ARCHITEKTURA

Kostel v Sazovicích

ARCHITEKTURA
Kostel v Sazovicích

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Moravská ves Sazovice toužila po vlastním kostele už před druhou světovou válkou. Před šesti lety ve vsi o 700 obyvatelích založili Spolek pro stavbu kostela a oslovili uznávaného architekta sakrálních staveb Marka Jana Štěpána. V obci kostel nikdy nestál, jedinou sakrální stavbou bývala zvonička z roku 1708. Pozemek pro stavbu kostela věnovala obec. Investiční náklady zaplatili místní lidé, podnikatelé a farnosti v regionu.

Moravský architekt Marek Štěpán je například autorem projektu kostela svatého Ducha v Šumné, kostela svatého Ducha v Ostravě a Grand Prix architektů v kategorii rekonstrukce mu vynesl projekt areálu Café Fara v Klentnici nedaleko Mikulova. V letech 2006–2012 působil jako poradce kancléře prezidenta ve věcech architektury a je autorem koncepce minimalistického bydlení Freedomky.

Novostavba kostela stojí v pomyslném těžišti moravské vsi Sazovice. Kruhový tvar půdorysu vyčleňuje kostel z okolní profánní výstavby a ukotvuje prostor obce v čase. „Je také odkazem na dobu sv. Václava, která rotundy znala a pro církevní stavby používala. Chtěl jsem stavbu co nejvíce odhmotnit. Aby vypadala spíše jako z papíru než z cihel. Jako když vezmete kroužek papíru, naříznete jej a zářezy mírně odchýlíte, aby dovnitř pronikalo světlo. Návštěvník tak hmotu a tloušťku stěn neuvidí – půlmetrové zdi se zužují do několika centimetrů a sbíhají se do jednoho bodu – jako papír“.

„Světlo do prostorů kostela nepřivádí běžná okna, ale zářezy ve válci. Ty jsou zahnuty tak, aby dovnitř pronikalo boční odrážené světlo a klouzalo po měkkých křivkách. Světlo tak tvaruje vnitřní prostor kostela i prožitek příchozích. Průniky světla do stavby jsou dvojí – zeď se ohýbá směrem ven nebo dovnitř –, což může být chápáno jako odraz mužského a ženského principu“.

„Interiér je jednoduchý, soustředěný, usebraný a čistý, aby návštěvníkům kostela přinesl pocit ztišení a klidu. Intimitě prostoru napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět. Z denního a přirozeného světla se zde stává médium, které může nejen osvětlovat, ale také vnitřně osvěcovat. Jako hluboké poznání zprostředkované světlem,“ popisuje své dílo architekt. Autorem umělecké výzdoby interiéru je Vladimír Kokolia.

 

7. října 2017