Prezident Zeman se po návratu z Ruska setká s ředitelem ČT Dvořákem, který dle hlavy státu není muž na svém místě. Veřejnoprávní televize totiž neodvysílala v přímém přenosu Zemanovu tiskovou konferenci po návštěvě Olomouckého kraje. Věcná podstata té kritiky je vlastně nicotná – prezident tvrdí, že televize měla na místě konference přenosový vůz, tudíž došlo k plýtvání. A tak dále a tak podobně. I kdyby došlo. Kdyby to, že veřejnoprávní televize někam pošle zbytečně přenosový vůz, bylo v téhle zemi příkladem nejvážnějšího plýtvání veřejnými penězi, mohli bychom si gratulovat a aspirovat na titul pro nejhospodárnější stát světa. 

Ve sporu mezi prezidentem a ředitelem ale nejde o nějaké přímé přenosy ani o to, že by Zeman toužil být víc přítomen v České televizi. Je to spíš součást jeho předvolební kampaně, možná ale v jiném smyslu, než to na první pohled vypadá.

Miloš Zeman oznámil svoje rozhodnutí kandidovat podruhé s tím, že si kampaň dělat nebude a neúčastní se předvolebních debat. Bylo to od něj docela „fikané“. Jakožto úřadující prezident má ve volbě automaticky výhodu, navíc může kampaň dělat v rámci výkonu funkce, mezi prezidentskými návštěvami toho či onoho místa a klasickým předvolebním výjezdem nejsou zas až tak podstatné rozdíly.

Ohlášená neúčast v debatách je dost možná výsledek vyhodnocení prezidentových momentálních možností debatu zvládnout, odolat tlaku, kterému by tam mohl být vystaven. Případná účast by mu v očích jeho voličstva sotva pomohla, možná by ale přinesla škodu. Odříci účast dlouho dopředu byl způsob, jak udělat z nouze ctnost – vyhnout se něčemu potenciálně ohrožujícímu a působit přitom jako osobnost povznesená nad běžný politický provoz. To, jestli ČT v přímém přenosu odvysílá prezidentovu tiskovou konferenci, nebo ne, pro Miloš Zemana a jeho kampaň není důležité. Kolik lidí by se v pátek asi dívalo? O co podstatného by asi přišli? Co ale pro prezidenta důležité je, je udržovat své stoupence v dojmu, že je veřejnoprávní televizí ostrakizovaný.

Protože ČT je v očích významné části elektorátu něco jako Sauron z Pána prstenů. Temná síla, jejímž skrývaným a zároveň jediným posláním je skrývat před lidem „pravdu“. A prezident potřebuje tyhle lidi udržovat ve stavu permanentního pohoršení. Také proto, že ČT pro ně má především symbolickou hodnotu, je to kóta, která musí být dobyta, aby tentokrát už skutečná „naše“ pravda zvítězila. Nemusí jít ani tak o dosažení nějakých praktických cílů – politici dlouhodobě přisuzují zpravodajství veřejnoprávní televize a debatním pořadům na ní o dost větší dopad, než reálně mají. Případná pacifikace ČT by ale byla triumfálním potvrzením „nových pořádků“ (řečeno termínem Bohumila Doležala). Strany, kterým by se něco takového velice hodilo, mají ve sněmovně pohodlnou většinu.

Pokud dojde k nějaké „stabilizaci poměrů“, stane se z veřejnoprávní televize pravděpodobně objekt nějakých těch nápravných snah. Je docela možné, že první zápas, který bude zdejší paralyzovaná a rozdrobená občanská společnost v tom novém světě svádět, se povede o veřejnoprávní média. Je ale otázka, jestli se k nějakému efektně vedenému zápasu dokáže vůbec vzchopit.