Vznikající, v pořadí už čtvrtá vláda německé kancléřky Angely Merkelové dostala minulou neděli smrtelný úder. Z jednání s konzervativní CDU a Zelenými odešla liberální FDP. Doširoka rozkročený projekt nazývaný podle barev vlajky karibského státu Jamajka (vlajka nese zelenou, černou a žlutou barvu, tu používají v Německu právě liberálové) tak nevznikne. Německo náhle není tím ostrovem stability v rozrušené Evropě a samotná Merkelová čelí nejvážnější krizi za dvanáct let svojí vlády. Na předsedu FDP Christiana Lindnera se okamžitě snesla vlna kritiky. To, co provedl, byl prý vrchol nezodpovědnosti. Předák Zelených Jürgen Trittin dokonce Lindnerův odchod z jednání označil za součást puče prováděného ve srozumění s pravicovějšími proudy v CDU s cílem svrhnout Merkelovou. Frank Schäffler (48) je poslanec liberálů, který ve straně už se svými nesmlouvavými názory během eurokrize vytvořil názorový potipól vůči stranickému establishmentu. Schäfflera někteří znalci německé politiky považují za jeden z důvodů, proč v uplynulých týdnech musel být Lindner v jednáních o vládě tak neústupný.

Proč ztroskotala Jamajka? Co byl hlavní důvod?

Má to dvě roviny. Jednak naši, tedy FDP, naráželi při jednáních na vážné rozpory v celé řadě kapitol. Přistěhovalecká politika, energetická politika, školství, solidární příspěvek, daně – tady nikde jsme nemohli prosadit své tržněhospodářské názory. Daleko závažnější ale byl jakýsi elementární nedostatek důvěry. Ostatně to řekl i náš předseda Christian Lindner.

Tím evidentně myslel i Angelu Merkelovou. Jakým stylem kancléřka vedla jednání?

Podle toho, co jsme se dozvídali na poslaneckém klubu, jednání zpravidla vypadala tak, že hlavní souboje probíhaly mezi Zelenými na jedné straně a námi, případně CSU na straně druhé. Kancléřka se většinou nevyjadřovala, za celých osm týdnů jednání o Jamajce zaujala nějaké dílčí stanovisko i veřejně tuším třikrát. Volila takový prezidiální styl – až se malé děti pohádají, přijde dospělý a zjedná pořádek. Přitom ale měla tendenci následný kompromis dohodnout ve prospěch Zelených. Když jsme si tohle uvědomili a vyhodnotili, nebylo moc co řešit. Odsud pochází Lindnerova klíčová věta: „Lepší je nevládnout než vládnout špatně.“ Když šla FDP do voleb, slibovala změnu trendu. Při jednáních naše delegace viděla, že kancléřka chce naopak pokračovat ve stejných kolejích. Jediná změna by spočívala v tom, že místo sociálních demokratů si k tomu vezme jiné, menší partnery.

Z nichž Zelení jsou kancléřce podle vás bližší. Myslíte, že Angela Merkelová má zelenou duši?

Pravda je, že když byla v devětaosmdesátém v NDR revoluce, Angela Merkelová se připojila k Demokratickému startu (Demokratischer Aufbruch – pozn. red.), který měl původně v názvu ještě přídavky sociální a ekologický. Ale myslím, že důležitější je její biografie v tom smyslu, že se socializovala v NDR a přitom si zvykla na pragmatické chování, v podstatě žití ze dne na den, přizpůsobování se momentálním okolnostem. Tímto způsobem ona celých těch dvanáct let vládla. Kancléřka taky vždycky pozorně sledovala, co se zrovna tvrdí v novinách.

Jak to vlastně ti Zelení dělají, že strana, která se ve volbách skoro nikdy nedostala přes deset procent, má takový vliv? A že i kancléřka, která formálně patří ke konzervativcům, a tím pádem by měla mít blíž k vám, si nakonec víc rozumí se Zelenými?

Je to do značné míry dané výchovou, kterou děti podstupují ve škole. Mimochodem, učitel, to byl kdysi klasický volič sociální demokracie, ale z velké části přešel k Zeleným. Vliv samozřejmě sehrávají i média, kdyby měli volební právo jen novináři, Zelení by mohli vládnout v jednobarevné vládě.

Stala se z nich středová strana?

Posunuli se z radikálního okraje do středu společnosti. Když dnes pozorujete Jürgena Trittina (předák strany, dříve spolkový ministr životního prostředí – pozn. red.) v obleku s vestičkou, asi byste nehádal, že v 80. letech to byl člen západoněmeckého Komunistického svazu. V jednom sociologickém šetření dokonce naměřili, že voliči Zelených dnes mají už vyšší příjmy než voliči FDP. Zezelenala celá společnost. Pozoruji to sám na sobě, když přijdu do supermarketu, sáhnu po dražších biovejcích, i když rozumově vím, že normální vejce v zásadě nejsou o nic horší.

