ARCHITEKTURA

Lávka jako pocta inženýrům

ARCHITEKTURA
Lávka jako pocta inženýrům

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Profesor Mirko Baum se narodil v roce 1944 v Mladé Boleslavi a v roce 1974 odešel do Německa. V 60. letech vstoupil do tzv. Školky sdružující mladé a nadějné architekty v libereckém Stavoprojektu (SIAL). Mašinismus charakteristický pro SIAL obohacoval o využití moderních technologií. V jeho práci se odráželo okouzlení tvorbou R. B. Fullera, skupiny Archigram nebo ranými pracemi J. Stirlinga, tedy počátky hnutí High-Tech. Po odchodu do Německa dvacet let působil jako profesor architektury na RWTH Aachen. Několik let pracoval v ateliéru berlínského architekta J. P. Kleihuese, pro který byl typický inženýrský a konstruktérský základ.

David Baroš je čerstvý čtyřicátník, absolvent Stavební fakulty ČVUT, jenž v roce 2007 společně s Mirkem Baumem založil atelier baum & baroš ARCHITEKTI se sídlem v Cáchách, kde Baroš rovněž přednáší na univerzitě.

Mezi stavbami nominovanými na Českou cenu za architekturu jsou nyní dokonce dvě realizace tohoto ateliéru. Jedná se o lávku pro pěší přes Orlici a Komenského most přes Labe.

Lávka vznikla v roce 2012 v Hradci Králové. „Pokud je dnes architekt k návrhu mostu vůbec přizván, jedná se většinou o příspěvek ve smyslu výtvarných aplikací či řešení sekundárních témat, jakými jsou kupř. osvětlení, barevné řešení, úpravy okolí atp. To, že by most sám mohl být architektonickým dílem, se z lidského vědomí vytratilo. Použití konstrukčního systému vynalezeného francouzským konstruktérem Camillem Polonceauem kolem roku 1840 a jeho transformací prostředky současné technologie je poctou inženýrům Prvního průmyslového období, pro které tautologie krásy a pravdy a tím i krása technického díla byla obecně platným axiomem,“ říká profesor Mirko Baum.

Svěšené konstrukční systémy, které jsou v obdobných případech obvyklou volbou, autoři zavrhli, neboť považovali dominantu nosného pylonu v prostředí Jiráskovych sadů za nežádoucí a zvolili konstrukci sestávající ze dvou vzpínadlových nosníků, spojených v horním pásu kloubem a v pásu dolním pětistranným tažným polygonem ve tvaru ploché paraboly. Tento složitě popsaný proces vedl k minimalizaci investičních nákladů i omezení „mokré“ stavby. Ačkoliv konstrukce působí velmi efektně, jedná se o jednoduchý statický systém. Všechny konstrukční díly byly prefabrikovány a vzhledem k požadavkům na transport byly minimalizovány jejich rozměry, což zároveň umožnilo poměrně jednoduchou montáž bez nutnosti využití náročných zdvihadel a pomocných konstrukcí. Náklady na údržbu zase snižuje žárové pozinkování všech konstrukčních prvků.

 

4. listopadu 2017