptu do oblasti televizního zpravodajství. Jak moc se v takovém programu bude komu chtít inzerovat, netuším. Ale možná investoři Z24 ani o tenhle typ komerčního úspěchu neusilují. Smysl jejich projektu může být ještě jiný, třeba předvolební. Vycházet s mocí uměl Vladimír Železný jako ředitel televize vždycky dobře, to se mu musí nechat.