Zeleným myšlením je v Německu nejvíc poznamenaná energetická politika. V čem byl při jednáních kámen úrazu tady?

Byl spor například o zavírání uhelných elektráren. Zelení dokonce původně chtěli zavřít všechny uhelné elektrárny do roku 2030. Kontrovali jsme argumentem, že když po odpojování atomových reaktorů přijde ještě zavírání uhelných elektráren, vzniká v Německu tzv. energetická mezera. Poptávka po proudu větší než nabídka. Takže Německo bude chtě nechtě muset dovážet proud, hádejte odkud? Z uhelných nebo jaderných elektráren v okolních zemích, ve Francii, v České republice, v Polsku, kde přitom na elektrárny neuplatňují takové standardy jako u nás. Ale v zásadě se při vyjednávání nepostoupilo za základní rámec, byla to především hádka o čísla. Německo má nějaký svůj klimatický cíl (klimatické cíle si země EU stanovily před deseti lety – pozn. red.). Musíme snížit do roku 2020 emise CO2 o 40 procent oproti stavu z roku 1990. Ale v naplňování plánu kulháme. Zelení tedy přišli s tím, že aby se plán dodržel, bude za příští čtyři roky potřeba snížit německé emise o 80 až 120 milionů tun oxidu uhličitého. Naši oponovali, že stačí 40 až 60 milionů. Jde o to, že celkové číslo, kolik je třeba ušetřit tun CO2, se pak bude rozpočítávat do jednotlivých sektorů – a to už by se netýkalo jen energetiky, tedy počtu zavřených uhelných elektráren, ale i zemědělství, dopravy a podobně. Naše obava byla, že Zelení přes ta sektorová čísla pak budou prosazovat velmi konkrétní návrhy, že se řekněme s odvoláním na potřebu snížit celkové emise zavede rychlostní limit na dálnicích 100 kilometrů za hodinu. Na čemž jsme se přirozeně podílet nechtěli.

Ale v zásadě je i FDP klimatickým cílům Německa věrná.

Nebereme klimatickou ideologii tak nábožensky jako Zelení, ale ano, mezinárodní závazky spolkové republiky neodmítáme, hlásíme se k nim. Jen se snažíme skromně upozornit na to, že odpovědná politika musí sledovat i další cíle, jako je například zásobovací bezpečnost, tedy jistota, že bude dost elektřiny a nebudou výpadky proudu, jako je nízká nezaměstnanost, k níž přispívá i levná elektřina. Po Dánsku máme druhou nejdražší elektřinu v Evropě. Malé firmy, které na rozdíl od velkých nemají úlevu, si na to stěžují.

Představoval bych si, že hlavní třecí plochou vašich jednání se Zelenými bude zákaz dieselových aut a potenciálně všech aut se spalovacím motorem.

To by se dost možná stalo sporným tématem později, ve vládě. Teď při jednáních Zelení zákaz spalovacích motorů do roku 2030 nakonec neprosazovali – nebo aspoň ne tak natvrdo jako ve svém předvolebním  programu. Ale možná by na to šli oklikou, zvyšováním hraničních hodnot emisí ve městech a podobně. Je to nebezpečné, škodlivé uvažování pro naši hospodářskou výkonnost a blahobyt. Měli jsme i další zážitky, které přispěly k tomu, že delegace FDP z jednání odešla. To, jak ultimativně stavěli požadavek, aby se znovu povolilo slučování rodin pro uprchlíky s částečnou ochranou (částečná ochrana se poskytuje na rok a po úpravě zákona na dva roky lidem, kteří nedostali azyl ani status válečného uprchlíka, a přesto z nějakých důvodů nejsou deportováni zpět – pozn. red.), které bylo v roce 2016 na dva roky zrušené, ale změna doběhne na jaře příštího roku a je potřeba se rozhodnout, jestli tu nemožnost slučování rodin prodloužit. Citlivé pro nás bylo i to, jak se ostatní stavěli k našemu stěžejnímu požadavku zrušit solidární příspěvek zvaný Soli, což je po sjednocení Německa zavedená přirážka k dani z příjmu, která dnes dělá 5,5 procenta daně. I Soli se stal předmětem pro kompromisy. Je absurdní, aby jedna speciální přirážka k dani existovala ještě čtvrtstoletí poté, co snad existovaly nějaké důvody ji zavést. Zelení nás samozřejmě pomlouvali, že už zase myslíme jen na to, jak bychom mohli bohatým poskytnout daňové dárky (hlavně díky odpočitatelným položkám odvádějí Soli teprve lidé s příjmem nad 4000 eur měsíčně, tedy od hranice, kolem níž se pohybuje průměrný plat v zemi – pozn. red.). Kancléřka nám jakoby vyšla vstříc, jenže tak, že se Soli nezruší hned, ale postupně. Na Soli se vybere asi dvacet miliard eur ročně. Přitom do roku 2020 příjmy v rozpočtu podle odhadů narostou z dnešních 750 na 800 miliard. Zrušit Soli by prostě byla směšná maličkost. Ale ne, nešlo ani to.

