Vztahy mezi významnými a letitými společenskými institucemi a jejich komunikace mají svá psaná i nepsaná pravidla. Předseda vlády vyjádří soustrast pozůstalým významné osobnosti a každý ví, že tak se to v ten den sluší, byť třeba šlo o postavu kontroverzní a ne všichni jsou ochotni ve všem a všudy vzdávat „čest jeho památce“. Ministr zahraničí „hluboce soucítí“ či dnes častěji je „šokován“ oběťmi zemětřesení v nějaké deset tisíc kilometrů vzdálené zemi, které ve skutečnosti nezaměstnávají jeho mysl ani z desetiny tolik co aktuálně probíhající okresní sněm jeho strany. A velvyslance i té nejhorší vražedné kleptokracie tituluje „Vaše excelence“, když mu posílá blahopřejný dopis k státnímu svátku. V parlamentu je to „pan poslanec / paní poslankyně“ a jednotliví poslanci se na schůzi hádají prostřednictvím oslovení předsedajícího. Asi to má své důvody a není to kvůli tomu, že by ti lidé neměli dost odvahy a kreativity promítnout do oslovování své autentické postoje, třeba „ty kreténe“.

Jedním z těch důvodů je, že forma nejen vyjadřuje obsah, ale, byť si to méně uvědomujeme, forma zároveň obsah do určité míry ovlivňuje. Druhým z těch důvodů je, že ta pravidla etikety slouží jako ochranné pomůcky pro lidi, kteří spolu někdy v budoucnu zase budou potřebovat mluvit.

Kardinál Duka, tak jako již dlouhá léta jeho předchůdci, poslal po volbách gratulace předsedům politických stran, které se dostaly do sněmovny. Stojí za to ocitovat tiskovou zprávu, v níž dopisy charakterizuje:

Předsedovi ANO, panu A. Babišovi napsal, že jeho strana se stává nejsilnější na politické scéně a že to svědčí o tom, že voliči hledají nová řešení v důvěře, že nové strany budou prosazovat právo a spravedlnost, budou dbát na bezpečí občanů a zajistí klidnou budoucnost.

Úřadujícímu předsedovi ČSSD M. Chovancovi poděkoval, že v současnosti je neuvěřitelně snížena nezaměstnanost, a povzbudil ČSSD k práci na sociálních otázkách, což patří k jejím tradicím.

Předsedovi STAN Petru Gazdíkovi napsal, že je vidět, jak důležitá je regionální politika povýšená na parlamentní úroveň. U předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka uvedl, jak je důležité, že budou její poslanci přítomni ve sněmovně a budou moci pozvednout hlas v tématech bezpečnosti, kultury, sociální spravedlnosti a školství. Svou gratulaci směřoval i k předsedovi ODS Petru Fialovi, jehož strana prosazuje konzervativní hodnoty, ač to nepřináší okamžitý efekt. Předsedovi KSČM V. Filipovi připomenul, že přes rozdíly jsou i témata, která je spojují, jako je důraz na sociální spravedlnost. Dále také v narážce na „vykroužkování“ (nyní již bývalé) poslankyně Semelové uvedl, že se ve volbách ukázalo, že před občany není možné nekriticky vychvalovat minulost, tím spíše tu, kterou naše zákony odsuzují jako zločinnou.

Z nově zastoupených stran ve sněmovně pogratuloval i předsedovi SPD T. Okamurovi a předsedovi Pirátů I. Bartošovi. Předsedovi TOP 09 poděkoval za vytrvalost a péči v prosazování důležitých zákonů a vyjádřil i uznání z vyvození osobní odpovědnosti za výsledky TOP 09 ve volbách.

Z těch charakteristik je myslím zjevné, že zdvořilostní formy nejsou lhaní – je to umění vyloupnout z materie u každého něco pozitivního, co by mohlo adresáta s gratulantem spojovat. A možná to i použít k jistému nabádání.

Kardinál udělal tu chybu, že vynechal charakteristiku gratulace předsedům Pirátů a SPD, což se mu v případě Tomia Okamury vymstilo, neboť ten se obsahem dopisu pochlubil na sociálních sítích.

„Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi i řada jiných témat. Přál bych Vám, abyste Vy i Vaši poslanci v nově ustavené sněmovně dokázali důrazně prosazovat právo a spravedlnost,“ stojí tam.

Zdá se tedy, že Duka napsal Okamurovi dílem něco podobného jako Babišovi. Lze to teoreticky chápat jako společný kritický osten.

Anebo to lze chápat tak, jako to pochopil novinář Ondřej Kundra, když dopis na Twitteru doprovodil dnes známým citátem okamurovce „Střílet po narození, poslat do plynu“.

Novinář je novinářem v každém svém vyjádření, i na sociálních sítích – taková jsou dnes pravidla. A vytrhnout něco z jednoho kontextu – gratulací arcibiskupů předsedům politických stran – a zasadit to do jiného, anachronického kontextu je technika výroby dezinformací.

Takového zacházení se pochopitelně nedostane každému, novináři jsou si stejně jako většina lidí zdvořilostních konvencí vědomi. Duka už byl v podezření kvůli svým předchozím vyjádřením, jež nebyla v souladu s mediálním a úředním mainstreamem. Například ve věci uprchlíků nebo rodinné politiky – psal o tom kolega Daniel Kaiser zde. Takže je při nejbližší příležitosti hozen do jednoho pytle s nácky.

Nechci posilování nenávistných xenofobních, rasistických a dalších podobných projevů bagatelizovat, je reálné. Myslím, že to, co potřebujeme a co nám schází, je diskuse na téma, jak lze těmto náladám čelit. To, co místo ní máme, je signalizování ctnosti, demonstrace příslušnosti ke kmeni. A snaha veřejným tlakem vytvořit co nejjednolitější frontu odsouzení. Má ten velký nedostatek, že je pro daný účel naprosto nefunkční. Naprosto není dokázáno, že by pro lidi náchylné k těmto náladám představovaly nabádavé a odsuzující výroky politiků, novinářů, aktivistů, celebrit atp. jakoukoli autoritu. Představa facebookových fanatiků, kteří měli v úmyslu přidat se k nenávistnému hecování vůči prvňáčkům jiné barvy pleti v Teplicích, ale rozmyslí si to pod vlivem stanoviska Bohuslava Sobotky a komentáře na Aktuálně.cz, není z tohoto světa. Nebo je, ale z nějaké komedie. To, že budeme dělat to, co jsme dělali dosud, jen vytočíme Volume na 10, nepomůže.

Jednolitá fronta má za následek názorovou homogenitu, v níž „je ctnost měnou“, jak to objevně popsala Angela Nagle ve své knize o válkách o polarizaci na sociálních sítích Kill All Normies. Jestliže se za tou měnou honí všichni, je třeba se bránit nebezpečí, že by její hodnota mohla devalvovat, že by nahospodařená ctnost klesla na hodnotě. Proto je třeba citlivost vůči morálním prohřeškům stupňovat – ze zdvořilostního dopisu učinit morální skandál. A soutěžit v co nejrozhodnějším odsouzení. Třeba tak, jak to dokázal jeden pracovník aparátu EU bojující proti dezinformacím:

„Vážený Vůdče. Dovolte mi, abych svými touhou rozžhavenými rty shrnul předkožku z Vašeho žaludu. Vaše učení možná neodpovídá křesťanským zásadám, ale já se na tyto zásady můžu vysrat, když jste u koryta Vy a můžete mít vliv na penězovody. Money above values – forever.“

Neumím si představit, jak bude, dáme-li se touto cestou, všechno lepší. Ale někdo třeba jo.