Arcibiskup pobouřil svou přímluvou progresivisty. Proto, že řekl, co si myslí většina?

Duka správně

Arcibiskup pobouřil svou přímluvou progresivisty. Proto, že řekl, co si myslí většina?
Duka správně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka uctil památku svatého Václava projevem ve Staré Boleslavi, který byl vyhraněnější než jindy, a dokonce trochu předvolební. Do médií proniklo Dukovo přání, aby v nadcházejících sněmovních volbách vyhrála „umlčovaná většina“.

Není třeba hledat za tím souslovím návod, která ze stran je jeho srdci nejbližší. (K tomu jistý náznak, byť negativní, dal, když se vyslovil proti zvyšování státního dluhu a jeho hromadění pojal jako morální problém, okrádání příštích generací; tím by asi levicové strany svoje portály nevyzdobily.) Co je ta většina, v jejíž vítězství Duka doufá, je jasné, když si přečteme ještě přímluvy světců, které následovaly po vlastním projevu.

Vybírám: „Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za Církev v naší vlasti. Kéž biskupové, jáhni, ale i všichni věřící mají odvahu postavit se zhoubě genderových teorií“ – i nevěřící, kterým učení o tom, že pohlaví je sociální konstrukt, taky může být protivné, dodal bych.

Dále: „Na přímluvu svaté Zdislavy prosíme za naše rodiny. Kéž jsou muži opravdovými muži a dobrými otci, kéž jsou ženy opravdovými ženami a dobrými matkami, aby naše děti vyrůstaly v lásce a bezpečí“ – takže úplná, tradiční rodina, což je v opozici vůči nedávno schválené koncepci rodinné politiky. Ti, kdo ji ve vládě prohlasovali, raději mluví o všech typech rodin bez rozdílu.

Není asi potřeba pokračovat, odpověď je zřejmá: tou umlčovanou většinou se myslí lidé sociálně konzervativní, jichž sice v českých zemích možná není tolik, kolik by si Duka přál, ale rozhodně víc, než by se zdálo z veřejného prostoru.

Ozývají se ironici: On tady někdo někoho umlčuje? Viděli jste, že by nějaká genderová aktivistka zakázala vystoupit nějakému křesťanskému aktivistovi? A nevysílala náhodou Dukův projev ze Staré Boleslavi ČT?

Ironici mají třikrát dílčí pravdu. A přesto je nesnadné konzervativcům jejich temnou předtuchu vymlouvat. Tady nejde o úřední moc někoho přímo umlčet, v tom se Duka netrefil, ale o do očí bijící převahu, již ve veřejném prostoru mají genderisté nad antigenderisty, rovnostáři nad těmi, kdo umělé vyrovnávání platů považují za totalitní praktiku, pokrokáři nad reakcionáři. Nebo to ještě možná není kvantitativní převaha, ale systematické zvýhodňování názorů zatím pořád menšinových a okrajových nad těmi, které zatím pořád, i když možná ze setrvačnosti, mají společenskou většinu.

S příklady lze postupovat od menšího k většímu. Festival sexuálních menšin Prague Pride se koná v půlce srpna. Letos ve stejný den skupina křesťanských rodin organizovala v Praze Den pro rodinu. A zatímco pochod pro homosexualitu se koná s účastí primátorky a kromě několika velkých privátních sponzorů na něj loni částkou asi 200 tisíc přispělo i ministerstvo kultury (vedené lidovcem!), Den pro rodinu nejenže nemá z veřejných zdrojů ani korunu, ale těch několik málo firem, které ho podpoří – většinou jen propůjčením loga na webovou stránku –, čelí posléze nepříjemným telefonátům „gay aktivistů“. Některé firmy svou podporu radši stáhnou.

Pojďme z komunální na celostátní úroveň: 2. října rozeslala Nadace Open Society Fund v Praze pozvánky na konferenci pod záštitou ministerstva sociálních věcí. Bude se věnovat genderové rovnosti a genderově podmíněnému násilí. Konference bude také přehlídkou projektů za 150 milionů korun (z Norských fondů). Viděl někdy někdo konferenci, na níž by se sešli reakcionáři a představovali by projekty na téma „Jak je dobře, když žena zůstane co nejdéle s dítětem“? Nebo o tom, jestli jsou v životě úspěšnější děti z heterosexálních rodin, nebo homosexuálních domácností? Kdo by těmto lidem, kteří přitom pořád zřejmě formulují většinový názor, poskytl 150 milionů? Michaela Marksová Tominová by něco takového zaštítila?

A protože Evropská komise má svůj soubor opatření, jímž „nabádá členské státy EU k tomu, aby zvýšily své úsilí v boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace“, a předtím měla podobný program PROGRESS atp., můžeme smutně konstatovat, že u nás dnes neexistuje jediná organizace disponující veřejnými penězi, na niž by se naši reakcionáři mohli obrátit. Zbývá jim pár ostrůvků pozitivní deviace, odkud se jim dostane aspoň útěchy a přímluv u svatých.

5. října 2017