Jak se změní zahraniční politika? Někteří jsme chovali naději, že pokud by Lindner usedl na ministerstvu zahraničí, bude aspoň trochu brzdit francouzského prezidenta Macrona s jeho plánem na další integraci EU. Nebude to teď znamenat, že evropská integrace poběží rychleji?

Že by Christian Lindner šel na ministerstvo zahraničí, nebyla reálná varianta (spekulovalo se o ní v německém tisku – pozn. red.), myslím si, že by ani sám nechtěl. Když už, tak ministerstvo financí, odkud by se daly líp odrážet návrhy na eurobondy, na společný rozpočet eurozóny, na společné zajištění vkladů. Tady,  předpokládám, bychom si nakonec prosadili svou.

A bez FDP ve vládě se ty návrhy budou prosazovat snáze?

Tak jistěže pokud bude pokračovat velká koalice křesťanských a sociálních demokratů, bude to snazší. Každopádně Francie, pan Macron, má radost, že nebudeme ve vládě.

Dnes jsou možné tři scénáře: menšinová vláda Angely Merkelové, pokračování velké koalice se sociální demokracií, předčasné volby. Který z nich vám připadá nejpravděpodobnější?

Těžko říct. V tuto chvíli záleží na mnoha proměnných, například: Zůstane v čele sociální demokracie Martin Schulz? Hne se v CDU něco, vznikne v ní nějaký proud v opozici vůči kancléřce? Německá politika je momentálně v šoku, tak trochu paralyzovaná. Ještě nikdy za našich životů se nestalo, že by jednání o vládě neskončila dohodou.

Jak pravděpodobné jsou nové volby?

Mohou být, s jistotou se dá říct, že určitě nebudou do Velikonoc.

A kdybyste si musel z těch tří scénářů tipnout?

Tak bych řekl, že v střednědobém výhledu jsou předčasné volby nejpravděpodobnější.

Vaše odmítnutí Jamajky by FDP v předčasných volbách pomohlo, nebo uškodilo? Soudě podle první mediální reakce je vaše strana na odpis, Lindner je nezodpovědný amatér, který riskuje budoucnost celé země.

Jistě, ale i ty veřejné reakce mají nějaký vývoj. Jednání o Jamajce jsme ukončili v neděli. A zatímco v pondělí byla reakce novinářů taková, jakou popisujete vy, už v úterý se začaly objevovat první hlasy, že to všechno možná bylo trochu jinak. Můj odhad je, že v příštích dnech se nálada obrátí. Jasně že většina Německa nám ten krok zazlívá. Co je ale důležité – reakce od našich vlastních voličů jsou zatím velmi dobré. Odhadem 80 až 90 procent z nich s tím souhlasí. A současně se naše rozhodnutí líbí i 40 procentům těch, kteří volili AfD. A i když oficiálně se to neříká, my jsme v uplynulých letech přišli o hodně hlasů ve prospěch AfD, a pro tyto lidi se teď opět částečně stáváme alternativou. Jistěže mezi 11 procenty těch, kdo nás letos volili, o nějaké hlasy přijdeme. Jsou lidé, kterým se především nelíbila velká koalice a kteří chtěli, abychom šli do vlády a velká koalice skončila. Ale víc je těch, kdo by nám neprominuli, že vládneme se Zelenými. Můj odhad je, že víc než polovina našich voličů koalici Jamajka nechtěla za žádnou cenu a že tyto lidi bychom ztratili. FDP dlouho trpěla pověstí, že jí nejde o principy, že jen co vstoupíme do parlamentu, už šilháme po služebních autech a po funkcích. Teď jsme se vlastně poprvé zachovali jinak.

Co krach Jamajky znamená osobně pro Angelu Merkelovou? Je to začátek jejího konce?

Už volby v září byly pro ni neúspěchem, teď přišel další. Kancléřka ztrácí podporu a už jí nezbývá moc politických možností. Ztrácí podporu i ve vlastní straně, co tak zaslechnu tady na chodbách Bundestagu, tak i mnozí poslanci CDU jsou frustrovaní. Otázka je, kdo první hodí kamenem, jestli se k tomu někdo odváží.

Co bude oslabení Angely Merkelové dlouhodobě znamenat pro Evropu? Všude slýcháme, že ona je zárukou stability, kotva Západu v neklidných časech.

Pro Evropu to nebude znamenat nic dramatického. Ona není žádná záruka stability. Krizi eurozóny protáhla, migrační krizi způsobila. Angela Merkelová nikdy neformovala Evropu, spíš ji rozdělovala. Vezměte si, jak proti sobě postavila Visegrád. Jih eurozóny na Německo nadává. To, že v Evropě vládne nejdéle, ještě neznamená, že Evropu vedla správným směrem.