Paraván popsaný, jak má být

V evropském městě kultury to frčí a o nápady, zdá se, není nouze: aktuálně v Plzni začala první evropská výstava paravánových kaligrafií Shōko Kanazawové. Ta je v současnosti nejvystavovanější žijící japonskou kaligrafkou – její práci například samostatně vystavují tři galerie, ztvárňuje taky císařovy básně i titulky k populárním seriálům. Její příběh je příběh zázračného dítěte, neboť Shōko je od narození postižena Downovým syndromem a kaligrafie jí, aspoň dle představ jejích rodičů, měla coby pětiletému dítěti, kdy s uměním krasopisu začala, pomoct především jako prostředek k integraci do společnosti. Patrně díky svému postižení ale Shōko „dohlédne“ dál a hlouběji, takže její styl – samozřejmě podpořený zvládnutím náročné techniky kaligrafie i jejích klasických stylů – Japonsko okouzlil. Výstava je součástí letošního Japan Festu.

Shōko Kanazawa a její tušový svět. Výstava v Hlavní budově Západočeského muzea v Plzni trvá do 11. 10. www.zcm.cz

Festival, který bere slova z úst

Východočeská Polička hostí čtvrtý ročník mezinárodního festivalu mimického divadla. Základní struktura přehlídky ani její ambice patrně nepřekvapí: chce podpořit mladou hereckou generaci, a tak kromě jednotlivých představení jsou pevným bodem programu taky různé workshopy a semináře. Letos se festival soustředí na Belgii. Díky tomu v Česku prvně vystoupí třeba soubor Okidok, a to s inscenací Slips inside! Je postavena na tom, že ústřední duo, oděné pouze ve slipech, soutěží o co nejvíc vykonaných kliků, „předvedení nejkrásnějšího tanečního kroku či nejdestruktivnějšího kung-fu“. Vystoupí ale i německo-francouzské duo Bodecker & Neander, jež svou práci staví naopak na klasické pantomimě a dokonalých obrazech. Z českých inscenací zní lákavě třeba Kupé souboru Pantomima S.I., jenž je založen na spolupráci neslyšících a slyšících herců.

Festival MIME FEST začíná 14. 9. a končí 19. 9. Více podrobností na webu www.mimefest.cz

Už zase skáču s Nickym přes koleje

Režisér Matej Mináč kdysi „objevil“ příběh Nicholase Wintona. Natočil o něm svůj celovečerní, nepříliš dobrý debut Všichni moji blízcí. U něho ale nezůstal a přišel s dokumentární trilogií, kde totéž téma obráběl ve variantách: nejprv to byla Síla lidskosti, pak Anglická rapsodie, nakonec Nickyho rodina. Zaobíral se v nich postupně víc osudy zachráněných dětí, ale zároveň je už z těch titulů znát, jak osobněji a familiérněji k tématu přistupoval. Letos rodinnou „pohodu“ podtrhl dokudramatem o své matce, fotografce Zuzaně Mináčové, která přitom měla s Wintonem společné pouze to, že se do jeho vlaku nevešla. Konečně šance předvést něco jiného, jenže Mináč se k Wintonovi vztahuje zas. A tak sledování příběhu odhodlání pomoct v průběhu let změnilo v úžas nad příběhem docela jiným, v němž se z odkazu světové války stal fajnový artikl.

Očima fotografky. Scénář a režie: Matej Mináč. Kamera: Jan Drnek. Hudba: Miloš Krkoška. Hrají: Matej Mináč, Zdeněk Piškula, Julie Ondráčková, Lukáš Král a další. V kinech od 17. 9.

Údolí včel a žiletky: zabiják těl

Jako devatenáctiletý vykreslil Filip Topol na kartonové desky komiks o rytíři jménem Angus Burge. Je to sarkastická povídka jednoduché, záměrně jakoby odbyté kresby, jež se soustředí pouze na postavy a neuzavírá je do pevných mřížek, nýbrž je nechává viset v prostoru. Na životě titulního hrdiny a jeho otce Almuse se tu svěřuje, že ani vznešený původ, ani život zasvěcený Pánu nic nezmohou proti svodům alkoholu. Svět je marné a příšerné místo, odkud je jediné východisko. Nesmlouvavost a přitom nadsázka tohoto dílka každopádně dokládají, že Topolova témata a nálady jeho prací, jak jsou známy z textů Psích vojáků, byly jeho vidění vlastní, ať zrovna tvořil cokoli. Komiks, teprv nedávno nalezený v autorově pozůstalosti, nyní vyšel k jeho nedožitým padesátinám; sice svázaný, ale nezbavený zdobných fleků, jak kdysi zaschly na původním kartonu.

Filip Topol: Angus Burge. Roku 2015 vydala Knihovna Václava Havla v limitovaném počtu 300 kusů. 149 Kč.