Andreje Babiše je třeba nechat vládnout. Nejlépe tak, že do koalice s ním vstoupí nějaká demokratická strana a bude dohlížet, aby úplně nezdevastoval státní instituce, společnost a celou Českou republiku. Pokud na to demokratické strany nepřistoupí, potom si nechá vládu posvětit Tomiem Okamurou nebo komunisty. Anebo vyvolá předčasné volby, které získá s ještě mnohem větším náskokem než ty poslední.

Zhruba těmito slovy by se dala shrnout deprese, kterou dosud prožívají poražení ve volbách do české sněmovny. Přitom k depresím není důvod, jak ukazuje příklad z minulé soboty, kdy na Slovensku proběhly krajské volby. Vyhrála je demokratická opozice nad sociálnědemokratickou stranou Smer, kterou pevnou rukou řídí její patriarchální předseda Robert Fico, a hlavním poraženým je banskobystrický hejtman Marian Kotleba, označovaný ve slovenských médiích za fašistu. Populistická politika prohrála ve své lehké i ostré formě jeden a půl roku poté, co slavila suverénní vítězství ve volbách do sněmovny.

Nepříznivá karma Roberta Fica

Čas od času se Češi obracejí na východ a obdivují ekonomické či politické výkony svých bratří z někdejšího Československa. Teď je znovu čas pohlédnout přes řeku Moravu a poučit se, že populismus ani vláda silné ruky nemusí mít věčné trvání a že je voliči mohou odmítnout, pokud k tomu dostanou příležitost v obyčejných demokratických volbách. Bilance volebního víkendu byla překvapivá pro všechny účastníky. Do voleb táhlo šest hejtmanů (županů) za stranu Smer, křesťanskodemokratický primátor Bratislavy a fašizující hejtman Banské Bystrice Marian Kotleba. Nebyl důvod si myslet, že to pro dosavadní držitele moci skončí fiaskem. Před rokem a půl obhájil Fico premiérskou funkci s 28 procenty a banskobystrický hejtman slavně vtáhl do parlamentu s osmi procenty.

Přesto voliči dokázali šokovat úplně všechny. Pět hejtmanů včetně primátora Bratislavy dodala středopravá koalice, kterou vytvořila strana Svoboda a spravedlnost s hnutím Obyčejní lidé a několika dalšími neparlamentními formacemi. Smer si udržel hejtmana pouze v Trenčíně a Nitře a podle novinových titulků utrpěl karmickou porážku, která je předzvěstí konce Ficova premiérování. Namísto Kotleby převzal Banskobystrický kraj nezávislý podnikatel Ján Lunter, který měl rovněž podporu pravice.

Výsledky potvrzují to, čeho si mohli analytici povšimnout už loni při parlamentních volbách. Slováci procházejí změnou politických generací, staří politici i celé strany jsou pro voliče neúnosné. Proto hledají mladší tváře, které se ještě neokoukaly a také se nestihly diskreditovat. V tomto ohledu došla generační změna na půl cesty. Na úrovni sněmovny skončily obě křesťanskodemokratické strany, přesto ještě jednou vyhrál letitý premiér. Zato parlament zalidnilo několik stran v čele s razantními čtyřicátníky. Slovenská sněmovna vypadá jako česká. Vedle jedné silné strany rozhoduje o zákonech sedm nebo osm malých s voličskou podporou mezi pěti a dvanácti procenty.

Krajské volby na Slovensku ovšem ukázaly, že se generační pohyb nezastavil. Daleko větší popularitu než dříve získali nezávislí kandidáti. V mnoha regionech se lidé poučili a už odmítli ty z nových politiků, kteří se mezitím stihli zdiskreditovat různými skandály ve vládě nebo ve sněmovně. Důvěru, že se změna může podařit, dokumentovala i skutečnost, že přišlo o deset procent víc voličů než minule.

Odsouzeni ke spolupráci

Stejně důležité ovšem bylo i to, že na bilanci z loňských voleb do sněmovny zareagovali také opoziční politici. Dokázali se dohodnout na společném kandidátovi na osm hejtmanských míst a schopnost dohody voliči ocenili. „Volby zopakovaly pravicovým stranám starou známou lekci: Na Slovensku jste odsouzení ke spolupráci přes všechny názorové rozdíly. Voliči prahnoucímu po změně dnes často stačí méně než strana odpovědných, demokratických a proevropských řešení,“ napsala Beata Balogová z deníku Sme.

Příklad voleb do vedení slovenských krajů nemá smysl při jejich třicetiprocentní účasti přeceňovat. Slováci také za Čechy nenašli cestu ze současné nestabilní situace, kdy se zdá, že nejde složit vládu bez populistického a k tomu ještě obviněného premiéra. Nejde však popřít, že česká politická scéna s určitým odstupem kopíruje tu slovenskou. Stačí tedy splnit několik předpokladů, aby se řešení problému s populisty objevilo také na západním břehu řeky Moravy.