Německá kancléřka se zdánlivě staví do první řady bojovníků s radikálním islámem. Na sjezdu CDU v Essenu se vyslovila pro zákaz zahalování žen tam, kde to jenom právně bude možné: na univerzitách, ve školách, na úřadech. Letmo se zmínila o migrační, v jejím žargonu uprchlické, krizi loňského roku: prý se něco takového už nesmí opakovat. A křesťanští demokraté jako kdyby si znovu osvojovali tradiční politiku práva a pořádku, kterou před lety vyklidili – a ona jim ji převzala nová, mnohem radikálnější Alternativa pro Německo (AfD).

Jeden by se skoro podivil, proč ta snaha. Obliba Angely Merkelové jde po slabších měsících opět nahoru a s tím se i stabilizovaly preference CDU na 35 procentech. Nikdo se neodvážil kancléřce konkurovat při volbě předsedy strany, vyhrála s impozantními 90 procenty hlasů delegátů. Nejmenovaní delegáti sice předtím novinářům říkali, že pokud by volba měla odrážet skutečné nálady ve stranické základně, dostala by kancléřka 60 procent a byla by ráda.

Merkelová ale v establishmentu strany nemá opozici, je fakticky nekritizovatelná. Jeden z mála, kdo občas hlasoval nebo mluvil proti její linii, ať už proti eurovalu, nebo proti politice otevřených hranic, populární Wolfgang Bosbach, už ohlásil odchod z politiky a ve velkém knižním rozhovoru na rozloučenou popisuje atmosféru v poslaneckém klubu dost neradostně: „V Unii je příliš málo konzervativců, kteří by otevřeně stáli za svými názory. Mnozí se ptají: Pomůže mi to, nebo spíš uškodí? Jak se tím změní moje pozice v poslanecké frakci?“ A na jiném místě: „Už samo přání, aby se ve straně o sporných věcech otevřeně diskutovalo, je dnes chápáno jako útok na předsedkyni a kancléřku.“

Musela to být Merkelová sama, kdo si teď uvědomil, že je třeba aspoň vnějškové korekce kurzu, že totiž CDU vytvořila systémový problém zprava. AfD má v posledním průzkumu rekordních 16 procent, to znamená, že tradiční zásada CDU nepřipustit napravo od sebe už nikoho a nic je v troskách. To bude dědictví Angely Merkelové příštímu vedení této asi nejdůležitější politické strany v dnešní Evropě. Také proto Merkelová při projevu v Essenu zmínila, že chce do CDU integrovat i lidi „zprava“.

Strategii vypouštění vzduchu radikální, tzv. populistické, pravici návratem k původní, konzervativní programatice praktikují republikáni ve Francii nebo v Rakousku ministr pro zahraniční politiku a pro integraci – hvězda lidové strany Sebastian Kurz. V Německu však CDU kromě zmíněných v zásadě slovních bublin žádnou takovou politiku nedělá a zánik AfD by pro ni byl nezasloužený dar.

Diskuse o zákazu nikábů a burek je typické náhradní téma, k němuž v Nizozemsku nebo ve Francii politici sáhli poté, co si uvědomili, že muslimské menšiny v jejich městech jsou už tak velké, že získaly vlastní dynamiku a stát je na ně krátký. Jak se kdo obléká, do toho v liberální zemi nikomu nic není. Na politiku, která by měla skutečný obsah, si německá politická třída netroufá.

Zemské vlády by musely z tzv. islámských konferencí, kde se společně dohaduje například výuka islámu ve školách, vyloučit organizace přímo podléhající (islamistické) vládě v Turecku. A musely by po vzoru Sebastiana Kurze přijmout zákon, který zakazuje financování mešit, provozu náboženských spolků a platů duchovních ze zahraničí. Místo toho vládne v Německu žena, která se nachází v takové kulturní defenzivě, že když potřebuje odlišit migranty z třetího světa od zbytku obyvatelstva, neřekne Němci, ale „lidé, kteří tu už déle žijí“.

Shodou okolností dva dny před začátkem sjezdu CDU přišla zpráva, že vrahem devatenáctileté dívky, jež byla letos v říjnu znásilněna a utopena ve Freiburgu, je Afghánec, který do Německa přišel loni v listopadu. Noviny to zaznamenaly, nicméně existuje viditelná tendence uklízet zprávu (která přitom v říjnu, kdy ještě původ pachatele nebyl jasný, opanovala média) kamsi dozadu. Hlavní zprávy na veřejnoprávní ARD ji nezařadily vůbec a teprve pod kritikou s dvoudenním zpožděním se k ní vrátily, ale spíš aby samy sebe ospravedlňovaly (nejdřív s vysvětlením, že to byla lokální událost, napodruhé s odvoláním na ochranu práv nezletilých, podezřelému Afghánci je sedmnáct let).

Rodina zavražděné dívky – mimochodem otec je vysokým úředníkem Evropské komise – v parte požádala veřejnost, aby účast projevila dary na charity, ale i organizace, které pomáhají uprchlíkům a jen tak mimochodem propagují příjem dalších migrantů. Německo má k trumpismu asi nejdál v Evropě, tvoří druhý extrém. Žádný důsledně tvrdý postup vůči islamistům tu nečekejme, natož od královny symbolismu Angely Merkelové.