Mediální a politické elity musí mít značnou schopnost vyvolávat hysterii, při níž se zapomene na zdravý rozum a uvěří úplnému nesmyslu. Vždyť v říjnových volbách získaly populistické strany ANO, SPD a komunisté celkem 115 poslanců a rozdílovým argumentem bylo varování, že zlí mafiáni z Britských Panenských ostrovů ukradnou, co je cennější než zlato – samotné krušnohorské lithium.

Kauza lithium byla rozhodujícím momentem podle bývalého premiéra Jiřího Paroubka. Šéf ANO Andrej Babiš s její pomocí obrátil nepříznivý trend preferencí, naopak pro sociální demokraty byla příčinou pádu. „ČSSD připravila aféra o dvě tři anebo možná ještě více procent hlasů. Naopak Andrej Babiš v pozici ochránce národních zájmů byl obdarován přílivem voličů,“ bilancoval Paroubek. Mohl se opřít o zjištění společnosti STEM, že jen během druhého říjnového týdne vyrostla podpora Babiše a hnutí SPD Tomia Okamury dohromady o čtyři procenta, obdobná ztráta ČSSD vedla k pádu pod deset procent.

Paroubek nepochybuje, že za krutou porážku si mohou sociální demokraté sami. Byl to jejich ministr průmyslu Jiří Havlíček, kdo 2. října slavnostně podepsal memorandum o spolupráci s australskou těžní společností European Metals Holdings (EMH). Generální ředitel Keith Coughlan v něm potvrdil, že EMH lithium vytěží, nechá ho však upravit v České republice a přednostně prodá tuzemským zpracovatelským podnikům.

Tři tisíce miliard!

Tím Havlíček spustil aféru, jaká nemá obdoby. Nejlépe se dá měřit frekvencí zpráv z důležitých médií podle databáze Newton. Před podpisem memoranda se o lithiu a jeho technickém využití publikovalo maximálně deset příspěvků denně. Havlíčkova smlouva zvětšila zájem na trojnásobek. Často se psalo o tom, jak lithium pomůže tuzemskému průmyslu. Ve čtvrtek 5. října však šéf komunistů Vojtěch Filip prohlásil, že lithium je národní bohatství, které nesmí těžit cizinci. Vyzval k mimořádné schůzi sněmovny a o den později se k němu přidal Okamura s Babišem. Ten zahájil kampaň s heslem „Nenechám ČSSD ukrást lithium stejně jako OKD!“. Pak už denně vycházelo přes sto článků a reportáží. V pondělí 16. října proběhla o lithiu mimořádná schůze sněmovny a frekvence dosáhla dvou stovek.

Den před volbami se tolik ceněnému lehkému kovu věnovalo přes 70 článků. Konkrétně Babišovy Lidové noviny vyrobily takřka monotematické číslo. Šéfredaktor István Léko prohlásil, že se případ lithium podobá starším kauzám, konkrétně prodeji OKD Zdeňku Bakalovi a mosteckých dolů či plzeňské Škodovky neprůhledné společnosti Appian, za kterou se skrývala parta podvodníků. „Volič se oprávněně ptá, zda se neopakuje historie, jestli někteří politici (z ČSSD – pozn. red.) opět nezkusili starý osvědčený trik à la Appian tentokrát s Bakalou,“ rozohnil se Léko. Komentátor Jan Macháček organizoval k tématu diskusi a připojil komentář, ve kterém přirovnal dohodu s EMH k poměrům v Kyrgyzstánu. „Není normální, aby se memorandum, které v zásadní věci zavazuje příští vlády, podepisovalo čtrnáct dní před volbami. To se nedělá, je to nemravné,“ podotkl Macháček. Nechyběly rozhovory s lídry ČSSD a ANO na téma lithium. Například Babiš uvedl, že lithium jsou „poslední velké zásoby nerostných surovin na našem území v hodnotě dva až tři tisíce miliard“. Stejně razantní byl do poslední chvíle Babišův předvolební spojenec, vydavatel Jaromír Soukup a moderátor TV Barrandov. Po volbách se denně objevuje mezi třiceti a padesáti články, které se věnují dopadu aféry na volby.

