Francouzský prezident Emmanuel Macron v zásadním rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel popisuje, jak podstatný je pro politický úspěch smysl pro zeitgeist, atmosféru doby. Považuje to za klíčovou esenci svého vítězství, jímž totálně přeformátoval během pár měsíců politiku páté republiky.

Kdyby Macron jako politický marketér (což je jeho nejsilnější stránka) zavítal do předvolební České republiky, byl by zděšen. Jestli tady něco politickým špičkám z tradičních stran chybí, je to právě smysl pro zeitgeist.

Už několik měsíců je zřejmé, že jedním z hlavních volebních témat je levná práce. Česko má za sebou éru rekordní prosperity, kterou ale neprovázel výrazný vzestup platů. Ty začaly stoupat až nedávno. Poté, co firmy zjistily, že skutečně nejsou lidi. Podíl vytvořené přidané hodnoty, který se v Česku rozděluje na platech, je ostudně nízký.

Evropané se dají podle toho, za jaké platy jsou ochotni pracovat v poměru k výkonu, který své firmě přinášejí, rozdělit na drahé a levné zaměstnance. V Evropské unii jde na platy v průměru 47,6 procenta HDP. Vůbec nejdražší jsou Švýcaři, kteří si na platech rozdělují 59,7 procenta přidané hodnoty, která se v jejich zemi vytvoří. Na padesát procent se dostávají ještě Francouzi (52,7 procenta), Dánové (51,7 procenta), Němci (50,7 procenta), Belgičané (50,3 procenta). Laťce padesáti procent se těsně přibližují zmínění Estonci se 48 a Slovinci se 49 procenty. Stejná část bohatství míří na platy zaměstnanců i v Nizozemsku. My patříme do skupiny low-cost zaměstnanců. Na platech se u nás rozděluje 39,9 procenta HDP.

Ještě podstatně nižší je ale ve firmách Agrofertu, který má Andrej Babiš zaparkovaný kvůli tomu, aby mohl brát dotace, ve svěřenském fondu. Na platech se tam dělí jen 28 procent přidané hodnoty. Je tedy 11,9 procentního bodu pod českým průměrem.

Průměrný plat v zemi nyní dosahuje 29 346 korun. V Agrofertu si na něj sáhne málokdo. Platy firem v holdingu patří ve většině branží, v nichž podniká, k vůbec nejnižším. Jen namátkou v Kosteleckých uzeninách si lidé v průměru přijdou na 22 432 korun. V Olmě na 21 630 korun, v Penamu na 21 442. Potravinářství sice nepatří mezi rekordmany ve výšce platů, najdou se tady ale firmy s nadprůměrným příjmem. Kofola platí svým lidem v průměru 30 217 korun. České továrny švýcarského Nestlé 32 903 korun.

Ještě nápadnější je to v chemii. Průměr chemického průmyslu kazí platy Babišových firem Fatra s 24 191 korun a Synthesia s 24 106 korun měsíčně. Nevyniká ani Precheza s průměrným platem 25 964 korun a Lovochemie s 31 568 korun. V Unipetrolu, vlastněném polským PKN Orlen, který se Babiš snažil neúspěšně ovládnout, si lidé vydělají v průměru 37 174 korun a v České rafinérské 47 236 korun.

A máme tady velký paradox českých voleb. Hlavním tématem jsou platy a za hegemona politické scény je tušen Andrej Babiš, který tady se svými 35 tisíci zaměstnanci výrazně přispívá k udržování zóny levné práce.

Sociální demokracie organizuje pochod za vyšší platy. Všichni se předhání v návrzích, jak snížit daně a pojistné, aby tím lidem nízké platy zvedli.

Proč ale není země oblepená vtipnými nebo agresivními billboardy? Chcete nízký plat? Volte Babiše. Proč nejsou internet a sociální sítě zahlcené videi a virály o agentovi StB obviněném z dotačního podvodu, který sem jako ekonomický migrant přišel ze Slovenska, aby bohatl na levné české práci a vysávání dotací od českých daňových poplatníků? Luxusnější materiál snad už političtí marketéři ani dostat nemohli, a úplně ho promrhali.

Slogan, že každý, kdo hlasuje pro Babiše, hlasuje pro levnou práci. A to, že, co je dobré pro Agrofert, je špatné pro občany České republiky, se dá vyvést v mnoha ironických, vtipných nebo silně útočných verzích.

To, že s ním nikdo nepřišel, ukazuje buď absolutní nesmysl pro zeitgeist, což prakticky znamená politický antitalent, nebo to je strach, co by jako protiútok vytasil Andrej Babiš. Nebo prostě podvolení a vědomá nebo podvědomá příprava na svou příští roli v Babišistánu, jakoby považovaném za nevyhnutelný.

Nikdo, kdo hodí hlas Babišovi, nemá právo skuhrat, že málo vydělává. Má ale právo skuhrat, že ho jeho političtí konkurenti dost hlasitě, přesvědčivě a věrohodně od té volby nezrazovali. Snad si toho lidé všimli jim navzdory.