Tenhle komentář vychází na Štědrý den. Ne že bych se chtěl potenciálních čtenářů nějak dotknout, ale… Otevřít si zrovna tento den v roce stránky názorového deníku a studovat, copak tam zas přibylo za názory – na to už jeden musí být trochu zvláštní nátura. Ale asi se to dá pochopit, Vánoce jsou letos nějak dramatičtější.

V Berlíně, který odtud není zas až tak daleko, umírali lidé při odporném útoku na vánoční trh. V některých českých městech kvůli tomu byly vánoční akce pro veřejnost střežené, opevněné – chránily je betonové zátarasy, přístupové ulice byly zablokované cisternou a podobně. Na nemálo lidí to působilo jako přehnaná reakce, demonstrace síly na místě, kde nebyla moc nutná – úřady občanstvu dokazují svou užitečnost, vědomí hrozby zároveň to občanstvo učiní vůči úřadům, řekněme, povolnějším.

Může to tak být. Za tou „dramatizací“ předvánočního dění ale vidím ještě jeden motiv – nějakým způsobem ambivalentní vztah právě k dramatu, strach z něj i potřebu, aby bylo, možná i víru, že jaksi má být, naplnit život, který bez něj může působit nenaplněný.

Po událostech, jako bylo vraždění v Berlíně, často zaznívá, že lidé by se měli chovat, jako kdyby se nic nedělo, nevzdávat se svého životního stylu, protože právě tohle je to, co teroristé nechtějí. Vlastně je to všechno pravda. Zároveň člověk, který takovou výzvu silně vnímá, se stává účastníkem nějakého dramatu. Jeho nejvšednější úkony nabývají smyslu – už jenom tím, že je schopný je provést, se účastní nějakého dramatu, z popíjení svařáku v centru města je najednou akt odvahy, odporu.

Udělá to dobře. A ani to není úplně vylhané, jakkoliv pravděpodobnost, že by se člověk v dnešní Evropě mohl stát svědkem, nebo dokonce obětí nějakého zvěrstva, je i po tom všem, co se letos stalo – a co by bylo zaslepené zlehčovat –, naprosto mizivá. Betonové zátarasy, hlídky v ulicích jsou atributy dramatu, jež ho mají zviditelnit a zároveň nás před ním chránit.

Je to paradox. Spojení strachu z toho, že se stane, a jakéhosi uspokojení nad tím, že se něco děje. Protože když se něco děje, může se z bezpečné a zajištěné existence, kterou většina lidí v téhle zemi vede, stát něco víc. Může být zbavena předvídatelnosti, nebo dokonce nudy. A nuda je hodně destruktivní síla. Zátarasy kolem vánočních trhů mohou lidem za nimi signalizovat: jste v bezpečí, ale váš život je stejně drama, nemusíte si připadat méněcenní vůči dávným generacím, které byly přinuceny se osvědčit nebo selhat tváří v tvář děsivější a nebezpečnější životní realitě, než je ta vaše.

Někde na tom dobře ochráněném trhu jsou i ty jesličky. Symbol nejenom pokojných svátků, ale taky příchodu velkého dramatu, jež trvá a na člověka doléhá, bez ohledu na ochrannou vrstvu z betonu. Zní to asi dost kazatelsky, když se to napíše takto. Ale zrovna v tenhle den by se to mohlo snést.