Nový americký prezident Donald Trump a jeho poradci vytýkají Německu, že "vykořisťuje" své obchodní partnery. S výrazem vykořisťovat přišel poradce Bílého domu pro obchod Peter Navarro, který není zrovna proslulý vyváženými ekonomickými analýzami. V jednom má ale Navarro zčásti pravdu, euro je opravdu podhodnocené. Zvýšení jeho kurzu by některé země eurozóny nemusely vydržet, píše německý list Die Welt.

Jak moc je společná evropská měna podhodnocená, závisí na tom, jaké měřítko si zvolíte. Třeba od srovnání cen Big Macu, podle nějž je pojmenován jeden z indexů, až po takzvané parity kupní síly, které slouží jako přepočtový faktor mezi dvěma měnami a odrážejí rozdíly nákladů na živobytí.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vypočítala parity kupní síly 46 zemí jakož i EU a eura. Podle těchto propočtů je hodnota eura o devět až 25 procent nižší, než by podle kupní síly zemí eurozóny měla být. Férová hodnota eura by se tedy měla pohybovat mezi 1,18 až 1,34 dolaru. Podle agentury Bloomberg není žádná měna jiných průmyslově vyspělých zemi podhodnocena tak jako euro. Na druhém místě je britská libra s asi 17 procenty, ale to Trumpovu vládu dosud zjevně moc nevzrušuje.

Výtka, že Německo jako exportující země staví svůj obchodní model na zádech slabších partnerů eurozóny, není nová. Už Trumpův předchůdce v úřadě, ale též mezinárodní organizace jako měnový fond (MMF) a věhlasní ekonomové stále znovu a znovu kritizovali Německo za masivní přebytky v obchodu s dalšími státy a požadovali odstranění této nerovnováhy.

Podle německé institutu Ifo ale dosud rekordní Spolkovou republiku stran přebytku výkonové bilance loni zřejmě překonala Čína. Přebytek nyní činí zhruba 8,9 procenta německého HDP. Vytvářejí ho ponejvíce exporty - především na adresu partnerů eurozóny.

Relativně nesporné tedy je, že Německo jako robustní vývozce obzvláště profituje ze slabého eura. Největší ekonomika eurozóny má však na směnné kurzy stejně malý vliv jako další země se společnou měnou. Ani Evropská centrální banka (ECB) neuskutečňuje žádnou aktivní politiku měnových kurzů. Ultravolná peněžní politika šéfa EVB Maria Draghiho přispívá nicméně k tomu, že se kurz eura drží nízko. A pro ochránce měny je vítaným vedlejším účinkem ve snahách znovu rozhýbat hospodářství a inflaci eurozóny s pomocí masivních nákupů dluhopisů.

Tlumící efekt těchto nákupů na hodnotu eura vyčísluje Deutsche Bundesbank na 6,5 procenta. Slabé euro zdražuje dovozy, což pohání inflaci. Současně jsou produkty z eurozóny na světovém trhů více konkurenceschopné, což pomáhá exportu. Ne všechny země eurozóny z toho ale profitují stejnou měrou. Nejslabší zemí je v Řecko, optimální směnný kurz by pro něj byl 1 € : 1,06 $.

Podle kalkulace Hanse Redekera, devizového šéfstratéga Morgan Stanley, by férový kurz mělo činit 1,28 dolaru. Zatímco v konkurenci silné Německo by vydrželo až 1,54 dolaru, měla by sousední Francie potíže udržet krok už při 1,23 dolaru. Irsko, které v uplynulých letech prošlo hlubokou krizí a jehož konkurenceschopnost se enormně zlepšila, by podle těchto propočtů dokázalo žít i s jedním eurem za 1,73 dolaru. Naproti tomu Itálie by se ocitla pod tlakem od kurzu 1,12 dolaru, Finsko od hodnoty 1,19 dolaru.

Každopádně, z dvanácti zkoumaných zemí eurozóny by se sedm dostalo do potíží, kdyby euro dosáhlo vypočítané férové hodnoty 1,28 dolaru. Redekerovi to dělá při pohledu na eurozónu a odchylky uvnitř ní starosti. Odstředivé síly v Evropě podle něj nabývají na intenzitě.

Vzhledem k těmto velkým rozdílům se musí Evropská centrální banka rozhodovat, zda bude dělat peněžní politiku, která je přiměřená spíše Itálii nebo Německu. Obojí současně nejde. Aby neohrozila měnovou unii, zaměřuje se ECB zatím spíše na její slabší členy.

Důvodem německého přebytku v zahraničním obchodě není však jen slabé euro. Mnoho exportních šlágrů "Made in Germany" nefunguje toliko díky ceně, ale profituje z toho, že německé výrobky jsou považované za obzvláště hodnotné, technicky vysoce sofistikované a disponující žádanými vlastnostmi. Z dlouhodobější perspektivy ale přebytek výkonové bilance, který je v zahraničí často kritizován, nevěstí nic dobrého, varuje ekonom Redeker. "Němci jsou mistři světa v exportu, ale kapitál, který díky tomu plyne do země, nenachází ani v Německu, ani v Evropě dost investičních možností. To je skutečný problém, který musí Německo řešit."

Se závody v devalvaci nebo dokonce s válkou měn ale Redeker nepočítá, nehledě na prudkou kritiku ze strany Trumpovy vlády. Bílý dům podle něj spíše sezná, že přílivy kapitálu, které můžou být využity pro investice na domácím trhu, a slabý dolar, jenž podporuje export, spolu dobře nespolupracují. Zde se bude muset nová americká vláda rozhodnout. Podle odhadů stratéga to rovněž znamená, že dolar bude mít v dohledné době ve vztahu k euru náskok.