Hysterii se podařilo vyvolat. Lithium se stalo jedním ze tří předvolebních témat a jeho pomocí se Babišovi podařilo oslabit dopady obou dalších afér, které poškozovaly právě jeho. 9. října přišla zpráva, že byl obviněn z dotačního podvodu Čapí hnízdo, o tři dny později slovenský Ústavní soud potvrdil, že skutečně byl agentem StB. Smůlu měli komunisté, protože bojem za lithium probuzené ANO nakonec o hlasy obralo také je.

Poplašné zprávy z té doby obsahují obraty jako „nyní se dozvídáme“ nebo „teď se provalilo“. Naznačují tím, že náhle došlo ke strašné katastrofě, kterou snad už ani nepůjde zastavit. V rozporu s tím je skutečný průběh událostí. Australská firma provádí průzkum v Krušných horách už čtvrtým rokem a k její licenci od začátku patří i právo zahájit těžbu. S ní se začne nejdříve za pět let.

Závidět bude i Saúdská Arábie

Označit lithium za národní poklad v hodnotě bilionů korun také jde jen se značnou licencí. V žebříčku prvků s nejčastějším výskytem v zemské kůře je na dvacátém místě. Má čtyřicetkrát nižší výskyt než uhlík, přesto se na něj dá narazit zhruba stejně často jako na síru, mangan, nikl, chrom nebo měď a výrazně častěji než na cín, zinek, olovo apod. Zlato nebo platina jsou řádově stokrát vzácnější.

Cena lithia v posledních letech roste, za tunu karbonátu lithia se dnes platí přes sedm tisíc dolarů, zhruba stejně jako za měď (pro představu – zlato je šestitisíckrát dražší). Otevírání dalších dolů po celém světě ji však může opět snížit, pokud se opravdu dramaticky nezvýší odbyt. Nejměkčí z kovů lithium má řadu užitečných vlastností pro výrobu malých baterií, k tomu však stačí jen omezené množství suroviny. „Abychom těžili doopravdy hodně velká ložiska, k tomu potřebujeme elektromobilitu. To je zase věc, ke které nikdy nemusí dojít,“ upozornil v Českém rozhlasu geolog Václav Cílek.

Vize takřka nekonečného lithiového boomu vznikla počátkem tohoto desetiletí, kdy se začaly sériově vyrábět elektromobily, přitom baterie u každého z nich potřebuje 20–50 kilogramů karbonátu lithia. Po světě dnes jezdí asi dva miliony elektromobilů a tento počet by se měl do pěti let zdesetinásobit. Když to tak půjde dál, pak se vyplatí otevřít všechny doly na lithium, které otevřít půjde. Může se ovšem stát, že nové technologie umožní vyrábět pro auta baterie z jiných, levnějších kovů. A pokud budou lithiové baterie i v příštích letech tak drahé jako dosud, pak elektromobily zůstanou pro většinu populace nadále nedostupné. Baterie s kapacitou 60 kWh, kterou užívá Chevrolet Bolt EV, stojí v přepočtu 360 tisíc korun. Cena vozu dosahuje 900 tisíc, a to ještě výrobce přiznal, že prodělává 200 tisíc. Proto také Američané nebo Francouzi dotují každý elektromobil v řádech stovek tisíc korun. „Domnívám se, že k hlubinné těžbě lithia v Krušných horách nikdy nedojde,“ shrnuje nepředvídatelnou budoucnost geolog Cílek.

Přesto jsou začátky elektromobilů dost nadějné, aby vyvolaly představu, že baterie jednou vymění všechny spalovací motory. Z toho vzniká další představa, že nastává éra lithia, která učiní bohatou Saúdskou Arábii z každé země s dostatečným množstvím toho dosud zanedbávaného kovu na svém území. Bolivijským prezidentem se s touto vizí stal už v roce 2009 populista Evo Morales. Nutno dodat, že Bolívie sice má třetinu světových zásob, nejchudší jihoamerickou zemí je ale dodnes, protože těžbu zpočátku svěřila státní firmě. Nakonec se Morales domluvil s čínským investorem a německou technologickou firmou, kterým se letos podařilo vyvézt prvních patnáct tun karbonátu. Stejné nadšení panuje i jinde, proto není divu, že se přidali Češi. Podle některých odhadů jsou zde tři procenta světových zásob. Stačí dokončit průzkum, vymyslet technologii, která cenný kov dostane ze zdejší horniny cinvaldit, a hlavně zahájit těžbu dříve, než to stihnou Srbové či Portugalci. Pak se miliardy pohrnou.

Skvělé vyhlídky pro Čechy podrobněji představila analýza od Vysoké školy báňské, kterou zaplatila EMH. Průzkum ložiska na Cínovci ještě neskončil, přesto očekává, že se z něho za dvacet let získá přes 400 tisíc tun karbonátu. Stát by inkasoval minimálně 32 miliard korun ročně, pochopitelně v tom případě, že se vytěžená ruda v Česku také upraví a použije k výrobě baterií. Z toho by necelou miliardu odvedly firmy na daních ze zisku a poplatcích za těžbu, odvody z platů zaměstnanců by dosáhly 700 milionů, zbylých 30,5 miliardy ročně by vynesla daň z přidané hodnoty za prodané baterie. Sami těžaři by si ročně přišli na částku v řádech stovek milionů. Experti si očividně nelámali hlavu s ekonomickou rozvahou, protože očekávají, že se jedna baterie bude i nadále prodávat za 360 tisíc, tedy za cenu, která by rozvoj elektromobilů spolehlivě zlikvidovala.

Sen se mění v noční můru

Sliby skvělých zítřků mají nevýhodu, že jim občas někdo uvěří. To se přihodilo ministrovi průmyslu Havlíčkovi, který se chtěl se skvělou budoucností pochlubit před volbami i ostatním a podepsal s Australany memorandum o spolupráci. Vyrobil tak Babišovi, Okamurovi a komunistům ideální nástroj do kampaně. Ke všemu měl smůlu, že jednání o lithiu už několik měsíců sledovaly nevládní společnosti Greenpeace a Good Governance. Našly na projektu opravdu dost nesrovnalostí. Nikdo třeba nevysvětlil, proč není možné jako v Norsku v případě ropy zařídit, aby lithium i po vytěžení zůstalo majetkem státu, který by pak měl přímý dohled nad jeho zpracováním. Model navržený společností EMH by mohl fungovat za předpokladu, že se baterie skutečně vyrobí v Česku, návrh aktivistů však umožňuje lepší kontrolu. Havlíčkovi nepřispěl fakt, že český stát vybírá extrémně nízké poplatky za těžbu, v případě lithia 0,7 procenta tržní ceny nerostu. Za dvacet let těžby by inkasoval na poplatcích jen miliardu.

Ministr ani nezkontroloval, jestli má EMH jasnou vlastnickou strukturu, což se v Česku po všech korupčních skandálech vyžaduje. EMH patří do personálně a kapitálově provázané skupiny australských společností, které dobývají lithium i další kovy na celém světě. Jak ovšem připouští sám šéf EMH Coughlan, firma je „formálně inkorporována na Britských Panenských ostrovech“. EMH tedy má v daňovém ráji své sídlo, jako cizí firma se pak zaregistrovala i v Austrálii, kde také platí daně. Dosud není jasné, jakou výhodu má EMH z usazení na Panenských ostrovech. Tím vzniká prostor k domněnkám. Obchodní rejstříky na Panenských ostrovech nejsou veřejné, proto se v nich možná skrývá tajný vlastník, třeba „Bakala“, který pomocí globálních sítí spřádá další temné plány.

Představa, jak bude stát vydělávat desítky miliard na lithiu, je neurčitá. Právě tím však umožnila soupeřům sociálních demokratů libovolně básnit, že miliard mohlo být ještě víc, kdyby z nich většinu nechtěla ČSSD spolu s cizinci a mafiány ukrást. Přesto volby nerozhodla vymyšlená aféra, ale připravenost občanů uvěřit každému příběhu o ohrožení národa. Nebezpečím tentokrát nebyli uprchlíci, kterými chtěli Česko zaplavit bruselští byrokraté a kancléřka Merkelová, ale cizí vydřiduši, kteří nás chtěli připravit o to poslední, co nám ještě zbylo, krušnohorské lithium.

Globalizace s neprůhlednými hospodářskými a politickými vazbami znejisťuje značnou část Evropanů a nahrává populistům všeho druhu, kteří ve zlém světě nabízejí bezpečí národní pospolitosti. K úspěchu však potřebují viditelné nebezpečí, před kterým je třeba národ a prosté občany ochránit. Někdy, jako v případě migrační krize, je možné využít reálných potíží, jindy stačí něco vymyslet. V Česku se to podařilo.